2 VSPH 121/2013-A-12
KSPL 54 INS 32497/2012 2 VSPH 121/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Evy Štěpové, bytem Úbočí 96, Cheb, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 32497/2012-A-6 ze dne 2.ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 32497/2012-A-6 ze dne 2.ledna 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 32497/2012-A-6 ze dne 2.1.2013 uložil Evě Štěpové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 21.12.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice má splatné závazky vůči sedmi věřitelům v celkové výši 1.986.457,-Kč, je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. V současné době je bez příjmů a je evidovaná na Úřadu práce. Podle soudu má záloha sloužit v případě oddlužení zejména ke krytí nákladů insolvenčního správce, které mu vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku do doby, než bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice. Veden výše popsanými úvahami soud vyzval dlužnici k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši, kterou považuje za odpovídající očekávaným výdajům v dané insolvenční věci, a to zejména s přihlédnutím k očekávaným výdajům na odměnu a náhradu nákladů správce za období od rozhodnutí o úpadku, tj. ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala. V odvolání uvedla, že není schopna zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit. Má sice uzavřenou smlouvu o důchodu, přičemž osoba v ní uvedená je ochotna přispívat jí po celou dobu oddlužení, ale není ochotna přispět na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že má vůči sedmi věřitelům třináct závazků v celkové výši 1.986.457,-Kč. Podle seznamu majetku vlastní osobní automobil a obvyklé vybavení bytu. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen buď oddlužením (a vzhledem k tomu, že majetek i závazky náleží do společného jmění dlužnice a jejího manžela, bude přitom třeba, aby insolvenční soud přezkoumal splnění zákonem stanovených podmínek pro povolení oddlužení společně u obou manželů), nebo nepatrným konkursem, přičemž žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k počtu věřitelů a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud shodně jako soud prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 31.července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová