2 VSPH 1134/2010-A-11
KSUL 71 INS 13073/2010 2 VSPH 1134/2010-A-11

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Jarmily Lupačové, bytem Sokolská 112, Benešov nad Ploučnicí, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 13073/2010-A-6 ze dne 9.listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 13073/2010-A-6 ze dne 9.listopadu 2010 se mění tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Jarmile Lupačové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 2.11.2010 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (bod I. výroku); současně ji vyzval, aby mu v téže lhůtě předložila kopii znaleckého posudku o hodnotě níže specifikovaných nemovitostí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) především uvedl, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zajistit finanční prostředky, které by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce, a úhradu jeho hotových výdajů a odměny v případě nedostatku finančních prostředků majetkové podstaty. Konstatoval, že je nepřípadné zatěžovat těmito výdaji pouze státní rozpočet.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že insolvenční soud nepřihlédl k jejím majetkovým poměrům a nezdůvodnil, proč požadoval zajistit úhradu očekávaných budoucích nákladů insolvenčního řízení zálohou v maximální výši. Vyjádřila názor, že pravděpodobným řešením jejího úpadku bude nepatrný konkurs, a zdůraznila, že v současné době nedisponuje finančním majetkem či jiným příjmem než starobním důchodem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Soudu prvního stupně je však třeba současně vytknout, že z napadeného usnesení není zřejmé, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že dlužnici je třeba uložit povinnost hradit zálohu právě v maximální zákonem stanovené výši 50.000,-Kč. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh se přitom podává, že dlužnice je vlastníkem nemovitostí náležejících do společného jmění manželů (budovy č.p. 111 s parcelou č. 70/1, budovy č.p. 112 s parcelou č. 69, parcely č. 33 a parcely č. 70/3 zapsaných na listu vlastnictví č. 594 a č. 1772 pro katastrální území Benešov nad Ploučnicí, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště v Děčíně), na nichž váznou zástavní práva v hodnotě určené soudním exekutorem částkou cca 2.000.000,-Kč, vybavení (bývalé) prodejny květin v hodnotě cca 90.000,-Kč, vybavení rekreačního objektu ve výši cca 20.000,-Kč a vybavení bytu ve výši cca 120.000,-Kč. Dlužnice pobírá starobní důchod, nemá žádné zaměstnance a pěti věřitelům dluží částku převyšující 2.600.000,-Kč.

V posuzované věci nepodala dlužnice spolu s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení a v takovém případě nelze řešit její úpadek jinak než konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1-dosahuje nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším výnosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužnice ze starobního důchodu (ust. § 207 odst. 2 IZ).

S ohledem na shora uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, nejeví se odvolacímu soudu nezbytným požadovat po dlužnici zaplacení zálohy v maximální možné výši, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 15.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18.února 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová