2 VSPH 1225/2013-A-23
MSPH 78 INS 8300/2013 2 VSPH 1225/2013-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka 1. UTK, s.r.o., sídlem U Výstaviště 230/11, Praha 7, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání Bohumila Sýkory, bytem Lotyšská 4, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 8300/2013-A-11 ze dne 26. dubna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 8300/2013-A-11 ze dne 26. dubna 2013 se m ě n í tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 78 INS 8300/2013-A-11 ze dne 26.4.2013 v insolvenčním řízení vedeném na majetek 1. UTK, s.r.o. (dále jen dlužník) zahájeném na návrh dlužníka zamítl návrh Bohumila Sýkory (dále jen odvolatel) na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo Stanislavu Solilovi zabráněno v nakládání s jeho nemovitostí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se nařízení předběžného opatření domáhal odvolatel návrhem ze dne 25.4.2013, v němž vyjádřil obavu, že dlužník nebude mít dostatek majetku a prostředků na úhradu svých dluhů, a řešení této situace spatřoval v prodeji domu Stanislava Solila. Soud citoval ust. § 113 insolvenčního zákona, podle něhož může do vydání rozhodnutí o úpadku nařídit předběžné opatření, je-li nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty, a uvedl, že z obchodního rejstříku zjistil, že Stanislav Solil je společníkem a jedním z jednatelů dlužníka. Zdůraznil, že jednou ze zásad, na nichž je postaveno insolvenční řízení, je zásada, že se věřitelé dlužníka uspokojují z majetku dlužníka. Protože odvolatel netvrdil ani neprokazoval, že nemovitost, již v návrhu označil jako dům pana Solila , je majetkem dlužníka, dospěl insolvenční soud k závěru, že odvolatel neposkytl žádný důkaz o tom, že by bylo nutné zasáhnout předběžným opatřením do vlastnických práv třetích osob, a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a předběžné opatření nařídil. V odvolání uvedl, že se dům Stanislava Solila nachází v obci Sojovice, což se dá lehce zjistit na katastru nemovitostí. Pro soud je to lehká a běžná záležitost. Já díky němu Sokolovy nemám žádné finanční prostředky, abych se jel podívat na číslo popisné jeho domu a mohl být k soudu přesnější, tak na to nemám . Dále tvrdil, že Stanislav Solil prodal byt v Praze za 1 milion Kč, za něž koupil zchátralý dům v Sojovicích, který postupně zboural a postavil nový, úplně zničil nákladní vůz AVIA, pak ho prodali a nahlásily krádež. To kvůli zákonné pojistce, kde už byla velká díra (dluh) . Kromě toho si Stanislav Solil dle tvrzení odvolatele vypůjčil vozík náležející dceři pana Pauluse, který zničil, a zatímco dělníkům, kteří pro něj pracovali, dlužil na výplatách, ráno, když se rozdělovala práce, vykládal, jaké měl žranice, chlastačky a kam pojede na dovolenou apod. Podle tvrzení odvolatele má Stanislav Solil tři auta, staví dům, 2x za rok má dovolenou, věčně chlastá a finanční prostředky získává hlavně z 1. UTK a daňových úniků (černé peníze), v podstatě z trestného činu . Odvolatel proto požadoval vydání předběžného opatření na dům Stanislava Solila, aby mohla být pokryta jak jeho pohledávka, tak pohledávky dalších věřitelů. V závěru upozornil odvolatel na to, že vše, co uvedl, je jenom zlomkem toho, co se udála, a že se pravděpodobně obrátí na protikorupční policii, přestože se státní policií ani s justicí nemá dobré zkušenosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pokud jde o odlišnost úpravy při nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon především ust. § 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, přičemž v poslední větě odstavce 1 výslovně stanoví, že navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu, nestanoví-li zákon jinak. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze úprava obsažená v ust. § 82 odst. 3, podle něhož může insolvenční soud při splnění zákonných podmínek udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele či je naopak zakázat, a ust. § 100 odst. 1, podle něhož může insolvenční soud nařídit povinné osobě, aby ve prospěch věřitele, jemuž způsobila škodu tím, že porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, zaplatila přiměřenou peněžitou částku. Konečně, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle ust. § 113 odst. 1 i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, přičemž je třeba poznamenat, že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení.

To mimo jiné znamená, že návrh na nařízení předběžného opatření musí podle ust. § 75 odst. 2 občanského soudního řádu kromě obecných náležitostí obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá. Podle ust. § 75 odst. 5 téhož zákona je navrhovatel povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává. Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu podle ust. § 75a odst. 1 občanského soudního řádu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Podle ust. § 75b odst. 1 občanského soudního řádu je navrhovatel povinen k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,-Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000,-Kč Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu podle odstavce 2 téhož ustanovení návrh na předběžné opatření odmítne, přičemž platí, že jistotu je povinen zaplatit navrhovatel bez výzvy soudu z vlastní iniciativy.

Podle ust. § 76 odst. 1 písm. e) a f) občanského soudního řádu může být předběžným opatřením účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy nebo aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle ust. § 76 odst. 2 téhož zákona lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že v insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníka požadoval odvolatel na insolvenčním soudu podáním ze dne 23.4.2013, aby nařídil předběžné opatření na dům pana Solila s tím, že se exekucí domu uspokojí všichni věřitelé . V návrhu na nařízení předběžného opatření odvolatel uvedl, že mu dlužník dluží mzdu za leden 2013 a odstupné v rozsahu mzdy za 3 měsíce, na něž mu Úřad práce vyplatil částečnou kompenzaci ve výši 19.728,-Kč. V podání uvedl, že dlužník měl dostatek zakázek, přesto se zadlužoval v důsledku působení jednatelů Kušičky a Solila. Doporučoval soudu, aby těmto osobám nevěřil a vše si pečlivě ověřil, a tvrdil, že hlavou i krkem je Stanislav Solil, společník pana Kušičky, který je na Solilovy plně závislý... Pan Solil stále jen tahal z pana Kušičky peníze několikrát týdně a na výkend potřeboval 5.000,-Kč, peníze tekly do jeho domu v Sojovicích, který staví, a to nestyděl brát donedávna sociální dávky, takže nějaká insolvence je jen výsměch spravedlnosti a umoření dluhů, které si sami způsobily .

V souvislosti s návrhem, jehož obsah reprodukoval odvolací soud v podstatné části shora, nelze než uvést, že z něj je zřejmé, že se jím odvolatel hodlal domoci nařízení předběžného opatření, jímž by insolvenční soud blíže neurčeným způsobem omezil Stanislava Solila, jenž je-jedná-li se skutečnosti o tuto osobu-dle zápisu v obchodním rejstříku společníkem a jednatelem dlužníka, ve výkonu vlastnického práva k blíže neurčené nemovitosti. A contrario, návrh na nařízení předběžného opatření nelze kvalifikovat než jako neurčitý již proto, že v něm není přesně označena třetí osoba, jež má být předběžným opatřením omezena při výkonu svých práv, přičemž v něm není uvedeno ani to, jakým způsobem má být omezena, tj. zda má být omezena v nakládání s určitými věcmi nebo právy nebo má něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, a v případě že by měla být omezena v nakládání s věcí či právy, pak tato věc či právo nebyly nijak specifikovány. Dlužno přitom poznamenat, že návrh postrádá i další náležitosti vyžadované ust. § 75 odst. 2 občanského soudního řádu, jenž odvolací soud citoval shora, když v něm zejména absentuje vylíčení skutečností osvědčujících potřebu nařízení předběžného opatření. Dle názoru odvolacího soudu měl insolvenční soud již z tohoto důvodu odmítnout návrh odvolatele na nařízení předběžného opatření podle ust. § 75a odst. 1 občanského soudního řádu.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že zjevně nejde o návrh na nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 insolvenčního zákona, jak jej posuzoval insolvenční soud, ale o návrh podaný podle ust. § 102 odst. 1 ve spojení s ust. § 76 odst. 2 občanského soudního řádu. Proto byl odvolatel podle ust. § 75b odst. 1 občanského soudního řádu povinen složit nejpozději při jeho podání jistotu ve výši 10.000,-Kč; protože tak při neučinil, bylo i z toho důvodu namístě návrhem se věcně nezabývat, nýbrž ho podle ust. § 75b odst. 2 občanského soudního řádu bez dalšího odmítnout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným, napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil a návrh odvolatele na nařízení předběžného opatření odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. září 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová