2 VSPH 1169/2015-A-10
KSPL 53 INS 12444/2015 2 VSPH 1169/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Tlumačov 51, zahájené na návrh Deprint, s.r.o., IČO: 27718166, sídlem Šimonova 1101/10, Praha 6, zast. advokátkou Mgr. Renátou Pešlovou, sídlem Tomíčkova 2287/9, Praha 4, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 12444/2015-A-5 ze dne 21. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 12444/2015-A-5 ze dne 21. května 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Deprint, s.r.o. (dále jen Navrhovatelka) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku Marie anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek. Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména konstatoval, že Navrhovatelka v insolvenčním návrhu uvedla, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 209.260,-Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 130827101 ze dne 27.8.2013 a dohody o narovnání ze dne 30.9.2014 (dále též jen Pohledávka), jejíž splatnost nastala dne 16.2.2015, s tím, že Pohledávka je zajištěna soudcovským zástavním právem k pozemku st. p. č. 144 v k. ú. Tlumačov u Domažlic a obci Tlumačov, jehož součástí je stavba č. p. 51 (dále jen Nemovitost), kterou má dlužnice ve společném jmění s manželem. Jako další věřitele dlužnice označila Navrhovatelka UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. s pohledávkou ve výši 45.000,-Kč z titulu smlouvy o úvěru, splatnou a vykonatelnou dne 6.2.2014 (dále jen Pohledávka UniCredit) a Okresní správu sociálního zabezpečení Domažlice s pohledávkou z titulu nedoplatku sociálního pojištění ve výši 57.462,-Kč, splatnou a vykonatelnou dne 6.2.2015 (dále jen Pohledávka OSSZ).

Při posuzování toho, zda Navrhovatelka uvedla konkrétní údaje o více věřitelích dlužnice se splatnou pohledávkou jako nutné obsahovou náležitosti insolvenčního návrhu, vyšel insolvenční soud z toho, že z předložené listiny označené Navrhovatelkou k důkazu mnohosti věřitelů-výpisu z katastru Nemovitostí pro LV č. 403-není úpadek dlužnice osvědčen, neboť ze zápisu týkajícího se Pohledávky OSSZ vyplývá pouze to, že bylo vydáno rozhodnutí o zřízení zástavního práva, nikoli, že by se Pohledávka OSSZ stala splatnou dne 6.2.2015, a že z této důkazní listiny není doložena ani existence Pohledávky UniCredit. Proto soud insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se Navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání v prvé řadě upozornila na to, že soud prvého stupně byl stíhán zásadou vyšetřovací (ust. § 86 IZ) a neosvědčení úpadku dlužnice nemohlo být důvodem pro odmítnutí návrhu, nýbrž pro jeho zamítnutí, avšak až po provedeném jednání. Navrhovatelka pak snášela argumenty na podporu závěru, že insolvenční návrh požadované zákonné náležitosti obsahoval.

V tomto směru zdůraznila, že její aktivní legitimace byla osvědčena listinami připojenými k návrhu a mnohost věřitelů byla tvrzena, když v návrhu byli označeni další věřitelé dlužnice, přičemž předloženým listem vlastnictví bylo osvědčeno, že tito věřitelé mají pohledávku za dlužnicí. Zopakovala, že k osvědčení tvrzení o splatnosti jen Pohledávky UniCredit a Pohledávky OSSZ měl soud postupovat dle ust. § 86 IZ a vyžádat si od dotčených věřitelů sdělení, zda vskutku mají za dlužnicí splatnou pohledávku, a pokud ano, v jaké výši a kdy nastala její splatnost. Tím by byla osvědčena její tvrzení, že pohledávky za dlužnicí jsou více jak 3 měsíce po splatnosti. Dle Navrhovatelky její návrh splňoval požadavky na něj kladené usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněným pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesením téhož soudu sp. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 uveřejněným pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval v podstatné části shora, v daném případě soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh proto, že z důkazu, na který se Navrhovatelka odvolávala, nevyplynuly rozhodující skutečnosti, které by úpadek dlužnice osvědčovaly.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně sice zajedno v tom, že judikatura Nejvyššího soudu ČR prezentovaná např. usnesením uveřejněným pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, současně je ovšem toho názoru, že insolvenční soud v této věci nutné náležitosti insolvenčního návrhu stanovené ust. § 103 odst. 2 IZ nesprávně (nepřiléhavě) vyložil.

Odvolací soud je totiž na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že Navrhovatelka v insolvenčním návrhu (č.d. A-1) v rámci vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužnice, uvedla nejen konkrétní údaje o své pohledávce za dlužnicí (že se jedná o pohledávku v celkové výši 209.260,-Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 130827101 ze dne 27.8.2013 a dohody o narovnání ze dne 30.9.2014, zajištěnou soudcovským zástavním právem k Nemovitosti se splatností dne 16.2.2015), nýbrž i konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužnice včetně konkrétních údajů o pohledávkách těchto věřitelů a údajů o splatnosti těchto pohledávek (označila řádně věřitele, uvedla výši jejich pohledávek, z jakého titulu vznikly a rovněž uvedla data jejich splatnosti a to, že se jedná o pohledávky vykonatelné).

Navrhovatelka tak ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedla konkrétní data splatnosti pohledávek dalších dvou věřitelů (včetně vylíčení důvodů, jež ji k závěru o splatnosti vedly), čímž splnila procesní povinnost, jež jí ohledně tvrzení v návrhu ukládá IZ. Závěr insolvenčního soudu o tom, zda tento údaj shledal bezvadným či nikoli (tj. závěr o tom, kdy a zda vůbec se ta která pohledávka stala splatnou), se může odrazit až v meritorním rozhodnutí o insolvenčním návrhu při posuzování otázky, zda má dlužnice vskutku více věřitelů s pohledávkami splatnými po dobu delší třiceti dnů, popř. při posuzování, zda u ní nastala fikce neschopnosti plnit splatné závazky dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ. Případné zjištění, že další označení věřitelé nemají za dlužnicí pohledávku splatnou déle než 30 dnů, popř. že nebyla osvědčena její neschopnost plnit splatné závazky, se pak nutně projeví v zamítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 143 IZ, tedy, a opakovaně to budiž zdůrazněno, v rozhodnutí ve věci samé.

Jinak řečeno, budou-li výše uvedená tvrzení shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužnice je v úpadku formou insolvence dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) a § 3 odst. 2 písm. b) IZ.

Závěru soudu prvního stupně, že insolvenční návrh Navrhovatelky neobsahuje všechny předepsané náležitosti a že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, tedy přisvědčit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání Navrhovatelky důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 30. června 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková