2 VSPH 1145/2014-A-12
KSPL 29 INS 11476/2014 2 VSPH 1145/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Břasy 21, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 11476/2014-A-6 ze dne 5. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 11476/2014-A-6 ze dne 5. května 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Stanislav Bernášek (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, avšak jeho tvrzení uvedená v kolonce č. 7 formuláře neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť z nich nelze dovodit, že není schopen své splatné závazky plnit. Soud přitom v návrhu postrádal zejména náležitou specifikaci závazků co do jejich splatnosti. S ohledem na uvedené insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval obnovení svého případu . Namítal, že v kolonce č. 7 uvedl, že je mu ze mzdy srážena exekuce a u nejméně 4 dalších věřitelů jsou jeho závazky vykonatelné. Zdůraznil, že není schopen své závazky plnit více než půl roku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 24.4.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v jehož kolonce č. 7 uvedl, že má vůči pěti věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 468.121,54 Kč, přičemž jednotlivé věřitele řádně označil (názvem, sídlem a identifikačním číslem), u všech závazků uvedl jejich výši a u nevykonatelných závazků i data jejich splatnosti v rozmezí od 1.10.2012 do 14.10.2013; u vykonatelných závazků odkázal na konkrétní rozhodnutí připojená k návrhu (platební výměry, exekuční příkaz a soudní rozhodnutí z let 2012 a 2013), jež jsou pravomocná a vykonatelná, a z nichž se podává, že tyto závazky jsou po lhůtě splatnosti déle než zákonem požadovaných 30 dnů, resp. 3 měsíce. K návrhu připojil i veškeré zákonem vyžadované přílohy (seznamy závazků, majetku a zaměstnanců), jež opatřil požadovanými náležitostmi (včetně konkrétního data splatnosti nevykonatelných závazků a označení vykonatelných rozhodnutí s datem jejich vydání v seznamu závazků), a listiny dokládající jeho úpadek.

Za popsaného stavu dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně k závěru, že v daném případě z tvrzení dlužníka obsažených (toliko) v návrhu lze dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ má více (konkrétně označených) věřitelů a peněžité závazky v určité (konkrétní) výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, neboť byly již v době podání návrhu splatné déle než 3 měsíce. Údaje obsažené v insolvenčním návrhu tak vytvářejí ve skutkové rovině takový obraz věci, z nějž lze logicky dovodit-pokud budou tvrzení uvedená v návrhu shledána pravdivými-skutkový a právní závěr o tom, že je dlužník v úpadku.

Insolvenční návrh dlužníka tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračování v řízení, pro něž by bylo namístě jej dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a tudíž podmínky vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 27. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková