2 VSPH 1153/2013-A-295
KSPH 37 INS 1718/2011 2 VSPH 1153/2013-A-295

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice PP Hospitals, s.r.o., sídlem Brázdimská 1000, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, zast. advokátem JUDr. Pavlem Bergerem, sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, zahájené na návrh a) Mgr. Vladimíra Janaty, bytem Jeseniova 2852/16, Praha 3, zast. advokátem Mgr. Markem Vojáčkem, sídlem Týn 1049/3, Praha 1, c) MEDIGROUP, a.s., sídlem ČSA 543, Hradec Králové, zast. advokátem JUDr. Vlastimilem Marhanem, sídlem Střelecká 672/14, Hradec Králové, d) Ing. Tomáše Tvarůžka, MBA, bytem Kateřina-Šebrov č.p. 196, zast. advokátem Mgr. Vladimírem Hamplem, sídlem Mendlovo náměstí 1a, Brno, e) MEDIREAL, a.s., sídlem ČSA 543, Hradec Králové, f) Donath Business & Media, s.r.o., sídlem Spálená 29, Praha 1, zast. advokátkou Danielou C.B. Devereaux, J.D., sídlem K Zelené louce 1341/20, Praha 4, a g) FUTURE VALUE, s.r.o., sídlem Peroutková 290/5, Brno, zast. advokátem JUDr. Michalem Žižlavským, sídlem Široká 36/5, Praha 1, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1718/2011-A-276 ze dne 24. června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1718/2011-A-276 ze dne 24. června 2013 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí o návrhu dlužnice na nařízení předběžného opatření vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen Věřitelka) č.j. KSPH 37 INS 1718/2011-A-117 ze dne 8.12.2011 usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1718/2011, 3 VSPH 414/2012-A-271 ze dne 17.5.2013 (dále jen kasační rozhodnutí odvolacího soudu) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, v bodě I. výroku shora označeného usnesení zamítl návrh dlužnice na nařízení předběžného opatření (dále též jen Předběžné opatření č. 1), jímž by Věřitelce zakázal, aby do rozhodnutí o insolvenčním návrhu Mgr. Vladimíra Janaty (dále jen Navrhovatel a) prováděla jednostranné zápočty svých pohledávek a pohledávek dlužnice, a v bodě II. výroku zamítl návrh dlužnice na nařízení předběžného opatření (dále též jen Předběžné opatření č. 2), jímž by Věřitelce uložil, aby dlužnici řádně a včas platila měsíční předběžné úhrady za poskytnutou zdravotní péči ve výši 6.619.145,-Kč dle smlouvy č. 8S28N001 o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 25.1.2008 (dále jen Smlouva).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud předeslal, že o návrzích na nařízení Předběžných opatření č. 1 a 2 poprvé rozhodl usnesením ze dne 8.12.2011 tak, že řízení o Předběžném opatření č. 1 zastavil pro překážku věci zahájené a návrh na nařízení Předběžného opatření č. 2 zamítl. K odvolání dlužnice (jež směřovalo toliko proti zastavení řízení o Předběžném opatření č. 1) bylo toto usnesení kasačním rozhodnutím odvolacího soudu v celém rozsahu zrušeno.

Při opětovném posuzování návrhu na nařízení Předběžného opatření č. 1 soud zejména konstatoval, že ačkoli to dlužnici nelze klást za vinu, nelze odhlédnout od skutečnosti, že ho podala před více než rokem a půl, a její skutková tvrzení tak vlivem běhu času doznala značných změn, když dlužnice brojí proti konkrétním zápočtům provedeným v měsících srpnu až říjnu 2011 a omezuje účinky případně nařízeného předběžného opatření na dobu do rozhodnutí o insolvenčním návrhu Navrhovatele a), jenž (již) byl pravomocně zamítnut. Jinými slovy, dlužnice z pochopitelných důvodů netvrdila ani neosvědčila ohrožení svých práv pro období po případném nařízení předběžného opatření nehledě na to, že soudu není známo, zda pohledávky Věřitelky v mezidobí nezanikly či zda Věřitelka od svého jednání neupustila. Insolvenční soud proto návrh na nařízení Předběžného opatření č. 1 zamítl s tím, že pokud má dlužnice nadále zájem na nařízení obdobného předběžného opatření, bude muset tvrdit a prokazovat skutečnosti, které budou relevantní v době podání návrhu.

K návrhu na nařízení Předběžného opatření č. 2 soud uvedl, že se beze zbytku ztotožňuje s odůvodněním obsaženým v předchozím zamítavém usnesení, jež dlužnice respektovala a podle něhož by byla oprávněna uplatnit nárok ze Smlouvy v nalézacím řízení, nikoli předběžným opatřením v insolvenčním řízení. Z těchto důvodů návrh na nařízení Předběžného opatření č. 2 (opětovně) zamítl.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na nařízení Předběžného opatření č. 1, podala dlužnice včasné odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas s tím, že by měla nést negativní následky průtahů v řízení, zvlášť v situaci, kdy je-jak soud seznal-nezpůsobila. Zdůraznila, že tím, že brojila proti konkrétním zápočtům v měsících srpnu až říjnu 2011, návrh na nařízení Předběžného opatření č. 1 neomezila z časového hlediska, ale prokázala existenci reálné potřeby úpravy svých vzájemných poměrů s Věřitelkou. Dále namítala, že její požadavek na omezení účinků Předběžného opatření č. 1 na dobu do rozhodnutí o insolvenčním návrhu Navrhovatele a) má (měl) být vykládán tak, že tyto účinky mají trvat do skončení insolvenčního řízení.

Dlužnice poukazovala na to, že hrozba zápočtů ze strany Věřitelky nadále trvá, neboť existují vzájemné pohledávky (aktuálně přihlášené pohledávky Věřitelky dosahují výše 4.909.927,-Kč), a Věřitelka v případech, kdy to charakter vzájemných pohledávek umožňuje, zápočty nadále provádí (přihlášené pohledávky ve výši

20.765.370,-Kč vzala dne 12.3.2013 zpět právě proto, že zanikly započtením). Proto požadovala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrhu na nařízení Předběžného opatření č. 1 vyhoví.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud souhlasí s dlužnicí potud, že insolvenční soud nepostupoval správně, pokud návrh na nařízení Předběžného opatření č. 1 zamítl (jen) proto, že ho dlužnice navrhla nařídit do rozhodnutí o insolvenčním návrhu Navrhovatele a), jenž byl pravomocně zamítnut, a že její tvrzení s ohledem na čas, který uplynul od podání návrhu, již nejsou s to osvědčit nutnost úpravy jejích vzájemných poměrů s Věřitelkou. Z obsahu návrhu (č.l. A-108) je totiž zřejmé, že ho dlužnice časově omezila na dobu než bude rozhodnuto o tom, zda je v úpadku či nikoli, a tudíž z něj nelze dovodit, že by na něm netrvala ve stávající procesní situaci, kdy byl sice insolvenční návrh Navrhovatele a) pravomocně zamítnut, ale insolvenční řízení vůči ní iniciované dalšími, do něj přistoupivšími navrhovateli nadále pokračuje. Z toho, že dlužnice při odůvodňování návrhu v listopadu 2011 poukazovala na to, že Věřitelka jednostranně započetla vzájemné pohledávky v srpnu až říjnu 2011, nelze dovodit, že by v červnu 2013 již zde nebyla (nemohla být) obava z dalších zápočtů.

K problematice započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v insolvenčním řízení považoval odvolací soud za vhodné uvést, že insolvenční zákon (dále též jen IZ) na straně jedné připouští, aby si dlužník a jeho věřitelé v průběhu insolvenčního řízení započetli (jednostranně nebo dohodu) vzájemné pohledávky, na straně druhé stanovuje určité (omezující) podmínky přípustnosti započtení po rozhodnutí o úpadku, nebo v některých specifických případech započtení zakazuje zcela. Před rozhodnutím o úpadku je započtení nepřípustné dle ust. § 122 odst. 3 IZ po dobu trvání moratoria a dle ust. § 324 odst. 3 a § 352 odst. 3 téhož zákona od zveřejnění podání návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku do účinnosti reorganizačního plánu.

Tyto zákazy započtení ovšem mohou být prolomeny předběžnými opatřeními dle ust. § 82 odst. 3 písm. a) a b) IZ, a naopak jinak přípustné započtení může insolvenční soud-pro určité případy nebo na určitou dobu-zakázat předběžným opatřením dle ust. § 82 odst. 3 písm. c) IZ. Tato předběžná opatření může insolvenční soud nařídit jen na návrh dlužníka či insolvenčního správce (v závislosti na tom, kdo z nich je v době rozhodnutí k započtení oprávněn), věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem, a to toliko v případě, že to neodporuje společnému zájmu věřitelů, a toliko z důvodů hodných zvláštního zřetele.

A právě nařízení posledně zmiňovaného předběžného opatření se dlužnice domáhá, přičemž z obsahu jejího návrhu plyne, že za důvody zvláštního zřetele odůvodňující jeho vydání označila to, že Věřitelka nerespektovala usnesení insolvenčního soudu č.j. KSPH 37 INS 1718/2011-A-100 ze dne 21.11.2011, jímž byl zamítnut její návrh na vydání předběžného opatření podle ust. § 82 odst. 3 písm. b)

IZ, jímž se domáhala povolení započtení tam specifikovaných pohledávek, jež bylo nepřípustné v důsledku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace, jenž byl součástí insolvenčního návrhu Navrhovatele a) ze dne 3.2.2011 (č.l. A-1).

Odvolací soud ze spisu zjistil, že ačkoli byl insolvenční návrh Navrhovatele a) pravomocně zamítnut, v době vydání napadeného usnesení bylo (a nadále je) započtení vzájemných pohledávek dlužnice a Věřitelky nepřípustné, a to v důsledku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace, jenž byl (a nadále je) součástí insolvenčního návrhu Ing. Tomáše Tvarůžka, MBA (dále též jen Navrhovatel d) ze dne 23.6.2012 (č.l. A-194). Insolvenční soud sice tento návrh usnesením č.j. KSPH 37 INS 1718/2011-A-235 ze dne 21.11.2011 zamítl, nicméně dne 17.10.2012 podal Navrhovatel d) proti němu odvolání (č.l. A-245), jež doplnil podáním ze dne 6.12.2012 (č.l. A-268), o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Za těchto okolností je ovšem návrh na nařízení Předběžného opatření č. 1 neopodstatněný. Odvolací soud je totiž toho názoru, že není důvodu zakázat předběžným opatřením započtení vzájemných pohledávek dlužnice a Věřitelky v situaci, kdy je toto započtení nepřípustné (již přímo) ze zákona (viz ust. § 324 odst. 3 IZ). Jinak vyjádřeno, účelem předběžného opatření dle ust. § 82 odst. 3 písm. c) IZ je zakázat započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v případě, kdy je toto započtení v insolvenčním řízení přípustné (dovolené), nikoli v případě, kdy je nepřípustné (nedovolené). Povahou předběžného opatření je totiž dáno, že nemůže směřovat k úpravě těch právních poměrů účastníků, jež jsou již zákonem upraveny. V případě, že Věřitelka vskutku započetla své pohledávky vůči pohledávkám dlužnice přesto, že je dle ust. § 324 odst. 3 IZ započíst nesměla, nelze než dovodit, že je tento zápočet neplatný pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 občanského zákoníku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková