2 VSPH 1163/2011-B-15
KSLB 76 INS 7638/2011 2 VSPH 1163/2011-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Marty Koberové, bytem Sluneční 2488, Česká Lípa, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 7638/2011-B-10 ze dne 30. srpna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 7638/2011-B-10 ze dne 30. srpna 2011 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 7638/2011-B-10 ze dne 30.8.2011 neschválil oddlužení Marty Koberové (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs a rozhodl o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužnice rozhodl usnesením č.j. KSLB 76 INS 7638/2011-A-9 ze dne 31.5.2011 o jejím úpadku, povolil jeho řešení oddlužením, insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Věru Sedloňovou (dále jen správkyně), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů. Ve stanovené lhůtě přihlásilo šest věřitelů pohledávky v celkové výši 552.918,24 Kč, jež byly na přezkumném jednání všechny zjištěny.

V seznamu majetku dlužnice uvedla, že vlastní vybavení bytu v hodnotě 6.000,-Kč a že nevlastní žádné nemovitosti. Ze seznamu majetku, který provedla dne 25.7.2011 správkyně, však soud zjistil, že dlužnice vlastní další majetek, a to členský podíl č. 023424 v Okresním stavebním bytovém družstvu Česká Lípa. Na základě poučení soudu, že oddlužení nemusí schválit, neboť v zatajení majetku spatřuje nepoctivý záměr, dlužnice podáním doručeným soudu dne 10.8.2011 sdělila, že nechtěla zapřít svůj členský podíl v bytovém družstvu a že se u ní nejednalo o nepoctivý záměr, protože netušila, že se členský podíl počítá do majetku. Podle soudu prvního stupně je nepochybné, že dlužnice zatajila majetek-družstevní byt úmyslně. Protože neuvedla, že by podíl v bytovém družstvu zdědila, lze dovodit, že družstevní byt koupila, a to za cenu tržní, a nikoliv za hodnotu členského podílu. Dlužnice si podle soudu musí být vědoma toho, jaká je skutečná hodnota družstevního bytu a jakou finanční částku by získala jeho zpeněžením, a nemůže proto poctivě tvrdit, že nemá žádný hodnotnější majetek. S ohledem na výši jejích závazků je nepochybné, že pokud by začala řešit svůj úpadek včas, mohla dosáhnout plného uspokojení věřitelů prodejem bytu, aniž by musela využít insolvenčního řízení. Zatajením družstevního bytu tak nepochybně chtěla dosáhnout toho, aby nemusela zaplatit své závazky v celém rozsahu a ještě jí zůstal majetek. V tom spatřuje insolvenční soud nepoctivý záměr dlužnice. Pokud by správkyně řádně neprováděla činnost při zjišťování majetkové podstaty, nezjistil by existenci tohoto majetku insolvenční soud ani věřitelé.

Soud proto podle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o tom, že se oddlužení neschvaluje, a na majetek dlužnice prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že je skutečností, že si při vyhotovení insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení neuvědomila, že jejím majetkem jsou i členská práva v bytovém družstvu. K tomuto opomenutí se přiznala ihned poté, jakmile si tuto skutečnost uvědomila. Podíl v bytovém družstvu nabyla koupí, ale k chybnému přesvědčení, že se nejedná o její majetek, tedy že nevlastní družstevní byt, ji vedla zejména skutečnost, že není vedena jako vlastník tohoto bytu v katastru nemovitostí, a okolnost, že několikrát neúspěšně jednala s bytovým družstvem o převedení bytu do vlastnictví. V bytě bydlí s dcerou. Důvodem jejího zadlužení byla snaha uhradit zvýšené výdaje domácnosti v době, kdy dcera nastoupila na učiliště za situace, kdy na ni již přibližně patnáct let nedostává výživné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice požadovala řešení svého úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Za tím účelem nabídla věřitelům svůj příjem z pracovního poměru ve výši 10.466,-Kč a příjem z darovací smlouvy od Milana Klimeše ve výši 3.000,-Kč měsíčně. Z těchto údajů je zřejmé, že by za pět let trvání oddlužení zaplatila věřitelům cca 267.480,-Kč. Ze zjištění správkyně přitom vyplývá, že dlužnice vlastní členský podíl č. 023424 v Okresním stavebním družstvu Česká Lípa, jehož vlastníkem je Okresní bytové družstvo Česká Lípa. Dlužnice jakožto vlastník členského podílu v tomto bytovém družstvu byt užívá a žije v něm s nezletilou dcerou.

Přestože není pochyb o tom, že dlužnice nesplnila povinnost vyplývající pro ni z ust. § 392 insolvenčního zákona, neboť v seznamu majetku neuvedla, že vlastní členský podíl v Okresním bytovém družstvu Česká Lípa, zastává odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně názor, že tím není sledován nepoctivý záměr. Protože dlužnici náležejí členská práva v bytovém družstvu, ale není vlastníkem bytu, jenž nadále náleží Okresnímu bytovému družstvu Česká Lípa, lze uvěřit jejímu tvrzení, že si neuvědomovala hodnotu členských práv.

Vzhledem k tomu, že navrhovala, aby její oddlužení bylo provedeno plněním splátkového kalendáře, zjevně nepředpokládala, že by její členská práva měla být zpeněžena, a to i proto, že byt užívá společně s nezletilou dcerou. Nelze přehlédnout ani to, že po upozornění správkyně oznámila své pochybení soudu.

Z těchto důvodů odvolací soud na základě výše uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně posoudí, zda dlužnice splňuje podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, a ověří, zda lze provést oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. března 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva