2 VSPH 1133/2013-A-49
MSPH 77 INS 9649/2013 2 VSPH 1133/2013-A-49

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka KUCHYNĚ A INTERIÉRY VRTEK Int., s.r.o., sídlem Vršovická 478/51, Praha 10-Vršovice, zahájené na návrh EUROGEMA CZ, a.s., sídlem Blanická 917/19, Olomouc, zast. advokátkou JUDr. Janou Kašpárkovou, Blanická 19, Olomouc, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 9649/2013-A-27 dne 3. července 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 9649/2013-A-27 ze dne

3. července 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 9649/2013-A-27 dne 3.7.2013 uložil EUROGEMA CZ, a.s. (dále jen navrhovatel), jež se insolvenčním návrhem ze dne 3.4.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku KUCHYNĚ A INTERIÉRY VRTEK Int., s.r.o. (dále jen dlužník), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že nemá dostatek hodnověrných informací o skutečných majetkových poměrech dlužníka, a nemůže proto s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje bude vyžadovat činnost insolvenčního správce a zda majetková podstata bude postačovat na úhradu jeho nároků.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Poukazoval zejména na skutečnost, že dlužník vlastní nemovitost-nebytový prostor v Olomouci, jenž pronajímá

(nájemcem je Bello interiér, s.r.o.), přičemž výnos z pronájmu tohoto nebytového prostoru za dobu kratší jednoho měsíce-pokud nájemce hradí nájemné-by podle tvrzení navrhovatele měl postačovat k uhrazení prvotních nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť dlouhodobě neplní své splatné závazky z titulu nájemní smlouvy a smluv o dílo vůči němu (pohledávky se staly splatnými v období od 19.1.2012 a 26.7.2012) ani vůči dalším věřitelům (konkrétně označil Vojenskou zdravotní pojišťovnu České republiky a Společenství vlastníků jednotek Horní lán č.p. 1312).

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné uvést, že navrhovatel tvrzení, že dlužník pobírá výnos z pronájmu nebytového prostoru, jenž by postačoval k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, ničím nedoložil. Protože o jiných finančních prostředcích bezprostředně použitelných na úhradu nákladů insolvenčního řízení navrhovatel v insolvenčním návrhu nic neuvedl, nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že navrhovateli uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 50.000,-Kč.

Protože odvolání navrhovatele neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné umínit, že dle záznamu ze dne 9.7.2013 již navrhovatel zálohu uhradil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 25. září 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová