2 VSPH 1205/2015-B-30
KSPH 62 INS 1312/2015 2 VSPH 1205/2015-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Martina Karáska, bytem Sídliště 1439/20, Lysá nad Labem, zahájené na návrh INVESA, s.r.o., sídlem Revoluční 725/11, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 1312/2015-B-7 ze dne 8. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 1312/2015-B-7 ze dne 8. června 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu

řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 62 INS 1312/2015-B-7 ze dne 8.6.2015 odmítl insolvenční návrh Martina Karáska (dále jen dlužník) ze dne 4.6.2015 a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 21.1.2015 bylo na návrh, jímž se INVESA, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, zahájeno insolvenční řízení. Na výzvu soudu ze dne 28.1.2015 (č.d. A-6), aby se k návrhu vyjádřil, předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, se dlužník nevyjádřil. Unesením ze dne 7.4.2015 (č.d. A-19), jež nabylo právní moci dne 28.4.2015, rozhodl soud o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Dne 4.6.2015 bylo soudu doručen návrh dlužníka na povolení oddlužení. S poukazem na ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona jej soud prvního stupně odmítl jako opožděný a podaný někým, kdo k jeho podání není oprávněn, neboť jeho úpadek je již řešen jiným způsobem, a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání tvrdil, že napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně jeho návrh na povolení oddlužení. Namítal, že ho soud řádně nepoučil o možnosti domáhat se řešení svého úpadku oddlužením, přestože jako bývalý podnikatel má dluhy z podnikání. Poté, kdy se dozvěděl, oslovil své věřitele a podal návrh na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považoval za nutné upozornit v prvé řadě na to, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dále považoval odvolací soud za nutné připomenout ust. § 107 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož se nepřihlíží k dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, a je-li součástí dalšího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který byl podán dříve, než insolvenční soud o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob řešení dlužníkova úpadku zachovány.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 7.4.2015 (č.d. A-19) rozhodl soud prvního stupně na návrh navrhovatele o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek a že se dlužník podáním, jež není opatřeno datem, kdy bylo vyhotoveno, a soudu prvního stupně bylo doručeno dne 4.6.2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

Jak je zřejmé z obsahu napadeného usnesení, jenž odvolací soud reprodukoval shora, jeho výrokové části (odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka) zjevně nekoresponduje odůvodnění, podle něhož jím soud prvního stupně hodlal rozhodnout o odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení.

Za této situace nemohl odvolací soud než podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušit napadené usnesení pro nepřezkoumatelnost a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba rozhodnout toliko o návrhu dlužníka na povolení oddlužení. Dlužno přitom poznamenat, že v této fázi insolvenčního řízení není žádný důvod k tomu, aby soud prvního stupně rozhodoval o nákladech řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 29. října 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná