2 VSPH 1159/2015-A-15
KSLB 87 INS 12214/2015 2 VSPH 1159/2015-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Michaely Bané, bytem Ke Hradu 172, Sloup v Čechách, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 12214/2015-A-8 ze dne 22. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 12214/2015-A-8 ze dne 22. května 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 87 INS 12214/2015-A-8 ze dne 22.5.2015 v insolvenčním řízení zahájeném na návrh Michaely Bané (dále jen dlužnice) nařídil na návrh soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického (dále jen navrhovatel) předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení tak, že mu umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 067 EX 3250/04 prodejem nemovitých věcí dlužnice, a to pozemku parc. č. St. 74/2-zastavená plocha a nádvoří, parc. č. 75/5-zahrada a parc. č. 77-zahrada zapsaných na LV č. 800 pro k.ú. a obec Sloup v Čechách v katastru vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrálním pracovištěm Česká Lípa (dále jen nemovitosti), s tím, že účinky předběžného opatření omezují do okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, a dojde-li za trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 12214/2015 ke zpeněžení nemovitostí navrhovatelem bude výtěžek zpeněžení bezodkladně vydán insolvenčnímu správci.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 12.5.2015 v 9 ho. 38 min. doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Protože k němu dlužnice nepřipojila listiny prokazující její úpadek ani výpis z rejstříku trestů a nedoložila schopnost uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, vyzval ji soud usnesením ze dne 14.5.2015 k doplnění návrhu a jeho příloh.

Dne 19.5.2015 byl soudu doručen návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by omezil účinky zahájeného insolvenčního řízení na probíhající exekuční řízení. V návrhu navrhovatel tvrdil, že v exekučním řízení bylo opakovaně nařízeno dražební jednání, jež dlužnice opakovaným podáváním insolvenčních návrhů mařila. V případě prvé dražby nedoplatil vydražitel nejvyšší podání, proto byla nová dražba nařízena na den 23.5.2013, ale dne 22.5.2013 bylo na návrh dlužnice zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSLB 76 INS 14474/2013. Po jeho skončení byla nová dražba nařízena na den 18.6.2014, ale byla odročena na neurčito proto, že dne 17.6.2014 bylo na návrh dlužnice zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSLB 76 INS 16585/2014. Po jeho skončení byla nová dražba nařízena na den 14.5.2015, ale byla odročena na neurčito proto, že dne 12.5.2015 bylo na návrh dlužnice zahájeno toto insolvenční řízení. K návrhu přitom dlužnice nepřipojila listiny, jichž se v něm dovolávala prokazující skutečnosti v něm tvrzené, ani výpis z rejstříku trestů a nedoložila schopnost uhradit alespoň 30 % svých závazků vůči nezajištěným věřitelům.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem a k průběhu shora zmíněných insolvenčních řízení dovodil soud prvního stupně, že opakovaným podáváním insolvenčním návrhu usiluje dlužnice o zmaření provedení výkonu rozhodnutí v exekučním řízení. Cituje ust. § 82 odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona a část důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb., jímž byl insolvenční zákon novelizován, uzavřel soud na tom, že v daném případě zjistil důvody hodné zvláštního zřetele způsobilé k tomu, aby předběžným opatřením omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Zdůraznil, že dlužnice již potřetí podala krátce (jednalo se o jeden či dva kalendářní dny) před provedením nařízené dražby nemovitostí vadný insolvenční návrh, přestože již z rozhodnutí o odmítnutí předešlého insolvenčního návrhu v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 76 INS 16585/2014, v němž neprojevila snahu o opravu či doplnění návrhu, byla dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí mít, aby byl projednatelný. Poslední návrh přitom vykazoval zčásti totožné nedostatky. Dle soudu na tom nic nemění to, že podáním ze dne 21.5.2015 doplnila dlužnice návrh o listiny prokazující její úpadek a o aktualizovaný seznam závazků. Kromě toho vyjádřil soud názor, že v případě dlužnice nelze očekávat, že by její úpadek mohl být řešen oddlužením, a to s přihlédnutím k tomu, že vykazuje závazky v celkové výši 4,6 milionu Kč (byť část z nich v objemu 1,9 milionu Kč neuznává), leč vyjma nemovitostí, jež jsou předmětem zajištění, jiný zpeněžitelný majetek nemá a nemá žádný postižitelný příjem.

Z těchto důvodů vyhověl soud návrhu navrhovatele a jím požadované předběžné opatření nařídil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, a to již proto, že ji nevyzval k vyjádření k návrhu na nařízení předběžného opatření, ani jí neposkytl přiměřenou lhůtu k doplnění důkazů, a z týchž důvodů nezjistil úplně skutkový stav, a jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném posouzení věci. Soudu vytýkala, že se spokojil s tvrzením navrhovatele, že její opakovaný návrh na povolení oddlužení je pouhou obstrukcí, aniž by vzal v potaz, že se dlužnice nachází v situaci, kdy čelí útokům věřitelů jednajícím s primárním cílem této situace využít, přičemž zdaleka všechny pohledávky věřitelů nejsou zákonné. Poukazovala i na to, že ji soud prvního stupně vyzval k doplnění důkazů, a napadené usnesení vydal, aniž by vyčkal uplynutí stanovené lhůty a aniž by přihlédl k tomu, že k odvolání připojila darovací smlouvy ze dne 12.6.2015, jíž se jí Jiří Štěpánek zavázal poskytovat po dobu oddlužení částku 24.000, Kč měsíčně s tím, že pokud by si v průběhu oddlužení našla brigádu, hlavní pracovní poměr nebo jiný příjem bude tato darovací smlouva zrušena a částka daru nahrazena příjmem obdarované .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že smysl předběžného opatření spočívá v zajištění zatímní úpravy poměrů účastníků (jejich práv a povinností) v době, kdy řízení ve věci samé dosud zahájeno nebylo, nebo-jak tomu je v daném případě-kdy sice zahájeno bylo, ale dosud nebylo rozhodnuto ve věci. O předběžném opatření rozhoduje soud usnesením, postup při jeho nařízení je upraven odlišně od postupu, jenž vede k vydání rozhodnutí ve věci (viz zejména ust. § 74 a násl. a § 102 občanského soudního řádu), a aplikace ust. § 205 odst. 2 občanského soudního řádu, jíž se dlužnice v odvolání dovolává a jež vymezuje důvody odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, tedy v případě přezkoumání usnesení, jímž bylo nařízeno předběžného opatření, v odvolacím řízení není namístě.

Podle ust. § 82 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny účinky spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Přitom je třeba uvést, že smysl ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona spočívá v eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. V případě insolvenčních návrhů dlužníků může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Proto insolvenční zákon upravuje v ust. § 82 odst. 2 písm. b) možnost omezit předběžným opatřením některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v ust. § 109 odst. 1 písm. c) téhož zákona z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Z insolvenčního rejstříku a ze spisu odvolací soud ověřil, že usnesením č.j. KSLB 76 INS 14474/2013-A-6 ze dne 10.7.2013 bylo pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zastaveno insolvenční řízení zahájené dne 22.5.2013 na návrh dlužnice a usnesením č.j. KSLB 76 INS 16585/2014-A-7 ze dne 29.7.2014 byl podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona z důvodu nepředložení zákonem vyžadovaných příloh odmítnut insolvenční návrh, který dlužnice podala dne 17.6.2014. V důsledku zahájení těchto insolvenčních řízení nebylo možné provést dražby nemovitostí nařízené na den 23.5.2013, resp. 18.6.2014. Shodná situace nastala dne 12.5.2015, kdy soudu prvního stupně došel insolvenční návrh dlužnice, jímž bylo zahájeno toto řízení a zmařena dražba nemovitostí nařízená na den 14.5.2015. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud z těchto zjištění dovodil, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele vyžadující omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a neshledal žádné pochybení v postupu soudu prvního stupně, jenž dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) téhož zákona nařídil shora popsané předběžné opatření, jímž pro případ, že insolvenční řízení bude řádně pokračovat, současně zajistil vydání výtěžku zpeněžení do insolvenčního řízení, a předběžné opatření proto neodporuje společnému zájmu věřitelů.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná