2 VSPH 1166/2013-B-24
KSCB 28 INS 2420/2013 2 VSPH 1166/2013-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Tomáše Pavlíčka, bytem Klášterská 135, Jindřichův Hradec, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 2420/2013-B-16 ze dne 11.června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 2420/2013-B-16 ze dne 11.června 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 2420/2013-B-16 ze dne 11.6.2013 neschválil pod bodem I. výroku oddlužení Tomáše Pavlíčka (dále jen dlužník) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 29.1.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSCB 28 INS 2420/2013-A-9 ze dne 20.2.2013 soud rozhodl o úpadku dlužníka a současně povolil jeho oddlužení. Na základě přezkumného jednání, které se konalo dne 16.4.2013, a následné schůzi věřitelů soud zjistil, že celkový počet přihlášených věřitelů je devatenáct a celková výše zjištěných pohledávek činí 6.230.342,38 Kč a pohledávky věřitelů č. P3, P5, P7, P12, P14, P18 a P19 v celkové výši 2.488.570,-Kč pocházejí z podnikatelské činnosti dlužníka a představují cca 40 % všech zjištěných pohledávek. K dotazu soudu následně věřitelé s pohledávkami č. P3, P5, P7 a P14 v celkové výši 1.840.521,-Kč, což představuje cca 30 % všech zjištěných pohledávek, sdělili, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka formou oddlužení. S poukazem na ust. § 389 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona soud oddlužení neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a schválil oddlužení splátkovým kalendářem. V odvolání uvedl, že rozhodnutí je nesprávné a nezohledňuje základní zásadu insolvenčního řízení, kterou je co nejvyšší uspokojení věřitelů. Přestože je zdravotně postižený, našel si za účelem splácení dluhů práci v zahraničí, která mu umožní splatit 100 % nezajištěných pohledávek, přičemž zajištění věřitelé budou uspokojeni z prodeje nemovitostí. Pouze oddlužení zajistí nezajištěným věřitelům řádné uspokojení jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Pokud jde o výklad pojmu dlužník, který není podnikatelem, obsažený v ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, považoval odvolací soud za vhodné zopakovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 79/2009, podle nichž se dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení jeho podnikání, četnosti neuhrazených závazků (dluhů) dlužníka z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že bude podrobena režimu oddlužení.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud konstatuje, že do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka přihlásilo devatenáct věřitelů pohledávky v celkové výši 6.230.342,38 Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky přihlásila sedm pohledávek v celkové výši 163.659,-Kč, ohledně nichž uvedla, že vznikly v době, kdy dlužník podnikal, a proto nesouhlasí s tím, aby byl jeho úpadek řešen formou oddlužení, Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení přihlásila pohledávku ve výši 55.945,-Kč, ohledně níž uvedla, že vznikla v době, kdy dlužník podnikal, OMV Česká republika, s.r.o. přihlásila pohledávku ve výši 610.587,-Kč představující dlužné nájemné za pronájem čerpací stanice, kterou měl dlužník pronajatou za účelem podnikání, a uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byl úpadek dlužníka řešen formou oddlužení, Bridgestone ČR, s.r.o. přihlásila pohledávku ve výši 476.717,-Kč představující kupní cenu dodaného zboží, Česká republika-Finanční úřad pro Jihočeský kraj přihlásil pohledávky v celkové výši 1.010.331,-Kč představující neuhrazenou daň z přidané hodnoty a uvedl, že nesouhlasí s tím, aby byl úpadek dlužníka řešen formou oddlužení, Delete, s.r.o. přihlásila pohledávku ve výši 115.421,-Kč představující kupní cenu dodaného zboží a Pavel Procházka přihlásil pohledávky v celkové výši 55.912,-Kč představující kupní cenu za dodané zboží. Celková výše těchto pohledávek pocházejících z podnikatelské činnosti činí 2.488.570,-Kč a tvoří cca 40 % všech zjištěných pohledávek. Podle údajů uvedených v živnostenském rejstříku podnikal dlužník od 27.11.1998 do 3.2.2011.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že ačkoli již dlužník není podnikatelem (jeho živnostenské oprávnění již zaniklo), velkou část jeho závazků v rozsahu přibližně 40 % představují závazky vzešlé z jeho předchozí podnikatelské činnosti. Protože v daném případě není pochyb o tom, že dlužník má závazky z předešlého podnikání, a protože někteří z věřitelů těchto pohledávek již v přihlášce výslovně uvedli, že nesouhlasí s tím, aby byl jeho úpadek řešen formou oddlužení, nelze dospět k jinému závěru, než že ve smyslu ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona není dlužník osobou, jež by byla oprávněna domáhat se řešení svého úpadku oddlužením. Taková okolnost dle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona bez dalšího vylučuje, aby soud povolené oddlužení schválil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 21.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová