2 VSPH 1182/2015-A-222
MSPH 90 INS 210/2014 2 VSPH 1182/2015-A-222

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka SKEX, a.s., sídlem Opletalova 1683/41, Praha 1, zast. Mgr. Janem Vytiskou, sídlem Štěpánská 24, Praha 1, zahájené na návrh o) Ing. Jana Petra, bytem Nad Údolím 123/66, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Zdeňkem Tomíčkem, sídlem Říční 10, Praha 1, p) ISA UK Ltd., sídlem 3-4 Great Marlborought street, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zast. advokátem Mgr. Lukášem Trojanem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, t) Silesia Air, s.r.o., sídlem Šeříková 364/1, Opava, zast. advokátem Mgr. Štěpánem Šťastníkem, sídlem Olomoucká 153/25, Opava, u) NAISMITHS LIMITED, sídlem 67 Newhall street, Birmingham, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zast. advokátem JUDr. Zdeňkem Tomíčkem, sídlem Říční 10, Praha 1, v) HUTIRA-BRNO, s.r.o., sídlem Vintrovna 398/29, Popůvky, zast. advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, sídlem Kobližná 19, Brno, w) BEST-FM, s.r.o., sídlem Libocká 90, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Martinem Soukupem, sídlem Římská 31, Praha 2, x) Ing. Vladimíra Všolka, bytem Tři Studně 43, pošta Fryšava, zast. advokátem JUDr. Stanislavem Dvořákem, sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, zb) TUCAN, cestovní agentury, s.r.o., sídlem Križna 8, Bratislava, Slovenská republika, zast. advokátem JUDr. Antonínem Hedrlínem, Ph.D., sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, zc) Moravského Peněžního Ústavu-spořitelního družstva, sídlem Senovážné náměstí 1375/19, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Jiřím Vodou, sídlem Opletalova 57, Praha 1, a zd) Technologi-Praha, s.r.o., sídlem Türkova 2297/22, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 210/2014-A-178 ze dne 20.května 2015

takto:

I. Odvolání dlužníka v rozsahu, v němž směřuje proti bodům II. a VIII. usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 210/2014-A-178 ze dne 20. května 2015, se odmítá.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 210/2014-A-178 ze dne 20. května 2015 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 210/2014-A-178 ze dne 20.5.2015 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek SKEX, a.s. (dále jen dlužník), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Lenku Vidovičovou (bod II. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek za dlužníkem a ke sdělení zajišťovacích práv, jež uplatňují na jeho věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (body IV. a V. výroku), na den 11.8.2015 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod VI. výroku), dlužníkovi uložil, aby do třiceti dnů sestavil a insolvenční správkyni odevzdal seznamy majetku a závazků (bod VII. výroku), a nařídil předběžné opatření, jímž dlužníkovi zakázal nakládat s nemovitostmi zapsanými na LV č. 584 pro k.ú. Nové Město v hl. městě Praze bez souhlasu insolvenční správkyně včetně plnění ze smluv týkajících se správy nemovitostí, popřípadě výpovědí těchto smluv a uzavírání nových, a osobám, které mají vůči dlužníkovi závazky z titulu užívání těchto nemovitostí, uložil, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenční správkyni (bod VIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se Ing. Jan Petr (dále jen navrhovatel o) a další navrhovatelé ISA UK Ltd. (dále jen navrhovatel p), Silesia Air, s.r.o. (dále jen navrhovatel t), NAISMITHS LIMITED (dále jen navrhovatel u), HUTIRA-BRNO, s.r.o. (dále jen navrhovatel v), BEST-FM, s.r.o. (dále jen navrhovatel w), Ing. Vladimír Všolek (dále jen navrhovatel w), TUCAN, cestovní agentura, s.r.o. (dále jen navrhovatel zb), Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo (dále jen navrhovatel zc) a Technologi-Praha, s.r.o. (dále jen navrhovatel zd), již k řízení přistoupili podáním pozdějších insolvenčních návrhů, domáhali vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Navrhovatelé o), p), t), u), v), w) zb), zc) a zd) shodně tvrdili, že vůči dlužníkovi mají pohledávky déle než 3 měsíce po splatnosti, jež uplatnili přihláškou do insolvenčního řízení (soud jimi tvrzené pohledávky v odůvodnění specifikoval), přičemž v závislosti na povaze svých pohledávek předložili k doložení svých tvrzení pracovní smlouvy, smlouvy o půjčce, o úvěru, o poskytování služeb, o dílo, nájemní smlouvy, faktury, dohody o uznání dluhu, o přímé vykonatelnosti a o narovnání aj. Dlužník požadoval, aby soud insolvenční návrh zamítl, přičemž zpochybňoval pohledávku navrhovatele o), zatímco pohledávky navrhovatelů v), zb) a zc) dle protokolů o jednání konaných dne 23.10.2014 a 23.4.2015 nerozporoval a k dalším se nevyjádřil. Svou obranu postavil především na tvrzení, že je vlastníkem hodnotného nemovitého majetku-nemovitostí zapsaných na LV č. 584 pro k.ú. Nové Město v hlavním městě Praze, a že může obstarat finanční částku, jež mu umožní uspokojit pohledávky věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení.

Soud z provedeného dokazování dovodil, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Tento závěr postavil na zjištění, že v řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že vůči dlužníkovi má pohledávky ze smluv o půjčce v celkové výši 24.573.736,47 Kč navrhovatel v), přičemž ke splnění závazků z těchto smluv vyzýval dlužníka již dne 22.5.2013, 6.6.2013 a 13.8.2013, z titulu nezaplacené ceny za zajištění letenek v celkové výši 1.054.803,07 Kč navrhovatel zb), přičemž jeho pohledávky se staly splatnými v období od 1.11.2012 do 30.11.2012, a ze smluv o úvěru v celkové výši 193.493.698,09 Kč navrhovatel zc), ohledně nichž byly již dne 30.4.2013 uzavřeny dohody o přímé vykonatelnosti formou notářského zápisu a jejichž zesplatnění oznámil věřitel dlužníkovi dopisem ze dne 15.9.2014. Jinými slovy, bylo zjištěno, že dlužník má vůči více věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Vyšel přitom z toho, že dlužník není ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona schopen plnit své peněžité závazky, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, přestože mu ji soud uložil a opakovaně k jejímu splnění vyzýval. Co se týče tvrzení dlužníka, že by podle smlouvy o úschově uzavřené dne 19.12.2014 mezi CEE Investment Holding a jeho tehdejším zástupcem advokátem Mgr. Pavlem Prázným měl dlužník disponovat částkou 1.500.000,-EUR, soud uvedl, že dle sdělení dlužníka na jednání konaném dne 15.1.2015 smlouva splněna nebyla, lhůta ke složení sjednané částky byla prodloužena do 23.1.2015 a na účet dlužníka měla být připsána během několika dní s tím, že potvrzení osvědčující tyto skutečnosti bude neprodleně zasláno soudu. Do vydání napadeného usnesení dlužník žádný doklad osvědčující takové skutečnosti soudu nepředložil a právní domněnku, že není schopen plnit své peněžité závazky, tedy nevyvrátil. Co se týče nemovitého majetku dlužníka, zjistil soud ze znaleckého posudku, jenž pro něj dne 19.2.2015 zpracovala EQUITA Consulting, s.r.o., že jeho obvyklá cena (zjištěná standardní výnosovou metodou, protože srovnávací metodu nemohl použít, neboť nenalezl srovnatelný objekt) činí 191.000.000,-Kč. Současně vysvětlil, proč nelze akceptovat závěry znaleckého posudku zpracovaného pro dlužníka Ing. Václavem Myslíkem dne 15.4.2011 ve znění dodatku ze dne 7.1.2015 postrádajícího prohlášení znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, a proč se nemůže blíže vyjádřit k závěrům znaleckého posudku zpracovaného pro dlužníka BDO Appraisal services-Znaleckým ústavem, s.r.o. ze dne 31.10.2013, podle něhož činí hodnota nemovitého majetku dlužníka 221.000.000,-Kč. Z důvodu procesní ekonomie přitom soud nehodnotil důkazy provedené za účelem zjištění existence pohledávek dalších navrhovatelů.

S přihlédnutím k tomu, že dlužník neprokázal, že disponuje finančními prostředky, jež mu umožní uspokojit splatné závazky svých věřitelů, neboť toto tvrzení ničím nedoložil, ani že by věřitelé mohli dosáhnout uspokojení svých pohledávek zpeněžením jeho nemovitého majetku v exekučním řízení, neboť hodnota tohoto majetku činí pouze 191.000.000,-Kč, zatímco jen splatné pohledávky shora zmíněných navrhovatelů dosahují v souhrnu výše 219.122.237,63 Kč, uzavřel soud na tom, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona proto rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a s přihlédnutím k tomu, že považoval za nezbytné zajistit řádnou správu nemovitého majetku dlužníka, nařídil předběžné opatření, jímž dlužníka omezil v nakládání s nimi ve prospěch insolvenční správkyně.

Toto usnesení napadl dlužník včas podáním ze dne 9.6.2015, jež označil jako odvolání. V podání uvedl, že je musel napadnout z důvodu postupu soudu v řízení předcházejícím, a to při ustanovení předběžného správce dle usnesení , a namítal, že byl poškozen nařízením předběžného opatření a činností předběžné insolvenční správkyně. Poukazoval na to, že nároky věřitelů mohly být uspokojeny v probíhajících exekučních řízeních a nárok navrhovatele zc) zpeněžením nemovitosti, k níž má zřízeno zástavní právo a jejíž hodnota převyšuje jeho pohledávku. Uvedl, že celému řízení neprospěla jeho délka , a sdělil, že odvolání blíže odůvodní do 30 dnů. Na výzvu odvolacího soudu podáním ze dne 7.7.2015 odvolání doplnil a upřesnil, že napadá usnesení soudu prvního stupně v bodech I., II. a VIII. výroku a požaduje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a insolvenční návrh zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V prvé řadě namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť jeho úpadek nebyl osvědčen. Poukazoval na to, že v řízení nebylo zjištěno, že by byl předlužen, když mu kromě nemovitostí náleží i další majetkové hodnoty, zejména know how a dobré jméno, jež lze zpeněžit. Co se týče závěru o jeho platební neschopnosti, namítal, že je řada pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení sporných a nehradil právě z důvodu spornosti jejich existence či výše, a tvrdil, že k této problematice připravuje komplexní stanovisko. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 37/2010 ze dne 1.3.2012 namítal, že je schopen uhradit existující pohledávky ze svého majetku, resp. že je věřitelé mohou bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí či exekucí. Na jednání před odvolacím soudem tvrdil, že vysoutěžil zakázky, jež mu umožní získat prostředky na úhradu pohledávek věřitelů, a že firma Stanley Associated L.P. je ochotna poskytnout mu finanční prostředky. Odvolacímu soudu předložil v počítači naskenované potvrzení vyhotovené Commercial Development Bank AG, sídlem v Londýně, podle něhož disponuje firma Stanley Associated L.P. částkou 1,5 miliardy EUR.

Žádný z navrhovatelů se k odvolání písemně nevyjádřil. Na jednání před odvolacím soudem však navrhovatelé o), p) v), zb) a zc) shodně označili odvolání za nedůvodné s tím, že v řízení bylo zjištěno, že je dlužník v úpadku, a navrhli odvolacímu soudu, aby napadené usnesení v bodě I. výroku potvrdil. Navrhovatel o) zdůraznil, že dlužník již po dobu několika let neprovádí-vyjma pronájmů prostor ve svých nemovitostech-žádnou podnikatelskou činnost, není schopen zajistit další obchodní případy a nikdo není ochoten zapůjčit mu za tím účelem finanční prostředky, navrhovatel p) poukázal na to, že již v řízení před soudem prvního stupně dlužník mohl a i na opakované výzvy soudu měl předložit doklady osvědčující hodnotu svého majetku, připomněl, že dlužník opakovaně tvrdil, leč nedoložil, že mu třetí osoba (vždy se jednalo o zahraniční obchodní společnosti) poskytne finanční prostředky nezbytné na úhradu jeho závazků, že řadu let nevyvíjí žádnou činnost a Slavomír anonymizovano , jenž za něj jedná, se pouze snaží oddálit řešení úpadku dlužníka. Navrhovatelé v), zb) a zc) shodně uvedli, že dlužník nepředložil nic, čím by vyvrátil právní domněnku, že není schopen plnit své splatné závazky, a je v úpadku ve formě platební neschopnosti, navrhovatel zc) poukázal i na to, že na přezkumném jednání konaném dne 11.8.2015 byly zjištěny pohledávky věřitelů vůči dlužníkovi v objemu cca 320 milionů Kč a jeho zjištěná pohledávka je natolik vysoká, že by na její úhradu nestačil ani veškerý majetek dlužníka. Upozornil i na to, že dlužník je v řízení zastoupen již třetím advokátem a opakovaně požaduje odročení soudem nařízených jednání, a postup dlužníka označil za obstrukční.

V souvislosti s jednáním nařízeným k projednání odvolání dlužníka na den 3.9.2015 považoval odvolací soud za nutné zmínit, že ho zástupce dlužníka požádal o odročení jednání z důvodu dlouhodobé nemoci Slavomíra anonymizovano , anonymizovano , jenž je osobou, jež je nejlépe seznámena se stavem dlužníka. Vzhledem k tomu, že statutárním orgánem dlužníka je představenstvo, jehož předsedou a jediným členem je Miroslav anonymizovano , anonymizovano , a že dlužník je v řízení zastoupen advokátem, sdělil odvolací soud zástupci dlužníka přípisem ze dne 1.9.2015, že jednání odročeno nebude.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že na pokračující první schůzi věřitelů konané dne 13.8.2015 rozhodli věřitelé dle ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Lenky Vidovičové, LL.M. z funkce a o ustanovení Horizont ISPL, v.o.s. insolvenčním správcem, přičemž soud prvního stupně podle ust. § 29 odst. 2 téhož zákona toto usnesení schůze věřitelů potvrdil, a že soud prvního stupně usnesením č.j. MSPH 90 INS 210/2014-B-31 ze dne 14.8.2015 prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jeho zveřejněním dne 14.8.2015 ve 12 hod. 35 min. nastaly podle ust. § 245 odst. 1 účinky prohlášení konkursu včetně přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, a tím zanikly účinky nařízeného předběžného opatření opravňující insolvenčního správce k témuž. Z toho odvolací soud dovodil, že se odvolání dlužníka v rozsahu, v němž směřovalo proti bodům II. a VIII. usnesení soudu prvního stupně, stalo bezpředmětným, proto je podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v bodě I. výroku včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Podle odstavce 3 není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti svých peněžitých závazků.

Odvolací argumentaci dlužníka neshledal odvolací soud opodstatněnou. Co se týče jeho tvrzení, že není v úpadku, neboť nebylo osvědčeno, že je předlužen, považoval odvolací soud za nutné poukázat na to, že se soud prvního stupně touto otázkou v souladu s tím, co vysvětleno shora, nezabýval. Ostatně, dlužno poznamenat, že majetková hodnota know how a dobrého jména je za situace, kdy má dlužník splatné závazky dosahující-jak bylo zjištěno na přezkumném jednání konaném dne 11.8.2015-cca 320 milionů Kč, více než pochybná. Co se týče závěru, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, jenž-aniž by považoval za nutné zabývat se zjišťováním existence splatných pohledávek dalších věřitelů-dovodil soud prvního stupně ze zjištění, že peněžité pohledávky déle než 30 dnů po splatnosti mají vůči dlužníkovi navrhovatelé v), zb) a zc), přičemž dlužník ničím nevyvrátil právní domněnku, že tyto závazky není schopen plnit podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona (na přezkumném jednání konaném dne 11.8.2015 bylo zjištěno, že pohledávka navrhovatele zc) dosahuje s příslušenstvím výše 214.613.522,57 Kč-pozn. odvolacího soudu), odvolací soud se s ním ztotožnil. Pochybnost o jeho správnosti totiž nezakládá ani argumentace uplatněná dlužníkem v odvolacím řízení, neboť ani v něm svou schopnost plnit splatné závazky ničím nedoložil. Pokud by odvolací soud ponechal stranou nedostatečnou věrohodnost důkazu v podobě listiny naskenované do počítače, nemohl by dlužníkem nabízený důkaz hodnotit jinak než jako důkaz osvědčující platební schopnost Stanley Associated L.P., nikoli však platební schopnost dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodu I. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3. září 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová