2 VSPH 1238/2012-A-14
KSPH 37 INS 15400/2012 2 VSPH 1238/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Ing. Marie Sládkové, bytem Boženy Němcové 292, Mutějovice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 15400/2012-A-7 ze dne 10.července 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 15400/2012-A-7 ze dne 10.července 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS 15400/2012-A-7 ze dne 10.7.2012 uložil Ing. Marii Sládkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným dne 25.6.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a řešení úpadku nepatrným konkursem, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti nároky insolvenčního správce. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že podle tvrzení dlužnice obsaženého v insolvenčním návrhu má 29 závazků vůči 26 věřitelům v celkové výši 2.039.629,-Kč a nemá žádný majetek. Prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto dle soudu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby jí odvolací soud povinnost zaplatit zálohu prominul. V odvolání poukazovala na to, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by bylo možné zálohu zaplatit, a nevlastní žádný majetek. Namítala, že insolvenční zákon sice umožňuje uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, minimální výši však nestanoví.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 insolvenčního zákona-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužnice nevlastní žádný majetek, zatímco vůči České republice a dalším 25 věřitelům má splatné závazky v celkové výši přesahující 2 miliony Kč. Protože úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem, byť zřejmě nepatrným, a vzhledem k tvrzené absenci majetku dlužnice, výši jejích závazků a počtu věřitelů je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby zaplatila zálohu ve výši určené insolvenčním soudem.

Protože odvolání dlužnice neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17.prosince 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová