2 VSPH 1239/2014-B-32
KSLB 39 INS 2738/2014 2 VSPH 1239/2014-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Radomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem V Parku 832, Nový Bor, a Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dlouhá 2544, Česká Lípa, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 2738/2014-B-5 ze dne 19. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 2738/2014-B-5 ze dne 19. května 2014 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v bodě I. výroku shora označeného usnesení schválil oddlužení manželů Radomíra a Zdeňky anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku rozhodl, že nevyhovuje jejich žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek, v bodě III. výroku jim uložil, aby po dobu 5 let nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platili společně prostřednictvím insolvenční správkyně IREKON, v.o.s. (dále jen správkyně) od června 2014 nezajištěným věřitelům nejpozději vždy ke 20. dni v měsíci částku určenou dle ust. § 398 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) z příjmů, které získají po schválení oddlužení, a to podle poměru stanoveného v tomto bodě výroku, v bodě IV. výroku konstatoval, že první splátka bude zaplacena ke dni 20.6.2014 jednak ze mzdy, již oba dlužníci pobírají od plátce Bombardier Transportation Czech Republic, a.s., jednak z jiného příjmu dlužnice, jejž pobírá od České správy sociálního zabezpečení, v bodech V. a VI. výroku uložil plátcům mzdy nebo jiného příjmu dlužníků, aby od června 2014 po celou dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře prováděli ze mzdy, platu, či jiného příjmu dlužníků srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení základní nepostižitelné částky, a takto sraženou částku isir.justi ce.cz vypláceli k rukám správkyně, v bodech VII. a VIII. výroku uložil správkyni povinnosti v souvislosti s plněním splátkového kalendáře a konečně v bodě IX. výroku uložil věřitelům, aby do 15 dnů sdělili správkyni bankovní spojení pro účely výplaty částek pro ně určených.

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že usnesením ze dne 19.2.2014 (č.d. A-7) rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil do funkce správkyni, vyzval věřitele k podávání přihlášek pohledávek, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Dále reprodukoval průběh přezkumného jednání, konstatoval, že neshledal důvody pro neschválení návrhu dlužníků na povolení oddlužení, a rozvedl, že jejich majetková situace neumožňuje řešení úpadku oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, takže v úvahu připadá toliko oddlužení plněním splátkového kalendáře, při němž-při zachování současného příjmu dlužníků-budou pohledávky věřitelů zcela uspokojeny.

Dále uvedl, že dlužníci v insolvenčním návrhu požádali o stanovení nižších srážek ve výši 9.000,-Kč, a poukázal na to, že tvrdili, že při stanovení zákonných srážek nejsou schopni hradit výdaje na stravu, bydlení, cesty do zaměstnání apod., avšak nedoložili, že by měli zvýšené životní náklady např. v důsledku zdravotních problémů. V souvislosti s tím vysvětlil, že sama skutečnost, že jsou schopni uhradit částku přesahující 50 % závazků, není důvodem k tomu, aby vyhověl jejich žádosti o snížení splátek, neboť účelem insolvenčního řízení je v prvé řadě co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení pohledávek věřitelů. Poukazuje na to, že se dlužníci do současné finanční situace dostali sami v důsledku neuváženého nakládání s finančními prostředky, že v posledních letech mají stabilní příjmy bez významných změn a že z jejich tvrzení nevyplývají žádné konkrétní nepředvídatelné okolnosti, jež vedly k jejich úpadku, uzavřel, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, jež by odůvodňovaly snížení srážek pod zákonnou výši. Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby jej odvolací soud změnil tak, že jejich žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek vyhoví, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítali zejména, že skutečnosti odůvodňující schválení nižších než zákonem určených splátek stručně vylíčili v návrhu na povolení oddlužení a že je chtěli dále rozvést a doložit na přezkumném jednání konaném dne 17.4.2014, a soudu prvého stupně vytýkali, že jim k tomu nedal prostor. Zdůrazňovali přitom, že kvůli špatnému zdravotnímu stavu dlužnice a péči o její psychicky nemocnou sestru mají podstatně vyšší náklady na živobytí; současně podrobně vyčíslili jednotlivé položky svých nákladů, jež v souhrnu činí 28.457,-Kč měsíčně. Uzavřeli, že pokud by jim zůstala pouze nezabavitelná část příjmu, jež činí 23.967,33 Kč, nemohli by hradit ani své základní životní potřeby. K odvolání připojili lékařská vyjádření dokládající zdravotní stav dlužnice a s tím související potřebu medikace a speciální dietní stravy a další listiny prokazující výši jejich životních nákladů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu bodu II. výroku, vůči němuž odvolání směřuje, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let splácet měsíčně nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, který lze podat pouze na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Pokud dlužník podal žádost o určení nižších než zákonných měsíčních splátek včas, je insolvenční soud povinen projednat ji zákonem předpokládaným způsobem. Pokud žádost vykazuje nedostatky z hlediska obsahových náležitostí vyžadovaných v ust. § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ, je insolvenční soud povinen vyzvat dlužníka k jejímu doplnění. Pokud dlužník tyto nedostatky odstraní, insolvenční soud ji na schůzi svolané za tím účelem předloží věřitelům k hlasování o tom, zda jí doporučují vyhovět, a poté o ní v rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodne. Při běžném běhu věcí (je-li žádost podána spolu s návrhem na povolení oddlužení) je tudíž žádoucí, aby insolvenční soud zařadil tuto záležitost na pořad schůze věřitelů svolané při povolení oddlužení, jež je zásadně určena k projednání způsobu oddlužení. Stanoviskem (hlasováním) věřitelů však insolvenční soud při posouzení žádosti dlužníka o nižší splátky není vázán, neboť toto stanovisko věřitelů má pouze doporučující charakter. Dlužno přitom poznamenat, že insolvenční soud není, pokud jde o výši splátky, již stanoví, vázán ani žádostí dlužníka.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení v kolonce č. 14, jež je k tomu určena, navrhli, aby jim soud stanovil nižší než zákonem určené splátky. Návrh odůvodnili tím, že při zákonem stanovených splátkách nebudou schopni hradit svoje pravidelné náklady na živobytí a že i při stanovení nižších splátek jsou schopni uhradit více než 50 % svých závazků; měsíční splátka by tak dle jejich názoru měla činit 9.000,-Kč včetně odměny insolvenčního správce. Dále vylíčili, že se do úpadku dostali vlivem neuváženého nakládání s finančními prostředky, neboť staré závazky hradili nabíráním nových závazků , a akcentovali, že část jejich závazků je tvořena úroky z prodlení, smluvními pokutami a náklady na vymáhání pohledávek a nalézacích řízení.

Dále odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvého stupně v usnesení ze dne 19.2.2014, jímž mj. rozhodl o úpadku dlužníků, svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů a jako jeden z bodů programu schůze věřitelů určil rozhodnutí věřitelů o žádosti dlužníků o povolení nižších než zákonem stanovených splátek . V protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 17.4.2014, jichž se zúčastnili oba dlužníci i jejich zástupce, pak k jednotlivým bodům programu schůze věřitelů zaznamenal, že nebude ustanoven věřitelský výbor a jeho funkci bude vykonávat sám a že ostatní body programu schůze nebudou projednávány, neboť se nedostavil žádný věřitel. Poté zaznamenal, že správce přednesl zprávu o své činnosti, založil do spisu upravený seznam přihlášených pohledávek a navrhl, aby bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nato bez dalšího-aniž požadoval jakékoliv vyjádření dlužníků či předložení důkazů-konstatoval, že jsou splněny podmínky pro schválení oddlužení formou splátkového kalendáře, a o této skutečnosti bude rozhodnuto samostatným písemným usnesením . Dne 19.5.2014 pak vydal napadené usnesení, v němž žádosti dlužníků o stanovení jiné výše měsíčních splátek nevyhověl .

Z obsahu protokolu o schůzi věřitelů je přitom zřejmé, že se soud prvého stupně řádně nezabýval zjišťováním okolností, jejichž existencí podmiňuje insolvenční zákon jeho oprávnění stanovit dlužníkům, již o to požádali v návrhu na povolení oddlužení, jinou výši měsíčních splátek, a tento jejich návrh na schůzi ani neprojednal. Jinými slovy, soud prvého stupně toliko konstatoval, že ostatní body programu schůze věřitelů-včetně návrhu dlužníků na stanovení nižších splátek-nebudou projednávány, a aniž sdělil alespoň obsah návrhu na určení nižších splátek, bez dalšího (toliko) uzavřel, že jsou splněny podmínky pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Skutečnost, že se na schůzi věřitelů nedostavil žádný věřitel, však nezbavuje soud povinnosti návrh dlužníků na povolení nižších splátek standardně procesním způsobem projednat. Měl-li přitom soud prvého stupně zato (jak se podává z odůvodnění), že je žádost dlužníků obsažená v insolvenčním návrhu neúplná, měl je vyzvat k jejímu doplnění a současně je poučit, jak je třeba doplnění či opravu provést. Stejně tak měl-li za to, že dlužníci nedoložili svá tvrzení, jimiž žádost odůvodňovali, potřebnými doklady, měl je poučit jak o možnosti neunesení důkazního břemene, tak o případných následcích, a vyzvat je k doplnění důkazů. Ani jedno však neučinil, přičemž na schůzi věřitelů dlužníkům ani nesdělil, že jejich žádost považuje za vadnou či nedoloženou a že jí nehodlá vyhovět. V napadeném rozhodnutí pak-zcela překvapivě-jejich návrhu nevyhověl a uzavřel, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, jež by odůvodňovaly snížení srážek pod zákonnou výši, přičemž poukazoval zejména na to, že dlužníci netvrdili nepředvídatelné okolnosti a nedoložili, že by měli zvýšené životní náklady např. v důsledku zdravotních problémů . Vůbec se přitom nezbýval celkovou výší jejich závazků, dosavadní a očekávanou výší jejich příjmů, výší předpokládaného uspokojení pohledávek věřitelů ani opatřeními, která dlužníci učinili k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků. V potaz nevzal ani skutečnost, že dle ust. § 398 odst. 4 předposlední věty IZ není při rozhodování navrženou výší nižší splátky (9.000,-Kč) zásadně vázán, a v důsledku toho nezvažoval, jaká splátka-vyšší než dlužníky navržená (vyhovující limitu 50 % uspokojení nezajištěných pohledávek)-by byla případně odpovídající (ze zprávy ze dne 3.4.2014 se podává, že správkyně kalkulovala se splátkou ve výši 12.000,-Kč, tj. o 3.000,-Kč vyšší, než navrhovali dlužníci, přičemž při této výši splátky by byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny do 65,67 % své výše).

Protože insolvenční soud návrh dlužníků na stanovení nižších splátek řádně neprojednal a v potřebném rozsahu se nezabýval ani zjišťováním a hodnocením skutečností rozhodných pro jeho posouzení a rozhodnutí o něm, shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným. Usnesení soudu prvého stupně proto v bodě II. výroku napadeném odvoláním a na něm závislém bodě III. výroku podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude po doplnění skutkových zjištění třeba opětovně rozhodnout o návrhu dlužníků na stanovení jiné výše měsíčních splátek podle ust. § 398 odst. 4 IZ a s ohledem na toto rozhodnutí případně upravit též splátkový kalendář.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 26. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná