2 VSPH 122/2012-A-18
KSPH 39 INS 19941/2011 2 VSPH 122/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ladislava Merhauta, trvale bytem Husovo náměstí 23, Lysá nad Labem, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 19941/2011-A-12 ze dne 13.prosince 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 19941/2011-A-12 ze dne 13.prosince 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný Ladislavem Merhautem (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud především uvedl, že podle ust. § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník povinen připojit k insolvenčnímu návrhu seznam svého majetku včetně pohledávek, seznam závazků s uvedením věřitelů, seznam zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V daném případě dlužník zákonem požadované přílohy k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, proto ho soud usnesením ze dne 4.11.2011 (dále jen Výzva) vyzval k předložení řádného seznamu majetku a závazků. Výzva byla dlužníkovi doručena dne 21.11.2011 náhradním způsobem postupem dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a jelikož dlužník neměl domovní ani jinou schránku, do níž mohla být doručovaná písemnost vhozena, vrátil ji doručující orgán soudu. Dlužník na Výzvu nereagoval a požadované seznamy nepředložil.

Na základě těchto zjištění měl soud zato, že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, postupoval proto podle ust. § 128 odst. 2 IZ a insolvenční návrh odmítl. Současně dlužníka poučil o tom, že mu nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení znovu podal insolvenční návrh, který bude obsahovat všechny předepsané náležitosti a povinné přílohy.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že mu Výzva byla (nesprávně) doručena na adresu místa trvalého pobytu (jíž je adresa Městského úřadu v Lysé nad Labem) namísto kontaktní adresy, kterou uvedl na obálce, v níž soudu zaslal insolvenční návrh. Z toho dovozoval, že došlo k nedopatření, a požadoval, aby odvolací soud přehodnotil skutečnosti a přijal návrh na povolení oddlužení .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení je dlužník povinen označit v seznamu majetku jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.

Podle odstavce třetího téhož ustanovení je dlužník povinen označit v seznamu závazků jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení musí dlužník předložené seznamy podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

V daném případě odvolací soud zjistil, že dlužník sice v přílohách č. 7 a č. 8 připojil k insolvenčnímu návrhu seznamy svého majetku a závazků, avšak tyto seznamy neopatřil zákonem požadovanými náležitostmi. V seznamu majetku v rozporu s ust. § 104 odst. 2 a 4 IZ neoznačil své pohledávky, neuvedl skutečnosti, na nichž se zakládají, jejich výši a výslovně se nevyjádřil k jejich dobytnosti, resp. neuvedl, že nemá žádné dlužníky. V seznamu závazků v rozporu s ust. § 104 odst. 3 a 4 IZ neoznačil své věřitele obchodní firmou s uvedením právní formy, sídlem a identifikačním číslem, neuvedl, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč, zda má věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo kteří toto právo proti němu uplatňují. U pohledávek těchto věřitelů neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále neoznačil druh zajištění a důvod jeho vzniku a neuvedl, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Předložené seznamy dlužník nepodepsal a výslovně v nich neuvedl, že jsou správné a úplné.

Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit seznamy předepsané v ust. § 104 IZ co povinné přílohy insolvenčního návrhu neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v položkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky návrhu na povolení oddlužení. Proto formulář v těchto položkách splnění zvláštních náležitostí, jež příslušejí seznamům (včetně podepsaného prohlášení o jejich správnosti a úplnosti), nepředepisuje, nadto údaje vyplněné zde dlužníkem náležitosti seznamů (např. řádné označení věřitelů) také nemají.

Soud prvního stupně proto dlužníka usnesením ze dne 4.11.2011 (č.l. A-8) vyzval, aby do sedmi dnů od doručení Výzvy doplnil jednotlivé náležitosti seznamu majetku a závazků, přičemž mu poskytl řádné poučení o tom, jak má doplnění provést (jakými náležitostmi mají být požadované seznamy opatřeny), a poučil ho současně o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. Na Výzvu dlužník nereagoval. S jeho obranou spočívající v tvrzení, že soud při doručení Výzvy pochybil, neboť ji doručoval na adresu jeho trvalého bydliště, a nikoli na kontaktní adresu uvedenou na obálce připojené k insolvenčnímu návrhu, se odvolací soud z níže uvedených důvodů neztotožnil.

Adresou pro doručování se v občanském soudním řízení rozumí adresa, na níž soud odesílá listiny, na níž se listina adresátu doručuje nebo se činí pokus o její odevzdání příjemci a na níž nastává doručení listiny, i když si ji adresát nebo příjemce nepřevzali. Právní úprava vychází ze zásady, že každý adresát je povinen zajistit si přijímání listin na adrese pro doručování bez ohledu na to, zda se na ní skutečně zdržuje. Při určení adresy pro doručování vychází soud v první řadě z údajů samotného adresáta, když ust. § 46a odst. 2 OSŘ určuje, že jestliže o to adresát požádá, doručuje mu soud na adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení.

Zákon tedy předpokládá, že účastník uvede svoji adresu pro doručování v podání nebo jiném úkonu směřujícím vůči soudu, a pokud tak neučiní, stanoví soud adresu pro doručení podle hledisek uvedených v ust. § 46b OSŘ. Uvedení poštovní adresy odesílatele na obálce obsahující listinu doručenou soudu proto určením adresy pro doručování v občanském soudním řízení není a dlužník se mýlí, usuzuje-li jinak. Tomu odpovídá též formulář návrhu na povolení oddlužení, jež dlužníkovi-fyzické osobě umožňuje, aby prostřednictvím položky 3 požádal soud o doručování na jinou adresu než na adresu trvalého bydliště. V posuzované věci však dlužník tuto položku nevyplnil, a insolvenční soud proto postupoval správně, když mu Výzvu doručoval podle ust. § 46b písm. a) OSŘ na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v položce 1 formuláře, na níž mu ostatně bylo řádně doručeno i napadené usnesení. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 2 IZ odmítl. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Pokud tak učiní, a pokud s jeho insolvenčním návrhem vysloví souhlas a spolupodepíše jeho manželka dle ust. § 392 odst. 3 věty druhé IZ, je odvolací soud se soudem prvního stupně zajedno i v tom, že je potřebné odstranit možné pochybnosti o tom, zda souhlas manželky dlužníka s jeho oddlužením skutečně vyjadřuje její vůli ke spoluúčasti na splátkovém kalendáři, která povede k oddlužení jejich společného jmění manželů (SJM) , tedy že se pro případ povolení oddlužení hodlá na plnění navrženého splátkového kalendáře svými příjmy podílet, a že předmětem procesu oddlužení pak budou i ty závazky tvořící SJM (vzniklé za trvání manželství), z nichž je zavázána jen manželka dlužníka. Dlužno podotknout, že uvedené platí i pro případ, který by měl být v praxi preferován, totiž kdy insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podají oba manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do jejich SJM, a tyto návrhy pak jsou projednávány společně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva