2 VSPH 1234/2013-A-11
KSPL 54 INS 15968/2013 2 VSPH 1234/2013-A-11

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Františka Vejnara, bytem Ke Stadionu 169, Hrádek u Rokycan, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 15968/2013-A-6 ze dne 10.června 2013

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 15968/2013-A-6 ze dne 10.června 2013 se potvrzuje.

Odův odně ní:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Františku Vejnarovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud osvětlil význam institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, podrobně rozebral otázku nákladů insolvenčního řízení včetně odměny insolvenčního správce ve vztahu k možným způsobům řešení úpadku (oddlužení, konkurs) a konstatoval, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má splatné závazky vůči pěti věřitelům v celkové výši 162.867,-Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem činí 16.702,-Kč. Poukázal na to, že pokud přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře, jako je tomu v posuzované věci, je dle závěrů ustálené judikatury zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši než v případě řešení úpadku konkursem; zároveň však zdůraznil, že i v případě schválení oddlužení nelze vyloučit vznik práva správce na odměnu a náhradu nákladů za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, přičemž k úhradě těchto nároků by došlo ve smyslu ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) právě ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto považoval za přiměřené uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že je schopen splatit věřitelům 100 % jejich pohledávek, momentálně však nedisponuje finančními prostředky v hotovosti, z nichž by zálohu zaplatil. Vyslovil nesouhlas s tím, že by výše nákladů, jež si vyžádá činnost insolvenčního správce v době od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, činila 5.000,-Kč, a poukázal na to, že po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má správce již stanovenou pravidelnou odměnu . Argumentoval též tím, že je ve stavu nemocných a jeho příjem za měsíce květen a červen bude činit cca 6.000,-Kč. Navrhoval proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil mu zaplatit náklady řízení v pravidelných splátkách při oddlužení splátkovým kalendářem . K odvolání připojil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 6.5.2013 a doklad o výši mzdy za měsíc květen 2013; z jejich obsahu se podává, že dlužník byl od 4.5.2013 v pracovní neschopnosti a dne 31.5.2013 mu měla být sejmuta sádra, přičemž jeho čistý příjem za květen 2013 činil 6.673,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu a určení její výše je podstatné, jaký způsob řešení úpadku dlužníka lze očekávat; má-li být úpadek řešen oddlužením, je významná i forma, jíž bude nejspíše provedeno. V posuzované věci navrhuje dlužník oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž z údajů obsažených v insolvenčním návrhu plyne, že jeho jediný majetek (jenž není předmětem zajištění) tvoří pouze mobilní telefon; s ohledem na očekávané příjmy ze mzdy však bude schopen splatit nezajištěným věřitelům částku, jež nebude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Okolnost, že v projednávané věci přichází v úvahu řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře, je pro určení výše požadované zálohy významná. Soudní praxí je v těchto případech zpravidla považována za postačující záloha nižší než v případě konkursu či oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty; při tomto způsobu oddlužení totiž záloha neslouží ke krytí odměny či hotových výdajů insolvenčního správce za období po schválení oddlužení, neboť tyto nároky správce hradí dlužník z částky určené ke splátkám nezajištěným věřitelům.

Důvod pro uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je přesto dán. V první řadě proto, jak správně vystihl soud prvního stupně, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řádným výkonem funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (zpravidla odměna za 2-3 měsíce výkonu funkce a náhrada hotových výdajů správce), neboť v tomto období nemohou být nároky správce uspokojeny ze splátek prováděných dlužníkem a finanční majetek dlužník nemá. Dalším důvodem pro složení zálohy je pak skutečnost, že v této fázi insolvenčního řízení není jisté, zda oddlužení bude povoleno, zda již povolené oddlužení insolvenční soud schválí, popř. zda schválené oddlužení později nezruší, přičemž ve všech případech by rozhodl též o prohlášení konkursu.

Pro posouzení výše požadované zálohy přitom není relevantní, že při podání návrhu měl dlužník příjem, z něhož by byl schopen uspokojit pohledávky svých věřitelů v celé výši, neboť (jak je vysvětleno výše) nároky správce vzniklé před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře splátkami kryty nejsou. V průběhu pěti let, po které má dlužník splátkový kalendář plnit (v případě jeho schválení), navíc může dojít (a v praxi se tak nezřídka stává) ke změně jeho příjmových poměrů; ostatně skutečnost, že příjmy dlužníka po podání návrhu na oddlužení poklesly v důsledku úrazu na cca 6.000,-Kč, z nichž by (jednalo-li by se o dlouhodobý stav) nebyl schopen uspokojit pohledávky věřitelů ani do zákonem požadované minimální výše 30 %, tento závěr potvrzuje. Ze skutečnosti, že dne 31.5.2013 měla být dlužníkovi sejmuta sádra, přičemž další trvání pracovní neschopnosti netvrdil ani nedokládal, odvolací soud dovodil, že se výše jeho příjmů vrátila na původní úroveň a nic mu tedy v úhradě zálohy nebrání.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval; s přihlédnutím k počtu jeho věřitelů a rozsahu závazků je přitom odvolací soud přesvědčen, že záloha ve výši 5.000,-Kč není v této fázi řízení nepřiměřeně vysoká.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

V dalším průběhu řízení však bude na insolvenčním soudu, aby pečlivě posoudil přípustnost řešení úpadku dlužníka oddlužením s ohledem na ust. § 395 odst. 3 písm. b) IZ a obsah dlužníkem předloženého výpisu z rejstříku trestů, a pokud shledá, že je třeba jeho úpadek řešit konkursem, aby ho vyzval k doplacení zálohy tak, aby kryla očekávané náklady řízení.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová