2 VSPH 121/2012-B-84
MSPH 90 INS 6781/2010 2 VSPH 121/2012-B-84

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Advokátní kanceláře Veverka & Partneři, s.r.o. v likvidaci, sídlem Londýnská 730/59, Praha 2, o odvolání JUDr. Ing. Pavla Nováka, Ph.D., bytem Hřbitovní 63, Planá, adresa pro doručování: Komunardů 1901/36, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-62 ze dne 28.června 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-62 ze dne 28.června 2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném na majetek Advokátní kanceláře Veverka & Partneři, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice) odmítl popěrné úkony věřitele č. 24 JUDr. Ing. Pavla Nováka, Ph.D. (dále jen odvolatel), jimiž mělo dojít k popření pravosti a výše pohledávek věřitelů č. 3 MAPE DEVELOPMENT, a.s., č. 14 PETRO BULLDING, s.r.o. a č. 15 ALEUTA, a.s.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 17.6.2010, že usnesením ze dne 28.7.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a o prohlášení konkursu na její majetek, že dne 21.6.2011 mu byly doručeny tři popěrné úkony, jimiž odvolatel popřel pravost a výši pohledávek věřitelů, a že se dne 28.6.2011 konalo přezkumné jednání, na němž byly tyto pohledávky přezkoumány.

V rovině právního posouzení věci vyšel soud z toho, že: -ust. § 192 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění účinném do 30.3.2011, t.j. v době, kdy byl zjištěn úpadek dlužnice, umožňovalo popírat přihlášené pohledávky toliko dlužníkovi a insolvenčnímu správci, nikoli jednotlivým věřitelům, -nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 14/10 ze dne 1.7.2010 (dále též jen Nález ÚS) bylo toto ustanovení (včetně věty za středníkem, které věřitelům odepíralo popěrné právo) jako protiústavní zrušeno a zákonodárci byl poskytnut čas k odstranění tohoto ústavního deficitu tím, že vykonatelnost nálezu byla odložena ke dni 31.3.2011, -novelou IZ provedenou zákonem č. 69/2011 Sb. účinnou od 31.3.2011 (dále též jen Novela IZ) byla do IZ prostřednictvím ust. § 200 a § 202 vtělena možnost popírat přihlášené pohledávky i ze strany věřitelů, -dle článku II. bodu 1 přechodných ustanovení Novely IZ se novela použije i pro insolvenční řízení zahájená před dnem nabytí její účinnosti, ovšem jen tehdy, pokud v nich nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku. Na tomto základě insolvenční soud dovodil, že pro insolvenční řízení, v nichž bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto před 31.3.2011, nelze ustanovení Novely IZ použít. Protože v daném případě bylo o úpadku dlužnice rozhodnuto dne 28.7.2010, tedy v době, kdy Novela IZ nebyla účinná a kdy tehdy účinné znění IZ popěrné právo věřitelů nepřipouštělo, soud odvolatelovy popěrné úkony odmítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho popěrné úkony neodmítají. Insolvenčnímu soudu v první řadě vytýkal, že mu napadené usnesení v rozporu s IZ doručil na adresu jeho trvalého bydliště, a nikoli na jeho korespondenční adresu, a že jeho popěrné úkony ze dne 21.6.2011 zveřejnil v insolvenčním rejstříku až dne 7.7.2011.

Pokud šlo o právní posouzení věci, odvolatel namítal, že insolvenční soud zcela pominul, že Nález ÚS, který byl zveřejněn ve Sbírce zákonů jako zákon č. 241/2010 Sb., explicitně zrušil zákonodárcem vyjádřený zákaz popěrných úkonů věřitelů zakotvený v ust. § 192 odst. 1 IZ (věty za středníkem). Vyjádřil přesvědčení, že přestože Nález ÚS a Novela IZ nabyly účinnosti téhož dne, Nález ÚS byl proveden dříve, a proto úprava v něm obsažená jednoznačně dopadá i na jeho popěrné úkony. V této souvislosti zdůraznil, že ačkoli soudu prvního stupně musela být ode dne 1.7.2010 (dne vyhlášení Nálezu ÚS) známa protiústavnost absence popěrného práva věřitelů, z čistě formálních důvodů, odkazem na přechodná ustanovení Novely IZ, která jsou procesního charakteru, nevzal v potaz ústavně konformní hmotně právní úpravu vyplývající z Nálezu ÚS. Učinil tak (dokonce) přesto, že mu byl znám odlišný právní názor Vrchního soudu v Praze prezentovaný např. v usneseních sp.zn. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 715/2011-B a sp.zn. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 716/2011-B ze dne 1.8.2011. Závěrem odvolatel obsáhle argumentoval na podporu závěru o důvodnosti svých odmítnutých popěrných úkonů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud je s odvolatelem zajedno v tom, že insolvenční soud pochybil, pokud mu napadené usnesení nedoručil na jeho korespondenční adresu (viz ust. § 80 IZ). S ohledem na to, že odvolání proti němu podal odvolatel včas, ovšem nešlo o vadu, která by způsobila nesprávnost napadeného usnesení.

V posuzované věci odůvodnil insolvenční soud napadené usnesení aplikací (obecného) přechodného ustanovení Novely IZ obsaženého v článku II. bodě 1, podle něhož není-li dále stanoveno jinak, platí IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti Novely IZ i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dosud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, přičemž právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud je shodně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v situaci, kdy byl úpadek dlužnice zjištěn před účinností Novely IZ, nebyly splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení IZ ve znění této novely, která (teprve) popěrné právo věřitelů zakotvila. Naopak, v této situaci-ve smyslu rozhodného přechodného ustanovení novely-byl režim popírání pohledávek v daném insolvenčním řízení spravován dosavadní úpravou IZ, tj. ve znění účinném do 30.3.2011, které popírání přihlášených pohledávek věřiteli nepřipouštělo. Odvolací senát 2 VSPH se tudíž neztotožnil s odvolací argumentací, jež v souladu se shora zmiňovanými usneseními vydanými jiným senátem zdejšího soudu, vychází z toho, že i za popsané procesní situace, kdy je podle přechodných ustanovení použití novelizovaného znění IZ o popírání pohledávek věřiteli vyloučeno, je třeba-v duchu závěrů Nálezu ÚS-popěrným úkonům věřitelů, učiněným v tomto řízení před přezkumným jednáním, přiznat právní (procesní) validitu (a to s přiměřeným použitím stávajícího ust. § 200 IZ), a že tyto úkony jako právně neúčinné odmítnout nelze.

Odvolací soud považoval za nutné připomenout, že IZ ve znění účinném do 30.3.2011 popírání pohledávek ze strany jednotlivých věřitelů neupravoval (naopak ho výslovně vylučoval) a že tuto úpravu shledal Ústavní soud protiústavní s tím, že jde o deficit zákonné (procesní) úpravy, který nelze překlenout výkladem ani analogií. Proto zákonodárci uložil, aby tento nedostatek odstranil, a to-ve lhůtě poskytnuté mu k tomu odkladem vykonatelnosti nálezu-přijetím nové úpravy, která popěrné právo věřitelů a postup při jeho realizaci (celkový právní režim výkonu tohoto práva a jeho procesních důsledků) zakotví. To zákonodárce učinil Novelou IZ, jíž do IZ s účinností od 31.3.2011 vtělil popěrné právo věřitelů a upravil jeho celkový právní režim, a současně-v rámci své zákonodárné kompetence-vyjádřil v přechodných ustanoveních měnícího zákona vztah předchozí a nové právní úpravy.

Novou úpravu popírání přihlášených pohledávek ze strany jednotlivých věřitelů přitom zákonodárce-jak plyne z důvodové zprávy k Novele IZ-provedl tak, aby při promítnutí závěrů vyjádřených v Nálezu ÚS byla zachována koncepční východiska IZ, která spočívají v nově pojatém postavení insolvenčního správce a přihlášených věřitelů v insolvenčním řízení a jejich vzájemných souvislostech, a aby současně byl výkon popěrného práva věřitele vymezen způsobem, který zabrání zneužití tohoto institutu mimo rámec těch hodnot, jež mají být prostřednictvím popěrného práva věřitelů chráněny. Přechodná ustanovení Novely IZ pojal zákonodárce tradičně, zakotvením nepravé zpětné účinnosti. Pokud současně v článku II. bodě 1 obecně stanovil, a to i ve vztahu k nové úpravě popírání přihlášených pohledávek věřiteli, limity použitelnosti novely v již probíhajících insolvenčních řízeních tak, že se nepoužije v řízeních, ve kterých již před nabytím její účinnosti bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, neshledává v tom odvolací soud nic ústavně nekonformního. Toto přechodné ustanovení je součástí zákona, jímž je soud při svém rozhodování vázán (čl. 95 odst. 1 Ústavy).

S ohledem na charakter a význam institutu popření pohledávky v insolvenčním řízení je odvolací soud toho názoru, že jakkoli předchozí úprava IZ nepřiznávající věřitelům popěrné právo byla Ústavním soudem shledána protiústavní, nelze toto procesní právo v insolvenčním řízení účinně realizovat jinak než na podkladě právní úpravy, kterou je-v rámci zákonodárcovy úvahy-režim jeho výkonu a procesních důsledků s tím spojených explicitně vymezen. To se stalo až novelou IZ provedenou zákonem č. 69/2011 Sb.

Z toho plyne dle názoru odvolacího soudu jediný možný závěr, a sice, že pokud odvolatel učinil popěrný úkon v insolvenčním řízení, na něž se Novela IZ podle jejích přechodných ustanovení nevztahuje, nelze její ustanovení při posouzení tohoto popěrného úkonu nikterak, ani přiměřeně, použít. Takový úkon je třeba posoudit podle předchozí úpravy IZ, a protože ta popření pohledávky věřitelem neupravuje a naopak ho výslovně zapovídá, nelze s tímto odvolatelovým úkonem spojovat žádné právní účinky. Jestliže zákon určitý procesní úkon a jeho důsledky nepředvídá, nemůže je soud sám konstruovat svou rozhodovací činností.

O popsanou situaci jde právě v projednávané věci, kdy odvolatel jako přihlášený věřitel podáním došlým soudu před přezkumným jednáním (dne 21.6.2011) popřel pohledávky jiných přihlášených věřitelů v insolvenčním řízení, jež ve smyslu přechodných ustanovení Novely IZ je co do režimu popírání pohledávek spravováno předchozí úpravou IZ účinnou do 30.3.2011. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že tyto popěrné úkony odvolatele jsou právně bezúčinné, a zvolil i odpovídající procesní postup, když rozhodl o jejich odmítnutí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. dubna 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva