2 VSPH 120/2012-A-30
MSPH 90 INS 6646/2011 2 VSPH 120/2012-A-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jaroslava Rakuse, bytem Za Dvorem 1776/4, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 6646/2011-A-23 ze dne 22.prosince 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 6646/2011-A-23 ze dne 22.prosince 2011 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Jaroslavu Rakusovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 18.4.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především zajistit finanční prostředky, které by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce, a to právě v těch případech, kdy v majetkové podstatě není dostatek finančních prostředků nezbytných pro vedení řízení; vedle toho má podle soudu záloha zajistit, aby v případě, že náklady řízení nebudou uspokojeny z majetkové podstaty, mohly z ní být uspokojeny alespoň hotové výdaje a odměna správce.

V poměrech této věci vyšel soud z toho, že dlužník navrhuje řešit svůj úpadek oddlužením a že nemá (finanční) majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Postupoval proto podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ a uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve shora uvedené výši s tím, že záloha bude sloužit k úhradě počátečních nákladů správce souvisejících zejména s přípravou přezkumného jednání, přezkoumáním přihlášených pohledávek, prověřením dlužníkova majetku a jeho úkonů učiněných před podáním insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž zdůraznil, že jeho disponibilní finanční prostředky postačují toliko na úhradu základních životních potřeb jeho rodiny, a že tedy není schopen uhradit zálohu v soudem požadované výši. Přesto se mu podařilo zajistit částku 2.000,-Kč, kterou již poukázal na účet insolvenčního soudu. Proto požadoval, aby odvolací soud jeho finanční situaci zohlednil a napadené usnesení změnil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat, a má-li jít o oddlužení, je významná i forma, v níž bude nejspíše provedeno. Soudu prvního stupně je proto třeba vytknout, že v odůvodnění napadeného usnesení stanovil výši zálohy poukazem na majetkovou situaci dlužníka, aniž by uvedl skutková zjištění, z nichž by bylo možno dovodit, jaký způsob řešení jeho úpadku lze v dané věci pravděpodobně očekávat (zda konkurs či oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo splátkovým kalendářem) a zda dlužník splňuje předpoklad 30 % rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

V posuzované věci je přitom zřejmé, že předpoklad minimálního plnění by nebylo možno dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužník vlastní jen věci tvořící vybavení domácnosti v hodnotě cca 18.000,-Kč. Jinak tomu ale je v případě uvažovaného oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu spisu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má měsíční příjem ze mzdy ve výši 16.028,-Kč a že jeho závazky činí 408.841,-Kč. Měsíční splátka v tomto případě za podmínek obsažených v ust. § 279 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) činí 4.844,-Kč, a za pět let by tak dlužník měl být schopen splatit částku 290.640,-Kč, zatímco 30 % jeho závazků činí 122.652,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 122.652,-Kč, tj. 167.988,-Kč, je současně i zdroj pro odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, jež činí v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč, resp. 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení (viz ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), tj. celkem 54.000,-Kč.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je tu odůvodněný předpoklad, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře, a proto s ohledem na rozsah insolvenčního řízení (závazky odpovídající pohledávkám sedmi věřitelů) má zato, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou nároky insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným. S ohledem na to, že dlužník již část zálohy ve výši 2.000,-Kč uhradil (č.l. A-24), splní povinnost zaplatit zálohu v případě, že ve stanovené lhůtě doplatí zbývajících 3.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva