2 VSPH 1141/2013-B-15
KSPA 44 INS 23022/2011 2 VSPH 1141/2013-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Miloše Pospíšila, bytem Ležáků 670, Vysoké Mýto, zast. advokátkou JUDr. Jaroslavou Moravcovou, sídlem Semtín 81, Pardubice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 23022/2011-B-9 ze dne 11. června 2013

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích shora označeným usnesením udělil insolvenční správkyni JUDr. Iloně Dorkové (dále jen správkyně) souhlas se zpeněžením majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu ve vztahu k nemovitostem označeným ve výroku usnesení a stanovil podmínky tohoto prodeje.

V odůvodnění usnesení uvedl, že dne 31.5.2013 požádala správkyně soud o udělení souhlasu s prodejem nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka s tím, že zajištěný věřitel jí dal pokyn k jejich zpeněžení, přičemž i zástupce věřitelů, jenž je druhým zajištěným věřitelem, vyslovil s jejich zpeněžením souhlas. Soud proto dle ust. § 289 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) správkyni souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu udělil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se odvolal dlužník a namítal, že při zpeněžení nemovitostí (bytové jednotky a podílů na domu a pozemku) dražbou by správkyně mohla získat výtěžek minimálně o 100.000,-Kč vyšší. Poukázal na postavení, jež má Společenství vlastníků bytových jednotek pro dům č.p. 670 v ulici Ležáků v řízení jako zajištěný věřitel, a na snahu jeho místopředsedy o prodej bytové jednotky mimo dražbu s cílem získat ji pro svého syna. Namítal rovněž, že dluh vůči Společenství vlastníků za něj chtěl ve splátkách uhradit jeho syn, to však nebylo Společenstvím vlastníků přijato. Požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že nemovitosti mají být zpeněženy v dražbě.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 286 odst. 1 IZ lze majetkovou podstatu zpeněžit veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí a prodejem majetku mimo dražbu.

Podle ust. § 289 odst. 1 IZ může insolvenční správce uskutečnit prodej mimo dražbu se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Podle ust. § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle ust. § 91 IZ není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z citovaných ustanovení lze dovodit, že rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je insolvenčnímu správci udělen souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem majetku mimo dražbu podle ust. § 289 odst. 1 IZ, má povahu rozhodnutí vydaného dle ust. § 11 odst. 1 IZ při výkonu dohlédací činnosti a dle ust. § 91 IZ je tedy nelze napadnout odvoláním.

Shora uvedené právní závěry odvolacího soudu jsou konzistentní s ustálenou judikaturou, například s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 199/2003 ze dne 30.6.2004 publikovaným v časopise Soudní judikatura, sešit č. 8/2004, zn. SJ 161/2004, jež se sice vyjadřovalo k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, avšak vzhledem ke shodě řešené problematiky se uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, dle něhož usnesení, jímž konkursní soud uděluje správci konkursní podstaty souhlas s prodejem majetku z konkursní podstaty mimo dražbu dle ust. § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), je rozhodnutím vydaným v rámci výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu (ust. § 12 uvedeného zákona), proti němuž není odvolání přípustné.

Ke shora uvedenému závěru se přihlásila též insolvenční judikatura, např. Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 78 INS 3734/2008, 2 VSPH 479/2009-B-211 ze dne 14.12.2009, dle něhož má rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je insolvenčnímu správci udělen souhlas s uzavřením smlouvy podle ust. § 290 odst. 2 IZ, povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti a nelze je napadnout odvoláním, nebo v usnesení č.j. KSHK 42 INS 1655/2008, 3 VSPH 327/2010-B-54 ze dne 17.5.2010, dle něhož proti rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým ve smyslu ustanovení ust. § 289 IZ uděluje souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, není odvolání přípustné.

Protože odvolání dlužníka směřuje v dané věci proti rozhodnutí, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně zpeněžila nemovité věci tvořící majetkovou podstatu prodejem mimo dražbu, tedy proti rozhodnutí vydanému při výkonu dohlédací činnosti, jež nelze napadnout odvoláním, postupoval odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odmítl.

Nad rámec odůvodnění pak považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že by nabídka (veřejná) činěná správcem při prodeji věcí mimo dražbu dle ust. § 289 IZ zásadně měla směřovat k neuzavřenému počtu předem neurčených osob, přičemž z nabídek předložených zájemci by následně měla být vybrána ta nejvýhodnější. Tomu postup, kdy je správkyní navržen prodej nemovitostí jedinému předem vybranému zájemci za předem stanovenou (nikoli minimální) kupní cenu (viz č.l. B-8 spisu), neodpovídá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová