2 VSPH 123/2013-A-20
MSPH 95 INS 28425/2012 2 VSPH 123/2013-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Pavlíny Turkové, bytem Kandertova 1885/1, Praha 8, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 28425/2012-A-11 ze dne 21.prosince 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 28425/2012-A-11 ze dne 21.prosince 2012 se mění tak, že se dlužnici Pavlíně Turkové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 28425/2012-A-11 ze dne 21.12.2012 uložil Pavlíně Turkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 14.11.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení, zejména na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že mu dlužnice přes výzvu neposkytla dostatečné podklady k posouzení možnosti povolení řešení úpadku oddlužením. Dostatečně nekonkretizovala, na co konkrétně (na úhradu kterých jednoznačně určených závazků, na zakoupení či pořízení jakých konkrétních movitých a nemovitých věcí či majetkových hodnot, pro využití jakých konkrétních služeb) a v jaké výši byly použity finanční prostředky z těchto půjček a úvěrů. Podle soudu nelze akceptovat neurčitá tvrzení dlužnice týkající se účelu použití půjčených prostředků jako výživné , konsolidace či produkty běžné spotřeby . Dlužnice využila úvěr od CETELEM ČR, a.s. ve výši 390.000,-Kč čerpaný v červenci 2011 mj. na zakoupení psacího stolu, postele s matrací a šatní skříně, ale v seznamu majetku žádnou z těchto věcí neoznačila. Psací stůl uvedený v seznamu majetku byl pořízen v roce 2005, rovněž ostatní movité věci kromě mobilního telefonu dlužnice nabyla do roku 2007, avšak podle seznamu závazků vznikaly závazky až od roku 2009. Dlužnice neuvedla, na rekonstrukci kterého bytu byly použity čerpané finanční prostředky, a v seznamu majetku nezohlednila jako svou pohledávku ani technické zhodnocení bytu třetí osoby. Její závazky evidentně vznikaly v době, kdy žila s partnerem, soud tedy (i s ohledem na výši závazků a absenci tvrzení významných skutečností) vychází z pochybnosti o tom, že všechny půjčené prostředky spotřebovala toliko ona či její děti. Závazek vůči České spořitelně, a.s. na sebe převzala v době, kdy nebyla schopna plnit dříve vzniklé závazky. Vágní a rozporné údaje o účelu čerpaných půjček a úvěrů vedly soud k úsudku o tom, že dlužnice činila výdaje hrubě nepřiměřené svým výdělkovým a majetkovým poměrům, a potažmo k závěru o nepoctivém úmyslu.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud zohlednil její finanční situaci a zálohu na náklady insolvenčního řízení přiměřeně snížil. Argumentovala zejména tím, že prostředky, které má k dispozici, postačují pouze na úhradu bydlení a základní životní potřeby pro ni a dceru. Není v jejích možnostech plně uhradit zálohu požadovanou soudem prvního stupně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči čtyřem věřitelům má splatné závazky v celkové výši 620.613,-Kč. Její majetek tvoří obvyklé vybavení bytu a její měsíční příjem představuje mzda ve výši 19.673,-Kč.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužnice v úpadku, či o tom, jakou formou bude její úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku.

Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužnice, počtu jejích věřitelů a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31.července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová