2 VSPH 1147/2015-B-56
KSPH 39 INS 8494/2011 2 VSPH 1147/2015-B-56

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice KP Oil, s.r.o. v likvidaci , sídlem Čs. Armády 523, Jílové u Prahy, IČO: 45800260, o odvolání Květoslavy Sedláčkové, bytem Bohutínská 518, Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 8494/2011-B-51 ze dne 8. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 8494/2011-B-51 ze dne 8. dubna 2015 se p o t v r z u j e ve znění, že se žádost Květoslavy Sedláčkové o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení z a m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením nevyhověl žádosti, jíž se Květoslava Sedláčková (dále též likvidátorka) domáhala vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč složené v řízení vedeném ve věci dlužnice KP Oil, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že likvidátorka požádala o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že ji složila do pokladny soudu za dlužnici jako fyzická osoba, a jednalo se tudíž o její soukromé finanční prostředky, přičemž tvrdila, že insolvenční řízení ve věci dlužnice bude ukončeno a v majetkové podstatě je dostatek finančních prostředků k úhradě jeho nákladů. Ve skutkové rovině soud konstatoval, že dne 18.5.2011 byl dlužnicí, jež jednala prostřednictvím likvidátorky, podán insolvenční návrh a že na základě výzvy ze dne 3.6.2011 (č.d. A-11) byla dne 10.6.2011 složena do pokladny soudu v hotovosti částka 50.000,-Kč jako záloha na náklady insolvenčního řízení od dlužnice s tím, že ji za ni složila likvidátorka. V rovině právního posouzení pak dospěl k závěru, že složení zálohy je úkonem dlužnice, a uzavřel, že v není zákonný důvod k jejímu vrácení likvidátorce. S ohledem na uvedené rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se likvidátorka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a tak, že se dlužnici ukládá vrátit jí poskytnutou zálohu ve výši 50.000,-Kč dle ust. § 168 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jako pohledávku za majetkovou podstatou. Namítala, že soudem vyměřenou zálohu uhradila jako isir.justi ce.cz fyzická osoba za dlužnici, neboť ta neměla k dispozici dostatek finančních prostředků, a že dne 9.6.2011 uzavřela s dlužnicí Dohodu o přistoupení k závazku. Svá tvrzení dokládala listinnými důkazy (zejména účetními doklady), z nichž dle jejího názoru vyplývá, že hotové finanční prostředky ve výši 50.000,-Kč byly vyzvednuty z její pokladny a že eviduje za dlužnicí pohledávku ve výši 50.000,-Kč z titulu úhrady zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odst. 4 téhož ustanovení nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné zdůraznit, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 IZ stíhá (toliko) insolvenčního navrhovatele (dlužníka či jeho věřitele). Proto je také v odst. 3 tohoto ustanovení dána soudu možnost v případě jejího nezaplacení řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele zastavit.

Vrácení složené zálohy upravuje ust. § 108 odst. 4 a § 168 odst. 1 písm. d) IZ pro případ, že ji jiná osoba než dlužník (navrhující věřitel) zaplatila v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu. Složená záloha pak může být navrhovateli vrácena tehdy, pokud je již zjištěno, že v rámci insolvenčního řízení bude mít insolvenční správce v majetkové podstatě dostatek finančních prostředků na úhradu celé své odměny a náhrady všech svých hotových výdajů. Záloha uhrazená dlužníkem pak bude vždy zahrnuta do majetkové podstaty, a dlužníku může být vydána zpět pouze v případě, že zpeněžením jiného majetku zařazeného do soupisu majetkové podstaty bude zajištěno tolik peněžních prostředků, že i bez využití zálohy bude možno uhradit jak všechny pohledávky vzniklé v průběhu insolvenčního řízení, tak v plném rozsahu všechny přihlášené a zjištěné pohledávky.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužnice podala dne 18.5.2011 prostřednictvím likvidátorky insolvenční návrh, jímž se domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Usnesením ze dne 3.6.2011 (č.d. A-11) uložil insolvenční soud dlužnici (jako navrhovatelce), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Ze záznamu o složení (č.d. A-12) pak vyplývá, že dne 10.6.2011 byla od dlužnice přijata v hotovosti do pokladny insolvenčního soudu částka 50.000,-Kč jako záloha na náklady insolvenčního řízení, přičemž v poznámce je uvedeno, že ji za ni složila likvidátorka.

Jestliže tedy insolvenční soud uložil dlužnici coby navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a následně byla do pokladny soudu požadovaná zálohy dlužnicí-jednající likvidátorkou, jež za ni insolvenční návrh podala-složena, nelze tento úkon posoudit jinak, než jako splnění povinnosti (v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu), jež stíhala dlužnici, tedy jako právní jednání dlužnice. Takto složenou zálohu proto nelze-jak správně dovodil soud prvého stupně-vrátit likvidátorce, a to již proto, že povinnost k jejímu zaplacení nebyla insolvenční soudem uložena jí, nýbrž dlužnici.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že jinou osobou ve smyslu ust. § 108 odst. 4 a § 168 odst. 1 písm. d) IZ není osoba, jež dlužníku-insolvenčnímu navrhovateli-na základě dohody s ním poskytne prostředky k zaplacení zálohy, nýbrž věřitel, jenž jako osoba od dlužníka odlišná podal insolvenční návrh. Dohoda o přistoupení k závazku, na niž likvidátorka poukazovala, tak má vliv toliko na poměry mezi ní a dlužnicí, a to včetně podmínek, za nichž může požadovat vrácení plnění poskytnutého dlužnici, resp. za dlužnici. Tuto pohledávku však nelze vymáhat likvidátorkou zvoleným způsobem, nýbrž bylo namístě přihlásit ji do insolvenčního řízení postupem dle ust. § 173 IZ.

Pro úplnost dlužno dodat, že s ohledem na stav daného insolvenčního řízení, v němž dosud nebyla schválena konečná zpráva ani vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, není stále postaveno na jisto, zda bude složená záloha využita k úhradě nákladů insolvenčního řízení a všech přihlášených a zjištěných pohledávek, a proto nejsou ani splněny podmínky pro její případné vrácení dlužnici.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil ve znění, jež lépe odpovídá požadavkům na formulaci výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. října 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková