2 VSPH 1162/2012-B-7
KSPL 29 INS 10142/2012 2 VSPH 1162/2012-B-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Milana Berkyho, bytem Stříbrská 139, Heřmanova Huť, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, adresa pro doručování: Divadelní 3a, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 10142/2012-B-1 ze dne 23. července 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 10142/2012-B-1 ze dne 23. července 2012 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením pod bodem I. výroku prohlásil konkurs na majetek Milana Berkyho (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení uvedl, že mu dne 25.4.2012 byl doručen insolvenční návrh České spořitelny, a.s. (dále jen Banka) obsahující veškeré náležitosti předepsané v ust. § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jenž dlužníkovi doručil spolu s usnesením ze dne 2.5.2012 (dále jen Usnesení) obsahujícím kromě jiného výzvu, aby se dlužník k návrhu vyjádřil a ve stanovené lhůtě předložil seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ. Součástí Usnesení bylo rovněž poučení o tom, že návrh na povolení oddlužení dlužníka-nepodnikatele lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení věřitelského insolvenčního návrhu s tím, že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne.

Jelikož se dlužník ve věci nevyjádřil, ačkoli mu Usnesení bylo doručeno dne 28.5.2012, soud usnesením ze dne 14.6.2012 zjistil úpadek dlužníka, aniž by rozhodl o způsobu jeho řešení, když v té době přicházel v úvahu jak konkurs, tak oddlužení. Dlužník však ve stanovené lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je tudíž konkurs. Soud proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, podal dlužník včasné odvolání, v němž především uvedl, že insolvenčnímu návrhu Banky, který mu byl doručen spolu s Usnesením, nevěnoval žádnou pozornost, neboť v té době měl starosti s manželkou, která byla ve vážném zdravotním stavu. Vyslovil přesvědčení, že toto jeho pochybení (opomenutí) je důvodné a lidsky pochopitelné. Proto požadoval, aby mu bylo umožněno oddlužení a splátkový kalendář tak, aby Banka nemohla po dobu pěti let zpeněžit jeho nemovitost, na níž v její prospěch vázne zástavní právo. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 148 IZ spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, v němž jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z ust. § 149 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle ust. § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Ust. § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle ust. § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ust. § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle ust. § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ musí dlužník podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že o zjištění úpadku dlužníka rozhodl soud prvního stupně usnesením č.j. KSPL 29 INS 10142/2012-A-13 ze dne 14.6.2012, které bylo dlužníkovi doručeno do vlastních rukou dne 15.6.2012 a které dlužník v zákonné patnáctidenní lhůtě odvoláním nenapadl. O úpadku dlužníka bylo rozhodnuto na základě insolvenčního návrhu Banky, který byl dlužníkovi doručen do vlastních rukou dne 5.6.2012 (viz vedlejší dokument k č.l. A-7) spolu s Usnesením vyzývajícím dlužníka kromě jiného k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamů dle ust. § 104 IZ. V Usnesení soud dlužníka dle ust. § 390 odst. 1 IZ náležitě konkrétně poučil o tom, že pokud není podnikatelem, může do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu Banky podat návrh na povolení oddlužení, a o tom, že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. Dlužník však ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodal; jeho případný pozdější návrh (který ovšem podán nebyl) by musel být soudem dle ust. § 390 odst. 3 IZ jako opožděný odmítnut.

S rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil soud rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle ust. § 148 IZ a rozhodoval o něm-v režimu ust. § 149 odst. 1 IZ-samostatným usnesením. Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že u dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, neboť dlužník není podnikatelem, takže povolení reorganizace je u něj ze zákona (dle ust. § 316 odst. 2 IZ) vyloučeno, a možnosti podat ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nevyužil, ač byl o tomto svém právu řádně poučen. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, pokud s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku nevyčkával až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Odvolací argumentaci lze sice lidsky pochopit, avšak nelze k ní přihlédnout. Podle ust. § 83 IZ není totiž prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné, což platí i pro uplatnění návrhu na povolení oddlužení. K odvolacímu návrhu, aby dlužníkovi bylo povoleno oddlužení splátkovým kalendářem a umožněno, aby mu Banka v jeho průběhu nezpeněžila zajištěnou nemovitost, považoval odvolací soud za vhodné poukázat na ust. § 409 odst. 3 IZ, dle něhož majetek, který slouží k zajištění zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 6. září 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva