2 VSPH 1172/2012-B-53
KSUL 71 INS 6283/2010 2 VSPH 1172/2012-B-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Karla Hofmanna, bytem Velká Hradební 2336/8a, Ústí nad Labem, zast. advokátkou JUDr. Hanou Jareš Procházkovou, sídlem Štěpánská 39, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-23 ze dne 11.ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-23 ze dne 11.ledna 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-23 ze dne 11.1.2011 vyslovil v insolvenčním řízení týkajícím se Karla Hofmanna (dále jen dlužník) souhlas s tím, aby insolvenční správkyně Mgr. Gabriela Švecová (dále též jen správkyně) vydala zajištěnému věřiteli LEXICO, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) z výtěžku zpeněžení nemovitosti částku 444.289,22 Kč (bod I. výroku), a správkyni uložil provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 10 dnů od právní moci usnesení, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena a jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu, podat o tom soudu zprávu do 30 dnů od právní moci usnesení a po právní moci tohoto usnesení předložit novou konečnou zprávu (body II. a III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 26.7.2010 rozhodl o úpadku dlužníka na návrh zajištěného věřitele, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že vůči němu má splatnou zajištěnou pohledávku ve výši 2.356.804,81 Kč, a dne 23.9.2010 rozhodl o jeho řešení konkursem s tím, že bude projednáván jako nepatrný. Současně namísto původního insolvenčního správce GRM Insolvence, v.o.s. ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Gabrielu Švecovou.

Dne 3.12.2010 mu byla doručena žádost správkyně o vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení nemovitosti-bytové jednotky č. 1067/8 zapsané na listu vlastnictví 3247 pro k.ú. Střekov zajištěnému věřiteli. Nemovitost zpeněžila dne 8.11.2010 za 490.000,-Kč, vklad vlastnického práva byl s účinky ke dni 8.11.2010 zapsán dne 29.11.2010. Protože náklady spojené se zpeněžením a se správou nemovitosti činily 29.400,-Kč a 7.425,-Kč (zajištěný věřitel souhlasil s tím, aby náklady spojené se zpeněžením byly odečteny v rozsahu 6%) a správkyni náleží odměna ve výši 8.885,78 Kč, činí výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele 444.289,22 Kč. Protože správkyně požadovala odměnu ve výši 9.063,50 Kč, soud vysvětlil, že její odměnu vypočetl jako podíl v rozsahu jedné jednapadesátiny na čistém výtěžku zpeněžení, na němž se správkyně spolu se zajištěným věřitelem podílejí v poměru 2:102. Vzhledem k tomu, že vyjma odlišného výpočtu odměny správkyně neshledal důvod, proč by neměl vyhovět její žádosti o vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, rozhodl, jak uvedeno shora.

O uložení dalších povinností správkyni rozhodl soud s přihlédnutím k tomu, že mu dne 20.1.2010 a 11.1.2011 doručila konečnou a následně přepracovanou konečnou zprávu, jež nereflektovala stav insolvenčního řízení nastolený vydáním napadeného usnesení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, přičemž mu nařídí posečkat s jeho vydáním do doby, až budou splněny podmínky pro jeho vydání. V odvolání namítal, že téhož dne, kdy bylo jeho zástupkyni doručeno napadené usnesení, byla mu stejným způsobem doručena usnesení, jimiž insolvenční soud zamítl jeho návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-15 ze dne 26.7.2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho úpadku, a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010, jímž byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Obě rozhodnutí, jimiž byl jeho návrh zamítnut, stejně jako proti rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu nejsou dosud pravomocná, neboť proti nim podal odvolání. Je proto přesvědčen o tom, že napadené usnesení bylo vydáno předčasně. Kromě toho tvrdil, že vůči zajištěnému věřiteli nemá dluh ve výše uplatněné přihláškou: v trestním spise vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem je totiž založena výpověď bývalého společníka původního věřitele pohledávky Chryzantéma, s.r.o., jenž potvrdil, že na původní dluh ve výši 1.000.000,-Kč dlužník uhradil 500.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle ust. § 157 odst. 1 téhož zákona uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle ust. § 230 odst. 3 téhož zákona nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usneseními č.j. KSUL 71 INS 6283/2010, 3 VSPH 815/2011-A-24 a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010, 3 VSPH 816/2011-B-42 ze dne 14.5.2012 potvrdil zdejší soud usnesení č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-19 a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-35 ze dne 4.5.2011, jimiž insolvenční soud zamítl návrhy dlužníka na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení téhož soudu č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-15 ze dne 26.7.2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho úpadku, a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010, jímž byl na jeho majetek prohlášen konkurs. O odvolání dlužníka proti usnesením č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-28 a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-46 ze dne 29.8.2012, jimiž insolvenční soud odmítl jako opožděná jeho odvolání proti usnesením č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-A-15 ze dne 26.7.2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho úpadku, a č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010, jímž byl na jeho majetek prohlášen konkurs, dosud odvolací soud v řízeních vedených pod sp. zn. 3 VSPH 1309/2012 a 3 VSPH 1310/2012 nerozhodl.

I kdyby rozhodnutí o úpadku dlužníka dosud nenabylo právní moci, neměla by tato skutečnost na správnost napadeného usnesení žádný vliv, neboť toto rozhodnutí je podle ust. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Odlišně je tomu však v případě rozhodnutí o prohlášení, jež je sice též účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, ale dle ust. § 283 odst. 3 insolvenčního zákona lze přikročit ke zpeněžení majetkové podstaty teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku. Protože předmět zajištění zjevně není věcí bezprostředně ohroženou zkázou nebo znehodnocením a povolení výjimky k jeho zpeněžení před právní mocí rozhodnutí o prohlášení konkursu nelze z obsahu spisu dovodit, nelze než uzavřít na tom, že posouzení správnosti postupu správkyně, tj. zda byla v listopadu 2010 oprávněna zpeněžit předmět zajištění, či nikoli, závisí na tom, zda dlužník podal odvolání proti usnesení č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-8 ze dne 23.9.2010 včas, či opožděně, jak dosud nepravomocně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-46 ze dne 29.8.2012.

Co se týče zajištěného věřitele, odvolací soud ze spisu dále zjistil, že přihláškou ze dne 7.6.2010 přihlásil do insolvenčního řízení tři pohledávky v celkové výši 2.356.804,81 Kč, jež byly zjištěny na přezkumném jednání konaném dne 23.9.2010 jako pohledávky zajištěné soudcovským zástavním právem dle usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 51 E 93/2009-28 ze dne 23.2.2010 k nemovitosti ve vlastnictví dlužníka-bytové jednotce č. 1067/8 v bytovém domě č.p. 1066, 1067, 1068 zapsaném na listě vlastnictví č. 3247 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Ústí nad Labem pro obec Ústí nad Labem, k.ú. Střekov se spoluvlastnickým podílem v rozsahu 458/24627 na společných částech domu a k pozemku parc. č. 2349, 2350, 2357 zapsanému na listě vlastnictví č. 2290. V rozsahu 1.314.087,-Kč byly uplatněné pohledávky zjištěny jako vykonatelné dle směnečného platebního rozkazu č.j. 33 Sm 100/2001-12 vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 28.1.2002 (dále jen směnečný platební rozkaz), v rozsahu 1.042.717,81 Kč byly zjištěny jako nevykonatelné.

V této souvislosti považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že zajištěný věřitel neuplatnil v insolvenčním řízení jednu, ale tři pohledávky: jako první uplatnil pohledávku v celkové výši 2.246.717,81 Kč sestávající z jistiny ve výši 1.204.000,-Kč a zákonného úroku ve výši 1.042.717,81 Kč, jejíž existenci dovozoval ze směnečného platebního rozkazu, jako druhou uplatnil pohledávku ve výši 48.600,-Kč představující náklady směnečného řízení přiznané směnečným platebním rozkazem a jako třetí uplatnil pohledávku ve výši 61.487,-Kč představující náklady řízení o výkon rozhodnutí přiznané usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 51 E 93/2009-28 ze dne 23.2.2010.

Dle podání správkyně ze dne 3.12.2010 byl předmět zajištění zpeněžen za 490.000,-Kč, když náklady spojené s jeho správou činily 7.425,-Kč a náklady spojené s jeho zpeněžením činily 29.400,-Kč (zajištěný věřitel vyjádřil s jejich výší písemně souhlas), výši odměny správkyně z výtěžku zpeněžení určeného zajištěnému věřiteli určil insolvenční soud.

Která z pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení zajištěným věřitelem, popř. v jakém rozsahu má být uspokojena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění přitom nelze z podání správkyně ani z napadeného usnesení dovodit, přestože tato skutečnost má jak pro další průběh insolvenčního řízení, tak po jeho skončení v případě výkonu rozhodnutí či exekuce zásadní význam. Je přitom vyloučeno, aby bylo až následně po vydání výtěžku zajištěnému věřiteli toliko na úvaze správkyně určení, která ze zajištěných pohledávek a v jakém rozsahu byla uspokojena.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.prosince 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová