2 VSPH 1199/2013-A-16
KSPA 44 INS 8715/2013 2 VSPH 1199/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ervína Beschornera, bytem Lichkov 202, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 8715/2013-A-11 ze dne 24. června 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích

č.j. KSPA 44 INS 8715/2013-A-11 ze dne 24. června 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením uložil Ervínu Beschornerovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 25.3.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 8.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že dlužník je ženatý, má vyživovací povinnost vůči 2 dětem, vlastní toliko věci osobní potřeby a jeho jediným příjmem použitelným pro oddlužení formou splátkového kalendáře je mzda ve výši 14.276,-Kč měsíčně, z níž by byl schopen uspokojit své závazky vůči 5 nezajištěným věřitelům v celkové výši 1.276.697,-Kč toliko v rozsahu 6 %. Soud zdůraznil, že pokud by dlužník chtěl splnit zákonnou podmínku pro povolení oddlužení spočívající v minimálně 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, musel by své příjmy navýšit o cca 5.200,-Kč měsíčně.

S ohledem na to, že u dlužníka nepřichází v úvahu ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, dospěl soud k závěru, že za stávající situace by mu nezbylo nic jiného než dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona

(dále též jen IZ) návrh na povolení oddlužení zamítnout a dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona prohlásit na majetek dlužníka konkurs. V takovém případě je nutné zajistit finanční prostředky na úhradu hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 311/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) činí minimálně 45.000,-Kč, a na (případné) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty. Proto soud postupoval podle ust. § 108 odst. 2 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podal dlužník včasné odvolání, jež odůvodnil tím, že se jeho průměrný měsíční čistý výdělek v mezidobí navýšil na 18.464,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (k tomu blíže např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008 uveřejněné pod č. 22/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud konstatuje, že se dlužníkovi nepodařilo zpochybnit správnost závěrů soudu prvního stupně, jež v dané věci učinil stran podmínek povolení oddlužení. Dlužník se domáhal povolení oddlužení formou splátkového kalendáře a z obsahu insolvenčního návrhu, návrhu na povolení oddlužení, odvolání a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že při oddlužení bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 1.276.697,30 Kč celkové plnění alespoň ve výši 383.000,-Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť majetek dlužníka tvoří jen věci osobní potřeby, ani pro případ oddlužení splátkovým kalendářem dle ust. § 398 odst. 3 IZ. Měsíční splátka odpovídající mzdě dlužníka ve výši 18.464,-Kč dle pracovní smlouvy uzavřené s Josefem Žerníčkem činí 7.850,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem 471.000,-Kč. Z měsíční splátky je ovšem třeba hradit nejprve přednostní nároky výživného pro dcery dlužníka Nikolu a Šimon Beschornerovou ve výši 2.000,-Kč, tj. za 60 měsíců splátkového kalendáře celkem 120.000,-Kč a nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 Vyhlášky, jež činí měsíčně (včetně 21% daně z přidané hodnoty) 1.089,-Kč, tj. za 60 měsíců splátkového kalendáře celkem 65.340,-Kč. To znamená, že po uspokojení přednostních pohledávek by měsíční splátka dlužníka již na 30% úhradu nároků nezajištěných věřitelů nepostačovala.

K dlužníkem uváděnému příjmu ve výši 6.000,-Kč měsíčně dle dohody o provedení práce uzavřené s Ladislavem Bartošem, je třeba uvést, že dle ust. § 299 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) nemůže být postižen výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů a že dle ust. § 75 zákoníku práce nesmí být rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, větší než 300 hodin v kalendářním roce. Dlužno dodat, že v posuzované věci nepřichází v úvahu ani společné oddlužení dlužníka a jeho manželky Martiny Beschornerové, neboť ta nereagovala na výzvu insolvenčního soudu ze dne 24.6.2013 (č.l. A-10), aby sdělila, zda se hodlá účastnit procesu oddlužení.

Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 Vyhlášky, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.

S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka ze mzdy (viz ust. § 207 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. září 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková