2 VSPH 120/2015-A-11
KSPL 52 INS 31784/2014 2 VSPH 120/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ladislava Dostála, bytem Slavíčkova 1684, Sokolov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 31784/2014-A-6 ze dne 1. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 31784/2014-A-6 ze dne

1. prosince 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 31784/2014-A-6 ze dne 1.12.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Ladislav Dostál (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 25.11.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Protože v položce 7 návrhu, v níž je povinen vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící, uvedl dlužník pouze to, že vůči 7 věřitelům, jež nespecifikoval, má 8 závazků v celkové výši 996.019,40 Kč s příslušenstvím, z nichž některé jsou déle než 30 dnů po splatnosti, že zastavil platby některých závazků a 6 závazků není schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce, uzavřel soud na tom, že tuto povinnost dlužník nesplnil. Protože absence vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka je vadou insolvenčního návrhu, která brání pokračování v řízení, soud insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že v položce 7 návrhu uvedl skutečnosti popsané v odůvodnění napadeného usnesení, navíc podrobně popsal, jak se dostal do dluhové spirály, a v březnu 2014 proto požádal svého největšího věřitele o konsolidaci svých dluhů, a jaké výdaje musí hradit ze svých příjmů. Zdůraznil, že z nich není schopen hradit částky, jejichž úhrady se všichni věřitelé v současnosti domáhají. Poukazoval na to, že spolu s insolvenčním návrhem předložil soudu seznamy majetku a závazků a listiny dokládající jeho úpadek a příjmy a předpokládal, že z jejich obsahu soud dovodí, že není schopen plnit splátky dle smluv o úvěru či o půjčce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Konečně, zdejší soud opakovaně judikoval, že skutečnosti osvědčující úpadek musejí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, resp. že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, leč uvedené neplatí, jde-li o řádné seznamy majetku a závazků připojené k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (akceptovat jako součást tvrzení o úpadku) údaje o majetkových poměrech dlužníka a o jeho věřitelích a jejich pohledávkách obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 25.11.2014 byl Krajskému soudu v Plzni doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V položce 7 návrhu v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek dlužník uvedl, že vůči 7 věřitelům má 8 závazků v celkové výši 996.019,40 Kč s příslušenstvím, z nichž některé jsou více než 30 dnů po splatnosti, platby některých závazků zastavil, v případě 6 závazků je s jejich plněním v prodlení delším než 3 měsíce po splatnosti, podrobně popsal, jak si v důsledku změny svých osobních vztahů opatřil formou úvěrů či půjček finanční prostředky na vybavení několika domácností, vysvětlil, že ze svých příjmů ve výši cca 21.500,-Kč není schopen hradit vedle výživného na nezletilého syna, náklady spojené s bydlením, stravu, ošacení, hygienické potřeby, dopravu do zaměstnání apod. a současně splátky na dluhy vůči věřitelům.

Přestože soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že v položce 7 insolvenčního návrhu nepopsal dlužník rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek dostatečně konkrétně (své věřitele vyjma GE Money Bank, a.s., o němž uvedl, že je jeho největším věřitelem, neoznačil ani názvem, své závazky nespecifikoval právním důvodem, výší ani datem splatnosti), nemohl odvolací soud přehlédnout, že spolu s insolvenčním návrhem předložil dlužník zákonem vyžadované seznamy včetně seznamu závazků, o němž se soud prvního stupně nezmínil. V seznamu závazků, jenž podepsal a o němž výslovně prohlásil, že je úplný a správný, přitom dlužník naprosto přesně označil 5 věřitelů obchodní firmou, adresou sídla a identifikačním číslem, resp. v případě Jany Kumberové jménem, příjmením a adresou bydliště, uvedl právní důvod jednotlivých závazků, výši dluhů a jejich splatnost a vzhledem k tomu, že dluhy hradí ve splátkách, uvedl výši dosud neuhrazených splátek a s přesností na měsíc dobu, po kterou je nehradí (v případě Jany Kumberové od dubna 2014, v případě Provident Financial, s.r.o. od července 2014 a v případě zbývajících věřitelů od srpna 2014). Z toho odvolací soud dovodil, že v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků dlužník rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek uvedl. Na rozdíl od soudu prvního stupně je proto odvolací soud toho názoru, že k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona nebyl důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 13. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová