2 VSPH 1134/2015-B-31
KSHK 45 INS 23188/2012 2 VSPH 1134/2015-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Bc. Martina Skrbka, bytem J. A. Komenského 762, Hostinné, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 23188/2012-B-18 ze dne 10. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS

23188/2012-B-18 ze dne 10. dubna 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje, v rozsahu, v němž směřuje proti bodu III. výroku, se odvolání odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 23188/2012-B-18 ze dne 10. 4. 2015 neschválil oddlužení Bc. Martina Skrbka (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 21. 9. 2012 bylo na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení, přičemž dne 2. 11. 2012 bylo na návrh Zlaty Skrbkové (dále též jen manželka dlužníka) zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSHK 45 INS 27224/2012. Soud je usnesením ze dne 20. 2. 2013 spojil ke společnému projednání (řízení bylo nadále vedeno pod sp. zn. KSHK 45 INS 23188/2012), rozhodl současně o úpadku dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Jakuba Harvana (dále jen správce).

Dne 28. 3. 2013 správce soudu sdělil, že je dlužník zaměstnán v Gama Victory, s.r.o. s průměrnou měsíční mzdou ve výši 22.900,-Kč. K příjmovým poměrům manželky dlužníka uvedl, že je poživatelkou invalidního důchodu, z něhož vzhledem k jeho nízké výši nelze nic zabavit, o jejích dalších příjmech mu nebylo nic známo. Vedle vzájemné vyživovací povinnosti měli dlužník a jeho manželka vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. K jejich majetkové situaci správce sdělil, že do jejich společného jmění manželů náleží nemovitý majetek evidovaný na LV č. 384 pro k. ú. Čermná v Krkonoších, a z evidence vozidel zjistil, že dlužník vlastní osobní automobil Renault Megane, r. v. 1996. Jiný majetek nedohledal. K přihlášeným pohledávkám uvedl, že se do řízení přihlásilo celkem 15 věřitelů pohledávky v celkové výši 4.999.817,20 Kč, z nichž jsou pohledávky ve výši 2.514.693,49 Kč zajištěny nemovitým majetkem dlužník a jeho manželky. Ohledně způsobu oddlužení uvedl, že v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by výtěžek ze zpeněžení postačoval pravděpodobně pouze na uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, zatímco nezajištění věřitelé by uspokojeni nebyli. V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře by přihlášené pohledávky nezajištěných věřitelů vzhledem k jedinému známému příjmu-zabavitelné části mzdy dlužníka mohly být uspokojeny v rozsahu cca 20 %.

Na přezkumném jednání konaném dne 2. 4. 2013 popřel dlužník s manželkou pohledávku CCRB, a. s. ve výši 132.363,61 Kč co do výše 79.516,31 Kč a soud je poučil o možnosti podat proti věřiteli žalobu o důvodnost popření, zbývající pohledávky byly v plné výši zjištěny do výše 2.514.693,49 Kč jako zajištěné. Na následné schůzi věřitelů dlužník k výzvě soudu sdělil, že má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Uvedl, že kromě mzdy jiné příjmy nemá, spolu s manželkou vlastní nemovitosti v Čermné v Krkonoších, jiný hodnotnější majetek nevlastní a na účtech nemá žádné finanční prostředky. Jeho manželka uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 4.912,-Kč měsíčně a jiný příjem nemá, je vlastníkem téhož majetku jako dlužník, ve výlučném vlastnictví žádný majetek nemá a mají vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Závěrem ji soud poučil o tom, že pro své nízké příjmy a výši pohledávek přihlášených do řízení nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení splátkovým kalendářem, a poskytl jí lhůtu jednoho měsíce k doložení dalšího příjmu.

Dne 3. 5. 2013 předložili dlužník a jeho manželka soudu doklady o svých příjmech: zaměstnavatel dlužníka potvrdil, že čistý měsíční příjem dlužníka za poslední tři měsíce činí průměrně 22.900,-Kč, a dlužnice předložila smlouvu o důchodu ze dne 25. 4. 2013, jíž se jí Marie Renková, zavázala pro účely oddlužení dlužnici měsíčně přispívat částkou 2.000,-Kč měsíčně. Přípisem ze dne 26. 8. 2013 je soud vyzval k doložení dalšího příjmu, který by mohl být po dobu následujících pěti let využit k uspokojování zjištěných pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení, a to nejméně ve výši 3.000,-Kč. Upozornil je přitom na to, že jejich současné příjmy nejsou pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dostatečné, když z invalidního důchodu manželky dlužníka nelze vzhledem k jeho výši při dvou vyživovacích povinnostech provádět žádné zákonné srážky, a zjištěné pohledávky věřitelů by nebyly uspokojeny ani v minimální zákonem stanovené výši, a poskytl jim lhůtu 14 dní ode dne doručení této výzvy. Závěrem je poučil o tom, že vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, oddlužení neschválí a rozhodne o řešení jejich úpadku konkursem, přičemž důvodem pro vydání tohoto rozhodnutí je i skutečnost, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Na tuto výzvu dlužník a jeho manželka nereagovali. Dne 19. 3. 2014 soud tuto výzvu zopakoval, a po marném uplynutí stanovené lhůty rozhodl o vyloučení insolvenčního řízení vedeného ve věci manželky dlužníka k samostatnému řízení.

S poukazem na ust. § 395 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že ze mzdy dlužníka by při zohlednění třech vyživovacích povinností bylo možné provádět srážky pouze ve výši cca 9.100,-Kč, z invalidního důchodu jeho manželka nelze pro jeho nízkou výši srazit nic a kalkulovat lze dále pouze s příjmem ze smlouvy o důchodu ve výši 2.000,-Kč. Měsíčně by tak byly k dispozici příjmy ve výši přibližně 11.100,-Kč, z níž by bylo třeba každý měsíc přednostně uspokojit pohledávky za majetkovou podstatou (hotové výdaje a odměnu správce ve výši 1.089,-Kč), a ze zbytku by za pět let byly nezajištěné pohledávky v celkové výši 2.485.123,71 Kč uspokojeny nejvýše v rozsahu 24 %. V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by z výtěžku zpeněžení nemovitostí byli uspokojeni jen zajištění věřitelé, a na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by žádné peněžní prostředky nezbyly. Vzhledem k těmto skutečnostem neměl soud za prokázané, že by dlužník spolu se svou manželkou za pět let uspokojili zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %, přičemž nedoložili souhlas přihlášených věřitelů s nižším plněním. Kromě toho jim soud vytkl, učinil závěr, že z dosavadního průběhu řízení je patrný jejich lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění stanovených povinností, když na přezkumném jednání konaném dne 2. 4. 2013 sice doložili výši průměrné mzdy dlužníka a předložili smlouvu o důchodu, ale k následným výzvám soudu o potřebě navýšení svých příjmů pro účely oddlužení se nevyjádřili. Naposledy s ním komunikovali podáním doručeným dne 3. 5. 2013. Z těchto důvodů soud podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) a odst. 2 ve spojení s § 405 insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužníka a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem s tím, že dle ust. § 314 odst. 1 písm. a) téhož zákona bude projednáván jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v celém rozsahu zrušil. V odvolání odmítl výtky soudu prvního stupně ohledně reakce na jeho výzvy s tím, že na ně spolu s manželkou reagovali podáními ze dne 22. 7. 2013 a 28. 7. 2014, jež soud nezveřejnil v insolvenčním rejstříku. Oproti názoru soudu tvrdil, že doložené příjmy postačují na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v zákonem požadovaném rozsahu 30 %, a v této souvislosti vytkl Raiffeisenbank, a.s., že pohledávku v celkové výši 3.454.942,95 Kč rozdělila na pohledávky dvě, z nichž pohledávku ve výši 2.500.000,-Kč přihlásila do insolvenčního řízení jako zajištěnou a pohledávku ve výši 676.593,57 Kč s příslušenstvím ve výši 278.349,38 Kč jako nezajištěnou, přestože i tato pohledávka je zajištěná. Tím Raiffeisenbank, a.s. podstatně zvýšila objem nezajištěných pohledávek uplatněných v insolvenčním řízení. Při správné výši nezajištěných pohledávek by je dlužník s manželkou uspokojili plněním splátkového kalendáře v rozsahu 32 %. Dlužník poukazoval na to, že jeho názor sdílí i správce, jenž z tohoto důvodu uznal pohledávky Raiffeisenbank, a.s. jen v rozsahu 2.500.000,-Kč a ve zbytku je popřel.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že postup věřitele Raiffeisenbank, a. s., jenž přihlásil do insolvenčního řízení jako zajištěnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 2.500.000,-Kč a zbývající pohledávky z téže smlouvy přihlásil nezajištěné, byť dle názoru dlužníka a správce jsou i ony zajištěné-nelze hodnotit jako nedovolený. Podle ust. § 174 odst. 3 insolvenčního zákona jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Dle názoru odvolacího soudu nelze z tohoto ustanovení než dovodit, že je toliko na věřiteli, zda v insolvenčním řízení uplatní pohledávku jako zajištěnou, či nikoliv, a platná právní úprava mu nebrání ani v tom, aby jako zajištěnou uplatnil pouze část pohledávky s tím, že její zbytek není zajištěn, a nebude se tedy uspokojovat z případného výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.

V ostatním, tj. zejména v hodnocení schopnosti dlužníka a jeho manželky uspokojit ze svých příjmů pohledávky nezajištěných věřitelů a z toho plynoucího posouzení, zda jsou splněny předpoklady podmiňující povolení oddlužení vymezené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, nepovažoval odvolací soud za nutné opakovat zjištění a závěry soudu prvního stupně podrobně popsané v odůvodnění napadeného usnesení, jehož obsah reprodukoval shora. Jejich správnost totiž dlužník v odvolání ničím nezpochybnil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora nehledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil. V rozsahu, v němž odvolání směřovalo proti bodu III. výroku, je podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, neboť dle ust. § 314 odst. 4 insolvenčního zákona není odvolání proti rozhodnutí o nepatrném konkursu přípustné.

P o u č e n í : Proti potvrzující části výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Proti části výroku, jímž bylo odvolání zčásti odmítnuto, n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík