2 VSPH 1132/2014-A-17
KSLB 54 INS 7008/2014 2 VSPH 1132/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníků Josefa Synka a Pavlíny Synkové, obou bytem Turistická 43, Hrádek nad Nisou, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 7008/2014-A-12 ze dne 6. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 7008/2014-A-12 ze dne 6. května 2014 se zr u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 54 INS 7008/2014-A-12 ze dne 6.5.2014 uložil dlužníkům Josefu Synkovi a Pavlíně Synkové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), již se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení uhradili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 14.3.2013 doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jelikož soud neměl dostatečné podklady o tom, zda jsou dlužníci schopni uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek, vyzval usnesením (č.d. A-5) dlužníka, aby předložil listiny prokazující jeho čistý příjem, a dlužnici, aby mu sdělila a doložila výši svých příjmů. Na výzvu soudu reagoval dlužník podáním doručeným dne 28.3.2014 obsahujícím přehled o vyfakturovaných příjmech za období od ledna do listopadu 2013 a za leden a únor 2014 a dlužnice doložila, že v současné době pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč měsíčně. Soud se tedy zabýval tím, zda jsou dlužníci schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek vycházeje z toho, že celková výše nezajištěných závazků činí 1.570.157,-Kč. Za předpokladu udržení stávajícího příjmu dlužníka z podnikatelské činnosti ve výši cca 18.563,-Kč měsíčně, by se příjem dlužníka po odečtení povinných odvodů měl pohybovat ve cca zhruba 13.386,35 Kč měsíčně, a jelikož má dlužník 5 vyživovacích povinností, nelze podle soudu očekávat žádnou úhradu pro účely plnění splátkového kalendáře. Protože žádné srážky nelze provádět ani z příjmů dlužnice, dovodil soud, že jediným možným řešení úpadku dlužníků je konkurs. V rozhodnutí dále ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že její uložení je nezbytné pro zajištění úhrady počátečních očekávaných nákladů insolvenčního řízení, a stanovil její výši s ohledem na skutečnost, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží vždy mimo jiné též hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Při stanovení výše zálohy také přihlédl k tomu, že majetek dlužníků tvoří nemovitosti včetně rodinného domu v obci Hrádek nad Nisou, osobní automobily, zahradní technika a obvyklé vybavení domácnosti, z jejichž zpeněžení by bylo možno část nákladů řízení pokrýt.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedli, že v rámci odvolacího řízení dokládají nové skutečnosti, z nichž lze podle jejich názoru dovodit, že jejich úpadek lze řešit oddlužením plněním splátkového kalendáře, jak požadovali v insolvenčním návrhu. Spolu s odvoláním předložili darovací smlouvu ze dne 23.5.2014, jíž se Martin Burda zavázal poskytovat dlužnici po dobu 60 měsíců finanční dar ve výši 6.700,-Kč (celkem 402.000,-Kč). Dále tvrdili, že dlužník uzavřel smlouvu o provedení práce, jež mu zajistí měsíční příjem ve výši 3.500,-Kč, jenž bude jeho zaměstnavatel zasílat v případě schválení oddlužení přímo na účet insolvenčního správce. Tvrdil, že smlouva se zaměstnavatelem bude každý rok prodlužována.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužníci vlastní nemovitosti včetně rodinného domu v obci Hrádek nad Nisou zapsané na LV č. 662, jenž byl znaleckým posudkem oceněn částkou 1.317.500,-Kč. Kromě toho vlastní osobní automobil Citroen C8, jehož odhadovanou cenu určili částkou 60.000,-Kč, automobil Škoda Octavia combi, jehož cenu určili částkou 15.000,-Kč, a běžné vybavení domácnosti. Ze seznamu závazků vyplývá, že mají 3 zajištěné věřitele s pohledávkami v celkové výši 1.476.771,-Kč. Ze spisu však plyne, že závazek vůči sAutoleasing, a.s. (smlouva o úvěru č. UDTA10/3003997) je již ve značné části zaplacen, jelikož dle listiny označené jako Výzva k zaplacení dluhu ze dne 29.6.2012 činí výše stávajícího dluhu vůči tomuto věřiteli pouze 12.300,-Kč; v seznamu závazků však dlužníci uvedli, že výše dluhu vůči tomuto věřiteli činí 90.000,-Kč. U splatnosti tohoto závazku se navíc omezili na tvrzení, že závazek je splatný od roku 2012 . Takto neurčitě uvedli data splatnosti i u dalších 9 závazků. Dle názoru odvolacího je z těchto zjištění zřejmé, že dlužníky předložený seznam závazků není řádný, neboť v něm uvedená data nejsou správná a úplná, a je přesvědčen o tom, že by se soud prvního stupně dříve, než dlužníkům uloží povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, měl-jak mu ukládá ust. § 128 odst. 2 téhož zákona-touto otázkou zabývat a měl by nejprve vyzvat dlužníky k předložení řádných a úplných seznamů.

Pokud jde o případné řešení úpadku dlužníků oddlužením, považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že na rozdíl od dlužnice, jež doložila, že se jí Martin Burda zavázal poskytovat po dobu oddlužení finanční dar ve výši 6.700,-Kč měsíčně, dlužník dohodu o provedení práce nepředložil a tvrzený příjem ve výši 3.500,-Kč měsíčně nedoložil. V případě, že by tak v další fázi řízení učinil, není pochyb o tom, že by dlužníci současně byli schopni uhradit nároky insolvenčního správce a uspokojit alespoň 30% svých nezajištěných závazků. Tyto skutečnosti by proto měl insolvenční soud v případě, že dlužníci-jak naznačeno shora-odstraní vady insolvenčního návrhu, vzít na zřetel při úvaze o tom, zda jim uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková