2 VSPH 122/2013-A-18
MSPH 95 INS 27371/2012 2 VSPH 122/2013-A-18

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jana Slabocha, bytem Československé armády 601/23, Praha 6, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 27371/2012-A-11 ze dne 21.prosince 2012

tak to:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 27371/2012-A-11 ze dne 21.prosince 2012 se mění tak, že se dlužníkovi Janu Slabochovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odův odně ní:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 27371/2012-A-11 ze dne 21.12.2012 uložil Janu Slabochovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 6.11.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení, zejména na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že mu dlužník přes výzvu neposkytl dostatečné podklady k posouzení možnosti povolení řešení jeho úpadku oddlužením. Dlužník zcela rezignoval na vylíčení závazkové minulosti (neobjasnil účel použití poskytnutých finančních prostředků, neuvedl dobu, okolnosti a důvody vzniku jednotlivých závazků), nesdělil nic konkrétního o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ani o svých vyživovacích povinnostech. Z živnostenského rejstříku je patrné, že mu dne 30.11.1994 vzniklo oprávnění k provozování živnosti a trvá nadále, i z dlužníkem předložených daňových přiznání vyplývá, že v uplynulých letech měl příjmy pouze z podnikání. Jelikož všechny závazky vznikly v době, kdy byl podnikatelem a přitom neosvětlil účel prostředků poskytnutých věřiteli, nevyvrátil tak závěr soudu o existenci závazků vztahujících se k podnikání a bránících povolení oddlužení. Pokud závazky dlužníka vznikly v období jeho podnikatelské činnosti, tj. v době, kdy byl podnikatelem ve smyslu ust. § 2 obchodního zákoníku, je třeba na ně nahlížet jako na závazky z podnikání. Závěr o podnikatelském charakteru závazků nemůže zpochybnit ani případná námitka dlužníka, že poskytnuté úvěry nebyly použity k podnikání.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal. V odvolání uvedl, že má poctivý záměr dosáhnout oddlužení. Z tohoto důvodu požádal o povolení oddlužení splátkovým kalendářem v domnění, že jeho příjem je dostačující na pokrytí 30 % pohledávek nezajištěným věřitelům. Není vlastníkem žádného majetku, protože bydlí v podnájmu a veškeré zařízení je majetkem pronajímatele. Jeho jediným příjmem je mzda, z které po úhradě výživného, exekucí a poplatků spojených s pronájmem bytu zbývá nízká částka. Z tohoto důvodu žádá o zrušení povinnosti zaplatit jednorázově zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči osmi věřitelům má třináct splatných závazků v celkové výši 504.163,-Kč, jeho majetek tvoří toliko oblečení a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 16.524,-Kč.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužník v úpadku, či o tom, jakou formou bude jeho úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku.

Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a rozsahu jeho majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31.července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová