2 VSPH 1133/2010-P2-16
KSUL 70 INS 3735/2010 2 VSPH 1133/2010-P2-16

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jiřího Kučery, bytem Huntířov 34, Děčín, o odvolání CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A., sídlem L-111 5 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, zast. advokátkou Mgr. Soňou Bernardovou, sídlem Koliště 55, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 3735/2010-P2-10 ze dne 4.listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 3735/2010-P2-10 ze dne 4.listopadu 2010 se mění tak, že se přihláška pohledávky CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A. ve výši 170.757,21 Kč neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v insolvenčním řízení týkajícím se Jiřího Kučery (dále jen dlužník) ve výroku označeným usnesením rozhodl, že se k přihlášce pohledávky věřitele č. 2 CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A. (dále jen věřitel) ve výši 170.757,21 Kč nepřihlíží (bod I. výroku). Současně rozhodl, že se přihláška odmítá a vyslovil, že dnem právní moci usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (body II. a III. výroku).

V rovině skutkových zjištění vyšel soud z toho, že : -dne 11.5.2010 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka vykonatelnou pohledávku v celkové výši 1.362.114,64 Kč sestávající z jistiny ve výši 153.860,15 Kč a z příslušenství ve výši 1.208.254,50 Kč (dále též jen pohledávka), -na přezkumném jednání konaném dne 27.7.2010 popřeli insolvenční správce Ing. Aleš Klaudy (dále jen správce) a dlužník pohledávku co do pravosti, -dne 28.7.2010 vzal věřitel přihlášku pohledávky v rozsahu 1.191.357,43 Kč zpět (z toho na jistině do částky 121.011,15 Kč a na úroku do částky 1.070.347,28 Kč) s tím, že výše pohledávky nadále činí 170.757,20 Kč (z toho jistina 32.849,-Kč a úrok 137.908,20 Kč), -usnesením ze dne 4.8.2010 vzal soud částečné zpětvzetí přihlášky na vědomí, -dne 20.8.2010 podal správce proti věřiteli žalobu na popření (vykonatelné) pohledávky (dále též jen žaloba), -dne 9.9.2010 nabylo usnesení o zpětvzetí právní moci, -dne 2.11.2010 vzal správce žalobu do výše 1.191.357,43 Kč zpět a požadoval, aby bylo v řízení pokračováno co do částky 170.757,20 Kč.

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 178, § 180 a § 181 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dospěl k závěru, že skutečná výše přihlášené pohledávky bude bez ohledu na výsledek řízení činit méně než 50% přihlášené částky. Postupoval proto podle ust. § 178 a § 185 IZ a rozhodl, že se k aktuálně přihlášené pohledávce ve výši 170.757,21 Kč nepřihlíží, že se tato přihláška odmítá a že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v bodě I. výroku zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a v bodech II. a III. výroku změnil tak, že se přihláška neodmítá a že jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

V odvolání konstatoval, že přihlášku vzal částečně zpět již telefaxovým podáním, jež odeslal soudu před přezkumným jednáním dne 26.7.2010 v 18 hod. 13 min. a jež doplnil do tří dnů předložením jeho originálu. Z toho dovozoval, že přihláška měla být přezkoumána jen v rozsahu stanoveném zpětvzetím v částce 170.757,21 Kč, nikoli v původně přihlášené částce 1.362.114,64 Kč. Vyjádřil přesvědčení, že byl oprávněn s přihláškou disponovat až do jejího přezkoumání, aniž by mohl být vystaven důsledkům plynoucím z ust. § 178 IZ.

Věřitel rozvedl, že disponuje potvrzením, že faxové podání úspěšně odeslal, a vyjádřil údiv nad tím, že je soud neevidoval. V této souvislosti poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2827/2006 ze dne 27.8.2007 a zdůraznil, že za pochybení soudu při přijímání a zpracování došlých podání nemůže nést odpovědnost. Nadto vyjádřil přesvědčení, že zjištění, zda skutečná výše pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, bude možno učinit až v rámci řízení o žalobě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Z ust. § 178 IZ plyne, že bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

Podle ust. § 190 odst. 1 IZ se přezkoumání přihlášených pohledávek děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem. Ust. § 192 odst. 2 téhož zákona pak určuje, že věřitel může až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

Vykonatelná pohledávka je podle ust. § 201 odst. 2 IZ zjištěna, nebyla-li včas podána žaloba podle ust. § 199 nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé. Konečně, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V posuzované věci je napadené rozhodnutí postaveno na tom, že ačkoli nelze předjímat rozhodnutí o žalobě na popření vykonatelné pohledávky podle ust. § 199 IZ, výše pohledávky ( aktuálně 170.757,21 Kč) bude v každém případě činit méně než 50% přihlášené částky (1.362.114,62 Kč). Proto se k pohledávce nepřihlíží.

Takové právní posouzení věci je nesprávné. Odvolací soud je totiž toho názoru, že insolvenční soud není oprávněn učinit závěr o tom, že se dle ust. § 178 věty první IZ k přihlášené pohledávce nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, dříve než pravomocně rozhodne ve sporu o jejím popření nebo sporu o určení její pravosti či výše. Je tomu tak proto, že definitivní závěr o tom, zda je pohledávka zjištěna, popř. v jaké výši, je podle ust. § 201 IZ možno učinit až na základě rozhodnutí ve sporu o popření (vykonatelné) pohledávky nebo sporu o pravost či výši (nevykonatelné) pohledávky. Jelikož v posuzovaném případě k pravomocnému ukončení sporu o popření pohledávky nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, soud prvního stupně pochybil, pokud přihlášku s odkazem na ust. § 178 IZ odmítl.

Napadené rozhodnutí však neobstojí ani z dalších důvodů prezentovaných v odvolání. Odvolací soud se shoduje se stanoviskem věřitele i potud, že podmínkou pro aplikaci ust. § 178 věty první IZ je i zjištění, že přihlášená pohledávka byla přezkoumána postupem podle IZ. V této věci však tomu tak nebylo.

Odvolací soud z věřitelem předloženého dokladu o zaslání faxové zprávy, z faxového potvrzení o jejím bezchybném odeslání a z poštovního podacího archu ze dne 27.7.2010 ověřil, že věřitel odeslal dne 26.7.2010 v 18 hod. 13 min. insolvenčnímu soudu telefaxové podání obsahující částečné zpětvzetí pohledávky, jež doplnil v zákonem stanovené třídenní (procesní) lhůtě předložením jeho originálu. Insolvenční spis ovšem obsahuje toliko originál podání doručený soudu dne 28.7.2010 v 8 hod. 6 min., který obsahuje zmínku o tom, že šlo o podání, jež bylo dříve odesláno faxem.

V této situaci nemůže být podle názoru odvolacího soudu věřiteli přičítáno k tíži, že prokazatelně podané faxové podání nebylo v soudní evidenci nalezeno. Je proto nutno vycházet z presumpce, že tímto faxovým podáním bylo částečné zpětvzetí přihlášky, které věřitel následující den podle ust. § 42 odst. 3 OSŘ doplnil předložením jeho originálu, skutečně podáno (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 460/97 ze dne 6.10.1998). Za popsaného stavu věci je tedy třeba přisvědčit věřiteli, že vzal pohledávku částečně zpět ještě před jejím přezkoumáním a že v důsledku této změny ji v rozsahu zpětvzetí co do částky 1.191.357,43 Kč nebylo možné přezkoumat při přezkumném jednání konaném dne 27.7.2010. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že důvod k postupu dle ust. § 185 IZ nebyl dán, napadené usnesení (včetně nadbytečného bodu I. výroku) proto podle ust. § 220 odst. 3 OSŘ změnil a rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá a jeho účast v řízení nekončí.

Nad rámec výše uvedeného považoval odvolací soud za vhodné podotknout, že se insolvenční soud v napadeném usnesení odchýlil od judikatury Vrchního soudu v Praze vyjádřené např. v usnesení sp. zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14-7 ze dne 15.10.2010, dle níž se ust. § 178 a § 185 aplikují jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku (v posuzovaném případě na jistinu a úrok), a nikoli na přihlášku pohledávek jako celek.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová