2 VSPH 1217/2015-B-68
KSLB 86 INS 13068/2014 2 VSPH 1217/2015-B-68

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl předsedou senátu Mgr. Tomášem Braunem ve věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , IČO: 63764644, bytem a sídlem 5. května 702/30, Jablonec nad Nisou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 13068/2014-B-32 ze dne 5. května 2015,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Romana anonymizovano (dále jen dlužník) zpeněžením majetkové podstaty, informoval o tom, že insolvenčním správcem je Mgr. Martin Kolář, a jako majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, jenž bude v oddlužení zpeněžen, označil tam specifikované nemovitosti nacházející se v obci a katastrálním území Jablonec nad Nisou (dále jen Nemovitosti).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně kromě jiného uvedl, že v době vydání napadeného usnesení byla v insolvenčním řízení přihlášena toliko pohledávka České spořitelny, a.s. (dále jen Banka) ve výši 2.637.383,58 Kč (dále jen Pohledávka), jež je zajištěna zástavním právem váznoucím na Nemovitostech.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podal dlužník včasné odvolání, v němž zejména namítal, že pokud jde o výši Pohledávky, není zohledněn fakt, že Bance zaslal na umoření svého dluhu 750.000,-Kč. Rozvedl, že zbytková část Pohledávky by měla (mohla být) uhrazena tichým společníkem a z výtěžku zpeněžení jeho (dalších) nemovitostí nacházejících se v katastrálním území Zahrádky u České Lípy. Dále zdůraznil, že Banku požádá, aby nepožadovala uhrazení zbytku Pohledávky prodejem Nemovitostí. Zejména z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zastavil.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z ust. § 406 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) totiž plyne, že odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle ust. § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dlužník není osobou legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Předseda senátu odvolacího soudu proto dle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) ve spojení s ust. § 218c téhož zákona odvolání dlužníka jako subjektivně nepřípustné odmítl.

Na výše uvedeném nic nemění ani to, že dlužník v kolonce 8 návrhu na povolení oddlužení (č.d. A-30) navrhl jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře. Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 91/2013 ze dne 30. 1. 2014 uveřejněném pod č. 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek totiž dovozuje, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé dle ust. § 402 odst. 3 IZ a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud dle ust. § 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ (jako tomu bylo v posuzovaném případě). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé, resp. insolvenční soud, jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné uvést jednak to, že podáním ze dne 24. 2. 2015 (č.d. P1-3) vzala Banka přihlášku Pohledávky v rozsahu 710.000,-Kč zpět, což insolvenční soud usnesením ze dne 1. 7. 2015 (č.d. P1-7) vzal na vědomí, jednak to, že ke zpeněžení Nemovitostí lze přistoupit (jen) za podmínek obsažených v ust. § 408 odst. 3 IZ.

K odvolacímu požadavku lze dodat, že dle ust. § 418 písm. d) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší, jestliže to dlužník navrhne. V tom případě však insolvenční soud současně rozhodne (je povinen rozhodnout) o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dle ust. § 308 odst. 2 IZ sice insolvenční soud rozhodne (je povinen) rozhodnout o zrušení konkursu na návrh dlužníka, pokud dlužník k němu připojí listinu, na které všichni věřitelé (zde Banka) a insolvenční správce vysloví se zrušením konkursu souhlas a na které bude úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsali, nicméně je-li způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, dlužníkovi se (logicky) zapovídá možnost osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dlužno dodat, že (případné) osvobození přiznané dlužníkovi insolvenčním soudem podle ust. § 414 odst. 1 IZ se vztahuje (by se vztahovalo) i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková