2 VSPH 1197/2012-B-45
MSPH 60 INS 6615/2011 2 VSPH 1197/2012-B-45

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka RADEX, s.r.o. v likvidaci, sídlem Václavské nám. 38, Praha 1, o odvolání Ing. Jiřího Kiliána, bytem Bosonožské nám. 11, Brno, zast. advokátem Mgr. Václavem Kotkem, sídlem třída kpt. Jaroše 10, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6615/2011-B-36 ze dne 13. července 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6615/2011-B-36 ze dne 13. července 2012 s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zamítl v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka RADEX, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník) návrh zástupce věřitelů Ing. Jiřího Kiliána (dále jen odvolatel) na zproštění JUDr. Břetislava Komana (dále též jen správce) funkce insolvenčního správce.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že odvolatel, jenž je zástupcem věřitelů, navrhoval zproštění JUDr. Komana funkce správce s poukazem na jeho dosavadní nečinnost, neboť podle jeho názoru neplní řádně své povinnosti, nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí, takže hrozí promlčení nároků na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení vůči jednateli dlužníka. Dle odůvodnění odvolatel v návrhu o rozsahu 7 stran podrobně popsal další výtky vůči insolvenčnímu správci (např. že nemá k dispozici kompletní účetnictví dlužníka), polemizoval se stanovením doby vzniku úpadku dlužníka a vyslovil nesouhlas se závěrem správce, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Správce ve vyjádření k návrhu uvedl, že veškerá jeho činnost směřuje k objektivnímu zjišťování majetkové podstaty, povinnosti insolvenčního správce plnil a plní řádně a s odbornou péčí, aniž by porušil některou ze svých povinností, a případné spory vedené za účelem získání finančních prostředků do majetkové podstaty je připraven zahájit, pokud bude mít k dispozici relevantní doklady pro účelné vedení sporu. Za situace, kdy plní všechny zákonné povinnosti i požadavky insolvenčního soudu uložené v rámci dohlédací činnosti, zabývá se všemi podněty věřitelů a reaguje na ně, má zato, že nejsou dány zákonné důvody pro jeho zproštění funkce.

Ohledně skutkového stavu soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že na přezkumném jednání popřel správce zcela pohledávku odvolatele, jenž poté na schůzi věřitelů, když mu bylo rozhodnutím soudu přiznáno hlasovací právo alespoň ohledně části pohledávky, neúspěšně navrhoval odvolání správce z funkce. Odvolatel jako zástupce věřitelů pak prostřednictvím svého právního zástupce podal soudu celou řadu podání ze dne 11.4.2012 (č.l. B-18), 9.5.2012 (č.l. B-21), 11.6.2012 (č.l. B-26) a ze dne 3.7.2012 (č.l. B-35), v nichž neustále poukazoval na nedostatky v činnosti insolvenčního správce a v nichž vyslovoval nesouhlas s jeho stanovisky jak ohledně stanovení doby, kdy se dlužník dostal do úpadku, tak i se zdůvodněním insolvenčního správce k případnému vymáhání pohledávek dlužníka vůči jeho bývalým statutárním zástupcům z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení. Insolvenční správce podával soudu i zástupci věřitelů pravidelné zprávy, jak patrno z jeho podání ze dne 24.1., 14.2., 23.2., 15.3., 10.4., 17.5. a 28.6.2012 a přípisů zástupci věřitelů ze dne 16.12., 19.12. a 22.12.2011, 2.1., 20.1., 10.4. a 26.6.2012.

Soud prvního stupně poté citoval ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že insolvenční správce i likvidátorka dlužníka podrobně zdůvodnili dosavadní postup v řízení, především s poukazem na neexistenci zástupcem věřitelů tvrzených důkazů potřebných či dostatečného právního zdůvodnění k případnému vedení sporů s bývalým jednatelem dlužníka a po podrobném přešetření námitek tohoto zástupce soud neshledal žádný ze shora uvedených důvodů pro zproštění insolvenčního správce z funkce v této věci dle shora cit. zákonného ustanovení, tedy že by insolvenční správce prokazatelně neplnil řádně své povinnosti nebo že by nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí, případně závažně porušil důležitou povinnost při výkonu své funkce. Za této situace proto bylo o návrhu věřitele č. 2 Ing. Jiřího Kiliána (který již na 1. schůzi věřitelů navrhoval odvolání insolvenčního správce bez bližšího zdůvodnění poté, co mu na přezkumném jednání zcela popřel jeho pohledávku) rozhodnuto jako o návrhu, který postrádal průkazné naplnění v zákoně uvedených důvodů.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že rozhodnutí odůvodnil pouze stručně a naprosto obecně, když konstatoval, kolik podání a kdy jednotlivé osoby soudu doručily a co bylo jejich obsahem, avšak neuvedl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak některé věci posoudil po právní stránce. Vzhledem k tomu vyjádřil názor, že je rozhodnutí nepřezkoumatelné. V další části odvolání pak odkázal na vylíčení důvodů, pro něž navrhoval zproštění JUDr. Komana funkce správce v předcházejících podáních, a tyto důvody zrekapituloval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména to, že správce závažným způsobem porušuje své povinnosti (přes upozornění soudu, popř. přes uložení pořádkové pokuty neplní povinnosti, které mu ukládá zákon nebo které mu uložil soud při výkonu dohlédací činnosti), úkony v rámci své funkce vykonává trvale nedbale a s bezdůvodnými průtahy, při výkonu funkce neplní řádně povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 téhož zákona, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem vést k rozhodnutí o zproštění funkce; obvykle se však soud-jedná-li se o pochybení méně závažné-omezí pouze na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Podle ust. § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, se ve vyhotovení usnesení uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení nemusí obsahovat odůvodnění vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o zproštění funkce správce rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení ani o usnesení vydávané při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu podle ust. § 11 insolvenčního zákona. Tímto usnesením rozhoduje soud ve smyslu ust. § 10 písm. a) téhož zákona o návrhu na zproštění funkce správce, pokud jsou vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona. Odtud plyne, že proti němu je přípustné odvolání a rovněž-s ohledem na povahu věci-že je nutno je odůvodnit. Jinými slovy, rozhodnutí o návrhu na zproštění funkce správce dle ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona musí být odůvodněno způsobem zákonem předepsaným (v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.), a to tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při posuzování důvodů pro zproštění funkce správce vycházel a na jakém podkladě své závěry učinil.

Proto měl soud v odůvodnění napadeného usnesení uvést, co konkrétně bylo obsahem návrhu odvolatele na zproštění funkce správce (věcný obsah námitek proti činnosti správce) a jaké konkrétní stanovisko k němu správce zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci měl insolvenční soud za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom měl dbát o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

V odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud v podstatných pasážích takřka celé citoval (zejména v částech týkajících se zjištěného skutkového stavu a právního hodnocení), však soud prvního stupně neuvedl nic konkrétního o důvodech, pro něž se odvolatel v poměrně obsáhlém podání ze dne 4.5.2012 (B-21) domáhal zproštění JUDr. Komana funkce správce (jak odvolací soud zjistil, vytýkal mu mimo jiné, že mu umožnil nahlédnout do účetních dokumentů dlužníka, že správce účetnictví dlužníka nezajistil, nemá je k dispozici a neprostudoval je, neprověřil neúčinnost úkonů dlužníka učiněných v době, kdy již byl dlužník předlužen, přičemž některé z úkonů odvolatel specifikoval, že nevymáhá vydání plnění z nich do majetkové podstaty, neprověřil škodu, již dlužníkovi způsobil jeho jednatel, a tyto nároky nevymáhá, přičemž část z nich se již promlčela, a že učinil neopodstatněný závěr, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů nepostačující), neuvedl konkrétní argumentaci uplatněnou správcem při jeho obraně ze dne 16.5.2012 (B-23) a 28.6.2012 (B-34), neprovedl dokazování ke zjištění skutkového stavu, závěr o skutkovém stavu promítl do odůvodnění výčtem podání založených do spisu odvolatelem a správcem a poté-aniž se jakkoli vypořádal s argumentací odvolatele obsaženou v jeho návrhu-dospěl k ničím nepodloženému závěru, že důvody pro zproštění funkce dány nejsou.

Na základě těchto zjištění a veden názory shora vyjádřenými shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, proto je podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 17. ledna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva