2 VSPH 1196/2013-B-17
KSPH 36 INS 22665/2012 2 VSPH 1196/2013-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Heleny Hýbkové, bytem Sokolská 143, Nespeky, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 22665/2012-B-7 ze dne 10.ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 22665/2012-B-7 ze dne 10.ledna 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením neschválil oddlužení Heleny Hýbkové (dále též jen dlužnice) a na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 24.10.2012 zjistil úpadek dlužnice a povolil její oddlužení a do funkce insolvenční správkyně ustanovil IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen Správkyně). Dále konstatoval, že by dlužnice sice ze svého měsíčního příjmu byla schopna po dobu trvání splátkového kalendáře uhradit věřitelům částku odpovídající 30 % jejich pohledávek, nicméně, ač řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila k přezkumnému jednání konanému dne 10.1.2013. Navíc je dle vyjádření Správkyně zcela nekontaktní a odmítá (odmítla) jí poskytnout jakékoli informace s tím, že si její návštěvu nepřeje.

Na tomto základě soud-poukazuje na ust. § 395 odst. 1 písm. b), § 395 odst. 2 písm. b) a § 398 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-dospěl k závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, resp. že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Proto postupem podle ust. § 405 odst. 1 IZ oddlužení dlužnice neschválil a podle odst. 2 téhož ustanovení rozhodl o prohlášení konkursu na její majetek, jenž bude se zřetelem k tomu, že dlužnice je fyzickou osobou nepodnikatelem, podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) IZ projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž předeslala, že vlastní 1/4 rodinného domu v obci Nespeky (dále jen Nemovitost), v němž bydlí se svou matkou, která je vlastnicí zbytkového podílu. Jelikož je Nemovitost zatížena exekucí, obě podaly návrh na povolení oddlužení, přičemž na rozdíl od ní bylo matce oddlužení splátkovým kalendářem schváleno. K výtce, že se nezúčastnila přezkumného jednání a byla nekontaktní, uvedla, že se domnívala, že společně s matkou mají stejného insolvenčního správce a že je v pořádku, pokud s ním bude jednat toliko její matka. Za tuto chybu se omluvila s tím, že pokud by o ní věděla, se Správkyní by mluvila. Dodala, že za této situace mají s matkou strach, aby o Nemovitost nepřišly. Dlužnice proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o tom, že se její oddlužení schvaluje.

Správkyně ve vyjádření k odvolání označila zdůvodnění toho, proč s ní dlužnice (nikdy) nekomunikovala, za absurdní, neboť insolvenční správce její matky JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. byl do své funkce ustanoven o 2 měsíce později než ona. Poukazovala na to, že se po celou dobu řízení pokoušela s dlužnicí kontaktovat, avšak bez úspěchu. Komunikovala s ní pouze její matka, které zdůraznila, aby se její dcera (dlužnice) osobně zúčastnila přezkumného jednání, což bez omluvy neučinila.

Dále Správkyně dlužnici vytkla, že neuvedla pravdivé údaje o svém majetku, neboť 3/4 podíl na Nemovitostech vlastní ona, nikoli její matka. K té části odvolací argumentace, jíž dlužnice vyjádřila obavu o ztrátu Nemovitosti, uvedla, že Nemovitost bude nepochybně zpeněžena, neboť je zatížena zástavním právem zřízeným ve prospěch LAURENCE AND PARTNERS LIMITED (dále jen Zajištěný věřitel). Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Dle ust. § 398 téhož zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníkovi umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ust. § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle ust. § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podmínky přípustnosti oddlužení přitom soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, a to se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a insolvenčním návrhu, tak ve fázi následující po povolení oddlužení, a to na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení (k tomu viz např. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě dlužnice ani v odvolání nijak nezpochybnila skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž se bez omluvy nedostavila k přezkumnému jednání a Správkyni neposkytla potřebnou součinnost. Její obrana postavená na tom, že postačí, pokud bude se Správkyní komunikovat její matka, by nebyla důvodná ani v případě, že by v obou řízeních byl vskutku ustanoven stejný insolvenční správce, což se, jak správně poznamenala Správkyně, nestalo. Z ust. § 210 IZ totiž plyne, že dlužník je (vždy) povinen poskytnout insolvenčnímu správci zejména při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost a dbát jeho pokynů.

Z obsahu spisu, především ze zprávy Správkyně o dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužnice ze dne 3.1.2013 (č.d. B-2), jež byla dne 10.1.2013 projednána na schůzi věřitelů (č.d. B-5), vyplývá, že dlužnice je bez vyživovacích povinností, vlastní běžné vybavení bytu, věci osobní potřeby a 3/4 podíl na Nemovitosti, jež je zatížena zástavním právem zřízeným ve prospěch Zajištěného věřitele a jejíž hodnota činí dle znaleckého posudku č. 1731-187/2012 ze dne 10.9.2012 vypracovaného Ing. Evou Fronovou 993.830,-Kč.

Odvolací soud přitom ověřil, že čistý měsíční příjem dlužnice ze mzdy činí 7.650,-Kč, že se Jan Hýbek (dále jen Dárce) v darovací smlouvě ze dne 24.7.2012 zavázal, že pro případ, že do 6 měsíců od uzavření smlouvy bude schváleno oddlužení, bude dlužnici poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 5.600,-Kč, a že na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky 2 nezajištěných věřitelů v celkové výši 12.584,-Kč a pohledávka Zajištěného věřitele ve výši 948.554,-Kč, jež je zajištěna zástavním právem k Nemovitosti (č.d. B-4). V případě, že by Dárce potvrdil (aktualizoval) svůj záměr poskytovat dlužnici pravidelné měsíční plnění ve výši 5.600,-Kč, činila by měsíční splátka celkem 6.657,-Kč (1.057,-Kč ze mzdy a 5.600,-Kč z darovací smlouvy), a za 5 let by tak byla dlužnice schopna splatit částku 399.420,-Kč, zatímco 100 % jejích zjištěných nezajištěných závazků činí 12.584,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 12.584,-Kč, tj. 386.835,-Kč, je současně i zdroj pro odměnu a náhradu hotových výdajů Správkyně, jež činí v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč, resp. 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení (viz ust. § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), což s připočtením DPH činí celkem 65.340,-Kč.

Z výše uvedeného je zřejmé, že oddlužení dlužnice ve formě navrženého splátkového kalendáře je (by mohlo být) reálné. Odvolací soud přitom neshledal opodstatněným závěr Správkyně prezentovaný ve zprávě o její činnosti a hospodářské situaci dlužnice ze dne 1.3.2013, dle níž je darovací smlouva neplatná, neboť obsahuje rozvazovací podmínku. Již proto ne, že není vyloučeno (požadavku na bezúplatnost darování se nijak nepříčí), aby darování bylo vázáno na odkládací či rozvazovací podmínku (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4023/2009 ze dne 30.9.2009).

Není pochyb o tom, že dlužnice neomluvenou neúčastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů a nekomunikací se Správkyní závažným způsobem porušila své procesní povinnosti a že toto jednání vysvětlila až v odvolání proti napadenému usnesení. Současně však nelze přehlédnout, že jde o první závadu v plnění procesních povinností dlužnice, za níž se v odvolání omluvila.

Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že jediným zpeněžitelným majetkem dlužnice je 3/4 podíl k Nemovitosti, jehož výtěžek zpeněžení by v konkursu připadl Zajištěnému věřiteli, a že jediným zdrojem jejích příjmů je mzda ve výši 7.650,-Kč měsíčně, jež by byla (mohla být) v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře navýšena ještě o plnění od Dárce ve výši 5.600,-Kč měsíčně. Za této situace nelze očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo nezajištěným věřitelům dlužnice vyššího uspokojení než v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, v němž lze očekávat-i při zohlednění přednostních nároků Správkyně na odměnu a náhradu hotových výdajů-plné uspokojení pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů.

K obavám dlužnice, že přijde o Nemovitost, je třeba uvést, že institut oddlužení stojí principiálně na tom, že v jeho rámci mají být zákonem předepsaným způsobem alespoň v minimálním rozsahu stanoveném v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ vypořádány dlužníkovy nezajištěné závazky. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány s tím, že bude (by byl) předmět zajištění (v tomto případě Nemovitost) zpeněžen a z jeho výtěžku uspokojena pohledávka Zajištěného věřitele jak v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tak v případě oddlužení splátkovým kalendářem, k jehož zpeněžení však v posledně uvedeném případě dojde pouze tehdy, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá.

Na základě shora uvedeného je odvolací soud přesvědčen o tom, že řešit za daného stavu věci úpadek dlužnice konkursem (nepatrným konkursem) by nevyhovovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (ust. § 5 písm. a/ IZ).

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že neúčast dlužnice na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů, kterých se neúčastnil žádný z jejích 3 věřitelů, a neposkytnutí součinnosti Správkyni, nelze v tomto případě s přihlédnutím ke shora popsaným okolnostem považovat za takový projev lehkomyslného nebo nedbalého přístupu k plnění jejích povinností, pro nějž by bylo lze oddlužení neschválit. To ovšem předpokládá, že se dlužnice napříště vyvaruje dalších zanedbání svých povinností v insolvenčním řízení, a tedy se v prvé řadě zúčastní nově svolané schůze věřitelů, na níž, shledá-li soud oddlužení přípustným, budou znovu projednány podmínky pro schválení oddlužení a rozhodnuto o jeho způsobu. Pokud by se v dalším průběhu insolvenčního řízení ukázalo, že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoli v průběhu plnění splátkového kalendáře dojít ke změně způsobu řešení úpadku zrušením schváleného oddlužení dle ust. § 418 IZ s tím, že úpadek dlužnice by pak byl definitivně řešen konkursem.

Jelikož na základě výše uvedených zjištění a závěrů neshledal odvolací soud, že jsou dány důvody pro neschválení oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, a jelikož je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda bude oddlužení v této věci schváleno, rozhodl odvolací soud, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 29.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová