2 VSPH 1175/2013-A-16
KSPH 39 INS 13979/2013 2 VSPH 1175/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Slavomila Milinka, bytem Žižkova 385, Kolín, zast. advokátem Mgr. et Mgr. Ondřejem Teplým, sídlem Zahradní 46, Kolín, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 13979/2013-A-11 ze dne 26.června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 13979/2013-A-11 ze dne 26.června 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 39 INS 13979/2013-A-11 ze dne 26.6.2013 uložil Slavomilu Milinkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 22.4.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k současnému příjmu dlužníka soud dovodil, že jeho úpadek bude řešen buď oddlužením nebo nepatrným konkursem, přičemž tyto způsoby řešení úpadku nebudou s přihlédnutím k počtu věřitelů a rozsahu majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce. Výši zálohy stanovil s přihlédnutím k tomu, že stanovit ji při horní zákonem upravené hranici by pro dlužníka pravděpodobně znamenalo, že oddlužení nebude moci dosáhnout, neboť jeho finanční situace je taková, že není schopen jednorázově uhradit vyšší částku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že zálohu považuje za nepřiměřené zatížení. Poukázal na to, že součástí majetkové podstaty je nemovitost a jeho příjmy v současné době odůvodňují předpoklad, že v rámci insolvenčního řízení zaplatí 100 % svých závazků. Jelikož součástí majetkové podstaty je nemovitost, je zde podle něj důvodný předpoklad, že náklady insolvenčního řízení budou uhrazeny i v případě řešení jeho úpadku konkursem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči pěti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 1,077 milionu Kč, jeho jediným majetkem je nemovitost-bytová jednotka č. 385/8 v katastrálním území Kolín dle znaleckého posudku v hodnotě 750 tisíc Kč, jež je zatížena zástavním právem zřízeným k zajištění pohledávky věřitele INVESA, s.r.o. ve výši 904.579,60 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 15.468,-Kč. Přestože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka pravděpodobně bude řešen oddlužením, je pro rozhodnutí o jeho odvolání podstatné, že nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce. Odvolací soud je proto stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že způsob řešení úpadku přicházející v daném případě v úvahu nebude s přihlédnutím k počtu věřitelů dlužníka a rozsahu jeho majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud shodně jako soud prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Protože odvolání dlužníka neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 7.října 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová