2 VSPH 1235/2010-A-17
MSPH 95 INS 13598/2010 2 VSPH 1235/2010-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Blanky Langrové, bytem U Svobodárny 1216/8, Praha 9, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 13598/2010-A-11 ze dne 8.prosince 2010

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 13598/2010-A-11 ze dne 8.prosince 2010 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 13598/2010-A-11 ze dne 8.12.2010 odmítl insolvenční návrh, jímž se Blanka Langrová (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dle názoru soudu neobsahuje insolvenční návrh řádné vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužnice, řádný seznam majetku včetně pohledávek ani seznam závazků včetně řádného označení věřitelů s uvedením aktuální výše a dat splatnosti jednotlivých závazků (jako okolností osvědčujících úpadek). Dlužnice byla usnesením č.j. MSPH 95 INS 13598/2010-A-7 ze dne 18.11.2010 vyzvána, aby do 7 dnů ode dne doručení usnesení požadované náležitosti doplnila a dále vyzvána ke sdělení a doložení okolností a důvodů vzniku jednotlivých závazků a konkrétních okolností ohledně účelu jednotlivých půjček a úvěrů poskytnutých věřiteli tak, aby bylo zřejmé, na co konkrétně byly zapůjčené finanční prostředky použity.

V daném případě dlužnice výzvě soudu k doplnění návrhu zcela nevyhověla, když ani v podání ze dne 6.12.2010 nevylíčila řádně rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek a k insolvenčnímu návrhu nepřipojila řádný seznam majetku a závazků s přesným označením svých věřitelů a s údaji o splatnosti závazků včetně doby, po kterou není schopna jednotlivé závazky splácet. U jednotlivých závazků nespecifikovala data jejich splatnosti (u většiny závazků uvedla, že jejich splatnost nastane až v budoucnu, popř. že jí není známo, kdy má být splacen), neuvedla splatnosti sjednaných splátek a u některých závazků nevyčíslila jejich výši.

Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl. -2-

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala. V odvolání uvedla, že spolu s manželem Václavem Langrem podala na předepsaném formuláři návrh na zjištění úpadku a povolení oddlužení a připojila požadované přílohy. Zároveň uvedla, že osm závazků z celkových třinácti jsou již vykonatelné a byly zahájeny exekuce. Věřitele v návrhu řádně označila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení -3-lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení není pro insolvenční návrh insolvenčním zákonem předepsána žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. V bodě 21 návrhu dále uvedla, že má jedenáct věřitelů, celkem 13 závazků v celkové výši 685.788,-Kč, jejichž většina je již po splatnosti a není je schopna plnit po dobu delší tří měsíců. Spolu s návrhem předložila seznam závazků, jenž podepsala, věřitele v něm přesně označila názvy a adresami, uvedla výši jejich pohledávek a kdy zastavila jejich splácení, označila osm závazků, které jsou již vykonatelné, a v návrhu uvedla, že seznam je pravdivý a správný. Na základě těchto zjištění je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v insolvenčním návrhu popsala dlužnice dostatečně skutečnosti, jež osvědčují její úpadek ve formě platební neschopnosti.

Protože insolvenční návrh splňuje i ostatní zákonem požadované náležitosti, neměl insolvenční soud žádný důvod k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. -4-

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 154 odst. 1 a § 167 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20.dubna 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová