2 VSPH 12/2012-A-13
MSPH 60 INS 22438/2011 2 VSPH 12/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jakuba Hněvkovského, bytem Pod Lysinami 467/11, Praha 4, místem podnikání Krhanická 718/27, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 22438/2011-A-7 ze dne 9.prosince 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 22438/2011-A-7 ze dne 9.prosince 2011 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Jakubu Hněvkovskému (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 30.11.2011 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Uvedl, že osvobození od povinnosti zaplatit zálohu není možné, neboť se nejedná o soudní poplatek. V poměrech této věci vyšel soud z toho, že dlužníkovy závazky pocházejí z podnikání a jeho úpadek bude řešen konkursem. Rozvedl, že dlužník je vlastníkem movitého majetku (zboží a vybavení prodejny) v účetní hodnotě 533.272,-Kč, jehož zpeněžením budou získány prostředky k pokrytí nákladů konkursu. Podle soudu je však nutné, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky i bezprostředně po rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, resp. po svém ustanovení do funkce. Vzhledem k tomu, že tyto prostředky nelze zajistit jinak, rozhodl soud, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že je studentem politologie na Západočeské univerzitě v Plzni, a nemá tedy žádný příjem, z něhož by byl schopen zálohu v soudem požadované výši uhradit. Akcentoval, že si potřebné finanční prostředky nemůže obstarat ani prostřednictvím úvěru či půjčky, neboť tyto způsoby financování již využil -2-MSPH 60 INS 22438/2011 při předchozím podnikání. Přesto se mu za pomoci jeho blízkých podařilo zajistit částku 5.000,-Kč, kterou již složil do pokladny insolvenčního soudu. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, nebo aby je změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu sníží na 5.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud ověřil, že dlužník vlastní movitý majetek (zásoby textilního zboží a vybavení prodejny) v hodnotě 533.272,-Kč, nemá žádné zaměstnance a vůči čtrnácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši přes 1,2 milionu Kč.

V posuzované věci dlužník spolu s insolvenčním návrhem nepodal návrh na povolení oddlužení, naopak domáhal se prohlášení konkursu na svůj majetek, a v takovém případě, jak správně dovodil soud prvního stupně, přichází v úvahu řešení jeho úpadku konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1-dosahuje nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, je odvolací soud toho názoru, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 10.000,-Kč. -3-MSPH 60 INS 22438/2011

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že dlužník jako podnikatel byl podle ust. § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným. S ohledem na to, že dlužník již část zálohy ve výši 5.000,-Kč uhradil (č.l. A-8), splní povinnost zaplatit zálohu v případě, že ve stanovené lhůtě doplatí zbývajících 5.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23.dubna 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová