2 VSPH 1192/2014-P11-9
MSPH 79 INS 25373/2013 2 VSPH 1192/2014-P11-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice MTE Interiors, s.r.o., sídlem Podnádražní 910/12, Praha 9, IČO: 29051282, o odvolání Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Divišovská 2307/14, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 25373/2013-P11-2 ze dne 18. března 2014

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 25373/2013-P11-2 ze dne 18. března 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném na majetek MTE Interiors, s.r.o. (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky ve výši 17.300,-Kč (dále jen Pohledávka) věřitele Marka anonymizovano (dále jen Věřitel), a rozhodl o tom, že účast Věřitele v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že přihláškou, jež mu byla (osobně) doručena dne 26.2.2014, přihlásil Věřitel do insolvenčního řízení Pohledávku. Rozvedl, že usnesením ze dne 16.10.2013 (dále jen Rozhodnutí o úpadku) zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a věřitele vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne Rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky. Jelikož Věřitel podal přihlášku Pohledávky po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek stanovené v Rozhodnutí o úpadku, jež uplynula dne 15.11.2013, insolvenční soud dle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal Věřitel včasné odvolání, v němž namítal, že již od března 2013 pravidelně na stránkách justice.cz sledoval informace o obchodních společnostech Tomáše Hronka (Hronek desing, s.r.o. a Hronek Design-Interiors, s.r.o.), vůči nimž má pohledávky, netušil však, že Tomáše Hronek změnil původní obchodní firmu dlužnice Hronek Design-Interiors, s.r.o. na MTE Interiors, s.r.o. Zdůraznil, že o přejmenování dlužnice se dozvěděl až dne 21.2.2014, na což reagoval přihláškou Pohledávky, již osobně podal k soudu dne 24.2.2014. Uznal sice, že udělal chybu, když v insolvenčním rejstříku vyhledával dlužnici pouze podle firmy, nikoli (i) dle identifikačního čísla, přesto však žádal o přehodnocení své Pohledávky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

Dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ v rozhodném znění (ve znění účinném k datu zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužnice v insolvenčním rejstříku) musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučení o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být dle ust. § 136 odst. 3 IZ kratší 30 dnů a delší 2 měsíců; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta dle ust. § 136 odst. 4 téhož zákona v rozhodném znění 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastane skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ust. § 71 IZ soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dále jen doručení vyhláškou ), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení (odstavec 1). Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění (odstavec 2). Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna vyvěšením příslušné písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokud zákon nestanoví pouze zveřejnění písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně (odstavec 3).

Podle ust. § 419 IZ insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti (dále jen ministerstvo ) [odstavec 1]. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden insolvenční spis (odstavec 2). Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku (odstavec 3). Na žádost vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního rejstříku nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není veden v insolvenčním rejstříku (odstavec 4).

Podle ust. § 421 IZ v insolvenčním rejstříku insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení tyto písemnosti a informace: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak, c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon (odstavec 1). Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku (odstavec 2).

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné uvést, že koncepce IZ je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, jenž je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu; díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Se zřetelem k tomu stanoví zákon jako zásadu doručování soudních rozhodnutí doručení prostřednictvím zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku. Tyto písemnosti se zásadně doručují pouze vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu (dle znění IZ účinného do 31.12.2013) a jejich současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se pojí účinky doručení dle ust. § 71 odst. 1 a 2 IZ (tzv. doručení vyhláškou). Uvedené platí i tehdy, byla-li písemnost doručována zvlášť ve smyslu ust. § 75 IZ (proto, že tak stanoví zákon, anebo proto, že tak rozhodl insolvenční soud). Rozhodnutí vydaná insolvenčním soudem v insolvenčním řízení tak zásadně nabývají účinnosti již okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (viz ust. § 89 odst. 1 IZ).

Těmto závěrům odpovídá i judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 35/2010 ze dne 27.9.2011 uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 21, v němž dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ve vztahu k osobám, které v době zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku nebyly účastníky insolvenčního řízení, se zveřejněním rozhodnutí o úpadku plní oznamovací povinnost insolvenčního soudu ve smyslu ust. § 421 odst. 1 písm. a) IZ ve spojení s ust. § 71 odst. 3 IZ, nikoli povinnost insolvenčního soudu směřující k doručení tohoto rozhodnutí (ve smyslu ust. § 71 odst. 1 IZ).

V témže usnesení dovolací soud k lustraci údajů o dlužníku vysvětlil, že zákonem není předepsán způsob, jakým má uživatel provádět vyhledávání dlužníků v insolvenčním rejstříku. Použije-li k vyhledávání některý (či více) z údajů umožňujících spolehlivou identifikaci hledané osoby, nelze mu klást k tíži, že nepoužil ještě jiné údaje. U právnické osoby pak k údajům, jež mají přinést spolehlivý výsledek vyhledávání, patří identifikační číslo osoby nebo obchodní firma nebo název (potud, že dlužník i při zobrazení více záznamů plynoucích z možné zaměnitelnosti obchodní firmy nebo názvu nezůstane ve výsledcích vyhledávání uživateli insolvenčního rejstříku utajen).

V posuzované věci je z obsahu odvolání zřejmé, že Věřitel vyhledávací formulář řádně nevyplnil, neboť do rubriky určené pro název dlužnice nezadal její aktuální obchodní firmu (MTE Interiors, s.r.o.), nýbrž předchozí obchodní firmu (Hronek Design-Interiors, s.r.o.). Při vyhledávání dlužnice tedy Věřitel nepoužil údaj umožňující spolehlivou identifikaci hledané osoby (dlužnice). Podle názoru odvolacího soudu měl Věřitel v době, kdy lustroval osobu dlužnice nahlédnutím do obchodního rejstříku ověřit její (aktuální) obchodní firmu. Okolnost, že tak neučinil a že se při vyhledávání dlužnice spokojil jen s tímto (nesprávným) údajem (nevyhledal dlužnici podle identifikačního čísla), jde toliko k jeho tíži. Dlužno podotknout, že ke změně obchodní firmy dlužnice došlo dne 8.4.2013 tj. cca 5 měsíců předtím, co bylo dne 16.10.2013 Rozhodnutí o úpadku zveřejněno v insolvenčním rejstříku.

Z obsahu spisu přitom odvolací soud ověřil, že Rozhodnutí o úpadku nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 IZ v rozhodném znění obsahovat má, včetně třicetidenní lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec určené lhůty tak podle tohoto usnesení vskutku připadl na pátek 15.11.2013. Jelikož přihláška Pohledávky byla Věřitelem osobně doručena insolvenčnímu soudu až dne 26.2.2014, je zjevné, že nebyla podána ve stanovené lhůtě, ale až po jejím uplynutí. Soud prvého stupně tedy nepochybil, pokud ji podle ust. § 185 IZ odmítl s tím, že účast Věřitele v insolvenčním řízení právní mocí napadeného usnesení končí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná