2 VSPH 1235/2013-A-16
KSPL 54 INS 8773/2013 2 VSPH 1235/2013-A-16

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Lenky Jirkové, bytem Macháčkova 877/8, Plzeň, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 8773/2013-A-9 ze dne 28.května 2013

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 8773/2013-A-9 ze dne 28.května 2013 se potvrzuje.

Odův odně ní:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Lence Jirkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení osvětlil soud význam institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, konstatoval, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice má splatné závazky vůči šestnácti věřitelům v celkové výši 529.978,-Kč, je rozvedená, má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám a její měsíční příjem činí 15.750,-Kč. Dále podrobně rozebral otázku nákladů insolvenčního řízení včetně odměny insolvenčního správce ve vztahu k možným způsobům řešení úpadku (oddlužení, konkurs) a poukázal na to, že pokud přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře, jako je tomu v posuzované věci, je dle závěrů ustálené judikatury zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši než v případě řešení úpadku konkursem. Zdůraznil však, že ani v případě povolení oddlužení nelze vyloučit vznik práva správce na odměnu a náhradu nákladů za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, přičemž by tyto nároky byly ve smyslu ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uhrazeny právě ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto považoval za přiměřené uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že záloha je zbytečná , neboť vlastní nemovitost, má celkem slušnou mzdu a dcera, k níž měla vyživovací povinnost, začala sama pracovat; není tedy důvod se domnívat, že by měsíčně nezvládla pravidelnou platbu ve výši 1.089,-Kč ve prospěch insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu a určení její výše je podstatné, jaký způsob řešení úpadku dlužníka lze očekávat; má-li být úpadek řešen oddlužením, je významná i forma, jíž bude nejspíše provedeno. V posuzované věci navrhuje dlužnice oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž z údajů obsažených v insolvenčním návrhu plyne, že její majetek, jenž není předmětem zajištění, tvoří movité věci v odhadované hodnotě 21.000,-Kč a byt (v němž bydlí), jenž rovněž není předmětem zajištění, a v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nebude tedy zpeněžován; s ohledem na očekávané příjmy ze mzdy však bude schopna splatit nezajištěným věřitelům částku, jež nebude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Okolnost, že v projednávané věci přichází v úvahu řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře, je pro určení výše požadované zálohy významná. Soudní praxí je v těchto případech zpravidla považována za postačující záloha nižší než v případě konkursu či oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty; při tomto způsobu oddlužení totiž záloha neslouží ke krytí odměny či hotových výdajů insolvenčního správce za období po schválení oddlužení, neboť tyto nároky správce hradí dlužník z částky určené ke splátkám nezajištěným věřitelům.

Důvod pro uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je přesto dán. V první řadě proto, jak správně vystihl soud prvního stupně, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řádným výkonem funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť v tomto období dosud nemohou být nároky správce uspokojeny ze splátek prováděných dlužníkem; z výtěžku zpeněžení nemovitosti (ani jiného majetku) přitom nelze výtěžek použitelný pro tyto účely očekávat (viz výklad výše) a finanční majetek dlužnice nemá. Dalším důvodem pro složení zálohy je pak skutečnost, že v této fázi insolvenčního řízení není jisté, zda oddlužení bude povoleno, zda již povolené oddlužení insolvenční soud schválí, popř. zda schválené oddlužení později nezruší, přičemž ve všech případech by rozhodl též o prohlášení konkursu.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval; s přihlédnutím k počtu jejích věřitelů a rozsahu závazků je přitom odvolací soud přesvědčen o tom, že záloha ve výši stanovené soudem prvního stupně není v daném případě nepřiměřeně vysoká.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová