2 VSPH 1233/2013-A-13
KSPH 36 INS 16795/2013 2 VSPH 1233/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka ZBJ, s.r.o., sídlem Tyršova 568, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16795/2013-A-8 ze dne 25. června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16795/2013-A-8 ze dne 25. června 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil ZBJ, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že dlužník nevlastní žádný zpeněžitelný majetek, a jeho úpadek nebude proto možné řešit jinak než konkursem. Ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a stanovil její výši s ohledem na skutečnost, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží vždy mimo jiné též hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu odvolací soud uhrazení zálohy odpustil , popř. aby ji snížil na nejnižší možnou míru . Argumentoval tím, že v posledním roce nevyvíjel žádnou činnost, neměl žádný příjem a nedisponuje prostředky, z nichž by mohl zálohu uhradit. Vyslovil názor, že soud může stanovit výši zálohy od 0 až do 50.000,-Kč, a nikoli automaticky požadovat maximální částku. Výši zálohy určenou soudem označil za nepřiměřenou a poukázal na to, že nemá majetek, a neměly by tak vzniknout náklady v souvislosti s jeho zpeněžováním.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že-vyjma případy vymezené v ust. § 144 insolvenčního zákona-neposkytuje zákon v případě absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém počátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno k účelům, k nimž sloužit nesmí, je právě uložení povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužník dle vlastních tvrzení nemá žádný majetek, zatímco vůči třem věřitelům má závazky v celkové výši přesahující 310.000,-Kč splatné již v průběhu roku 2011 (nejstarší závazek se stal splatným 24.8.2011). Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců; jeho úpadek tak bude třeba řešit konkursem. Protože dlužník nemá žádný majetek a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně proto nepochybil, když po něm zaplacení zálohy požadoval.

S přihlédnutím k tvrzené absenci majetku dlužníka, k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši a splatnosti jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené insolvenčním soudem.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky společnosti řádně a použil je k jinému účelu, v důsledku čehož není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži toliko jemu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR. V Praze dne 9. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková