2 VSPH 1142/2013-B-17
KSUL 81 INS 25200/2012 2 VSPH 1142/2013-B-17 l

USNESENI

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Markéty Hudečkové ve Věci dlužníků a) Dariny Bundové a b) Jána Bundy, obou bytem Jindřicha Plachty 174, Ústí nad Labem, o odvolání insolvenčního správce GRM Insolvence, V.o.s., sídlem Vaníčkova 1070/29, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu V Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 25200/2012-B-6 ze dne 7. května 2013 ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. KSUL 81 INS 25200/2012-B-8 ze dne 21. května 2013 takto:

Usnesení Krajského soudu V Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 25200/2012-B-6 ze dne 7. května 2013 ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. KSUL 81 INS 25200/2012-B-8 ze dne 21. května 2013 se Vbodě XI. výroku z r u š u j e a Věc se V tomto rozsahu V r a c í soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením ve znění opravného usnesení ze dne 21.5.2013 schválil oddlužení manželů Dariny Bundové aJána Bundy (dále jen dlužnice a dlužník, popř. dlužníci) splátkovým kalendářem (bod I. výroku), uložil jim, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platili prostřednictvím insolvenčního správce GRM Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to vpoměru stanoveném vtomto bodě výroku, stím, že správce si z částky placené dlužníky ponechá odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč spolu s odpovídající DPH (bod II. výroku), rozhodl o tom, že první splátka bude zaplacena ke dni 30.6.2013 z příjmu dlužníků za měsíc červen 2013 (bod III. výroku), věřitele vyzval ke sdělení čísel jejich bankovních účtů (bod IV. výroku), správci přiznal náhradu hotových výdajů a odměnu za období před schválením oddlužení a rozhodl o tom, že odměna a náhrada hotových výdajů za trvání splátkového kalendáře mu náleží od května 2013 (body V. a VI. výroku), plátci jiného příjmu dlužnice Úřadu práce České republiky-krajské pobočce v Ústí nad Labem a plátci mzdy dlužníka Zdeňku Hofbauerovi přikázal, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděli ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníků zákonné srážky a vypláceli je správci (body VII. a VIII. výroku), dlužníkovi uložil, aby plnění ve výši 8.000,-Kč měsíčně, jež obdrží na základě darovací smlouvy od Dariny Bundové, po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platil k rukám správce (bod IX. výroku), konstatoval, že zajištěná pohledávka Hypoteční banky, a.s. ve výši 454.932,05 Kč bude uspokojena jen zvýtěžku zpeněžení označených nemovitostí sloužících k jejímu zajištění a že předmět zástavy bude správcem zpeněžen, jen požádá-li o to zajištěný věřitel (bod X. výroku) a že zajištěná část pohledávky věřitelky Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. (dále jen Věřitelka) ve výši 42.986,79 Kč bude uspokojena jen z předmětu zajištění-ze zůstatku na účtu stavebního spoření č. 2526486203, přičemž zajištěnou část své pohledávky zajištěný věřitel uspokojí bez součinnosti s insolvenčním správcem tím, že finanční prostředky z účtu stavebního spoření odčerpá, o čemž uvědomí insolvenčního správce a insolvenční soud (bod XI. výroku), konstatoval, že působnost věřitelského výboru bude až do okamžiku zvolení věřitelského výboru vykonávat soud (bod XVI. výroku), rozhodl o tom, že přihláška č. 5 věřitele Hypoteční banky a přihláška č. 11 věřitele Statutárního města Ústí nad Labem se nezařazují do splátkového kalendáře, neboť jde o pohledávky totožné s pohledávkami uplatněnými přihláškami č. 4 a 10 týchž věřitelů (body XVIII. a XIX. výroku), a Vbodech XII. až XV. a bodě XVII. výroku uložil vrámci dohlédací činnosti správci a dlužníkům další povinnosti související s plněním splátkového kalendáře vyplývající z insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Vodůvodnění usnesení soud uvedl, že o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl dle ust. § 402 odst. 5 IZ, neboť na řádně a Včas svolanou schůzi věřitelů, na které měli věřitelé hlasovat o způsobu oddlužení, se nedostavil žádný věřitel. S ohledem na rozsah majetku dlužníků a výši jejich příjmů měl za zřejmé, že jediným smysluplným způsobem, jak oddlužení dosáhnout, je oddlužení formou splátkového kalendáře. Konstatoval, že návrh na povolení oddlužení byl podán řádně a včas, k tomu oprávněnými osobami, s předepsanými přílohami (ust. § 389, §390, § 391, § 392 IZ) a že v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení v této formě bránily (ust. § 405 IZ).

Bod XI. výroku, jímž rozhodl o tom, že zajištěná část pohledávky Věřitelky ve výši 42.986,79 Kč bude uspokojena jen z předmětu zajištění, tj. ze zůstatku na účtu stavebního spoření č. 2526486203, a že zajištěnou část své pohledávky zajištěný věřitel uspokojí bez součinnosti s insolvenčním správcem tím, že finanční prostředky z účtu stavebního spoření odčerpá, o čemž uvědomí insolvenčního správce ainsolvenční soud , odůvodnil soud tím, že pohledávka Věřitelky je zajištěna zůstatkem finančních prostředků na účtu stavebního spoření, který je v moci věřitele. Nepřichází vúvahu zpeněžení předmětu zajištění. Namísto toho zajištěný věřitel zajištěnou část své pohledávky uspokojí tím, že finanční částku zúčtu odčerpá. To může provést i bez součinnosti sinsolvenčním správcem, jemuž pouze sdělí, že zajištěnou část své pohledávky takto uspokojil a o této skutečnosti informuje rovněž insolvenční soud.

Proti bodu XI. výroku tohoto usnesení Krajského soudu vÚstí nad Labem, jímž bylo rozhodnuto o uspokojení zajištěné pohledávky Věřitelky, podal správce včasné odvolání, v němž namítal, že je nutné, aby zůstatek účtu stavebního spoření byl zpeněžen na pokyn zajištěného věřitele, neboť ani zajištěný věřitel ani soud nemůže provést jeho zpeněžení namísto správce. Rozvedl, že zpeněžování zajištěného majetku je možno provést pouze zákonným způsobem, a to dle ust. § 293 IZ v návaznosti na ust. § 286 IZ, a že i dle judikatury provádí zpeněžení majetku insolvenční správce dle pokynu zajištěného věřitele; o způsobu zpeněžení přitom rozhoduje sám správce se souhlasem věřitelského výboru. Doplnil, že zpeněžení se provádí na základě právního jednání insolvenčního správce, a nikoliv na základě rozhodnutí či příkazu soudu; pokud chtěl soud napadeným rozhodnutím usnadnit zpeněžení, měl na základě stanoviska správce, Věřitelky a věřitelského výboru rozhodnout o tom, že schvaluje daný způsob zpeněžení. Soudu rovněž vytýkal, že nerozhodl o jeho odměně za zpeněžení, a usnesení vnapadené části označil za nepřezkoumatelné a nezákonné. S ohledem na uvedené požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby sám rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení Věřitelce a rovněž o jeho odměně, již vypočetl na 1.052,39 Kč.

Odvolací soud se vprvé řadě zabýval otázkou přípustnosti odvolání správce proti výroku napadeného usnesení, jímž insolvenční soud rozhodl o uspokojení zajištěné pohledávky Věřitelky. Vyšel přitom ztoho, že napadený výrok je svojí povahou usnesením dle ust. § 298 odst. 2 IZ, jímž insolvenční soud rozhoduje o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, přičemž toto usnesení nenáleží mezi rozhodnutí insolvenčního soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ ani mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné /viz ust. § 91 IZ a ust. § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.)/, ale jde o rozhodnutí, jímž soud podle zjištěného skutkového stavu věci rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky pro vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, a pokud ano, v jaké výši. Protože ze žádného ustanovení IZ ani občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) neplyne, že toto rozhodnutí nelze odvoláním napadnout, nutno dovodit, že nejen zajištěný věřitel, jenž je jím přímo dotčen, ale též kterýkoliv z nezajištěných věřitelů, jakož i dlužník a správce (jako jiná osoba uplatňující právo dle ust. § 15 IZ) jsou oprávněni podat proti němu odvolání; toto rozhodnutí má totiž bezprostřední dopad na uspokojení všech ostatních (nezajištěných) pohledávek (Včetně pohledávek přednostních) před rozvrhem (ust. §305 IZ) anebo při rozvrhu (ust. § 306 IZ), atýká se tedy všech účastníků insolvenčního řízení i správce (jenž např. uplatňuje právo na odměnu z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění).

Odvolací soud proto dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu iřízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 167 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 se zajištění věřitelé vrozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění (odst. 1). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného vinsolvenčním řízení po rozhodnutí oúpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou (odst. 2).



Podle ust. § 298 odst. 1 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3).

Podle ust. § 283 odst. 1 IZ se zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

Podle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31.12.2013 odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele ve výši do 1 milionu Kč činí 9 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli. Podle ust. § 3 písm. c) téže vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a částku určenou podle ust. § 1 odst. 2.

Ze shora citovaných ustanovení IZ vyplývá určitý sled úkonů, jenž je třeba při procesu vydávání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli respektovat; není přitom rozhodné, zda má být vydán výtěžek, jenž byl dosažen prodejem jiného než finančního majetku (movitého, nemovitého, pohledávek), či finanční částka, jež byla předmětem zajištění a kterou již nebylo třeba převádět na peníze. V souladu s ust. § 298 odst. 2 IZ je tak v prvé řadě třeba návrhu správce (z obsahu spisu plyne, že správce vdané Věci taková návrh nepodal), vněmž musí být-vedle specifikace zjištěné a zajištěné pohledávky věřitele-vyčíslen nejen výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, ale i náklady spojené s jeho správou azpeněžením a částka připadající na odměnu insolvenčního správce; z těchto údajů pak musí vyplynout finální částka určená kvydání zajištěnému věřiteli. Až po přezkoumání věcné správnosti takového návrhu může insolvenční soud vydat souhlas s tím, aby insolvenční správce (jako osoba k tomu zákonem pověřená) výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli vydal.

Odvolací soud proto nesdílí názor soudu prvého stupně, dle něhož je možné, aby Věřitelka bez součinnosti insolvenčního správce (a bez toho, aby správce podal návrh na vydání výtěžku) uspokojila svoji zajištěnou pohledávku tím, že odčerpá prostředky z účtu stavebního spoření dlužníků, byť by se nacházely-jak uvedl soud prvého stupně- v její moci .



Zvýše popsaných východisek vyplývá i samozřejmý požadavek, aby vodůvodnění rozhodnutí vyslovujícího souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli insolvenční soud-vsouladu sust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř.-také řádně ozřejmil, zda ve vztahu kpředmětu zajištění vznikly nějaké náklady spojené sjeho správou a zpeněžením, tedy opodstatněné náklady spojené pouze s tímto majetkem, jež lze dle ust. § 298 odst. 2 a 3 IZ (ve zde uvedených maXimálních limitech) od dosaženého výtěžku zpeněžení odečíst. Soud přitom musí uvést, z jakých skutkových zjištění a právních úvah vtom směru vycházel. Vzávislosti na tom pak učiní závěr o vyúčtované částce připadající na odměnu insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., jež představuje další položku, jež se odečte z dosaženého výtěžku zpeněžení.

V odůvodnění bodu XI. výroku napadeného usnesení Však soud prvého stupně těmto požadavkům zjevně nedostál; co do nákladů a odměny správce, jež je třeba od dosaženého výtěžku zpeněžení předmětu zajištění odečíst, totiž neprezentoval žádná skutková zjištění ani právní hodnocení, z odůvodnění tak není zřejmá nejen výše vynaložených nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění (např. bankovní poplatky, poplatek za předčasné ukončení smlouvy popř. výběr apod.), ale ani výše odměny správce, vdůsledku čehož nemůže být zřejmá ani výsledná část výtěžku, jež má být ze zpeněžení předmětu zajištění Věřitelce vydána.

Na základě uvedeného dospěl odvolací soud kzávěru, že pro shora popsané nedostatky je usnesení soudu prvého stupně vrozsahu bodu XI. výroku předčasné a nepřezkoumatelné; proto je V této části podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

P 0 u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 18. července 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková