2 VSPH 1130/2013-A-12
MSPH 88 INS 17538/2013 2 VSPH 1130/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka PKR trading Czech, s.r.o., sídlem Na Lysinách 457/20, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17538/2013-A-7 ze dne 3.července 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17538/2013-A-7 ze dne 3.července 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 17538/2013-A-7 ze dne 3.7.2013 uložil PKR trading Czech, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 21.6.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti nároky insolvenčního správce. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že podle vlastního tvrzení vlastní dlužník pohledávky ve výši 1.251.483,49 Kč, dvě vozidla a výpočetní techniku v celkové hodnotě 724.298,30 Kč, výše jeho disponibilních finančních prostředků je však nulová, a prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal, přičemž z odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží. Dlužník argumentoval tím, že sice nemá likvidní prostředky potřebné k zaplacení zálohy, disponuje však pohledávkami, které jsou soudně vymožitelné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky

50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník nedisponuje žádnými peněžními prostředky a jeho majetek tvoří pohledávky v celkové výši 1.251.483,49 Kč, dvě vozidla a výpočetní technika v celkové hodnotě 724.298,30 Kč, zatímco vůči devatenácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši přesahující 2,88 milionu Kč. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, přičemž prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po něm zaplacení zálohy požadoval. Vzhledem k okolnostem popsaným shora shledal odvolací soud přiměřenou i výši zálohy stanovenou insolvenčním soudem.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že zjevně nesplnil povinnost vyplývající pro něj jakožto společnost s ručením omezeným z ust. § 124 obchodního zákoníku, neboť jinak by k takovému účelu mohl nepochybně použít rezervní fond, jenž byl povinen vytvořit, a nesplnil ani povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, ale podal jej až v době, kdy nedisponoval žádnými finančními prostředky. To jde ovšem toliko k jeho tíži.

Protože odvolání dlužníka neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 7.října 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová