2 VSPH 112/2013-B-23
KSPL 56 INS 8078/2012 2 VSPH 112/2013-B-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Zdeňka Štefla, trvalým pobytem Ke Škále 220, Kaznějov, t.č. bytem Nádražní 80, Staňkov, zast. advokátem Mgr. Martinem Jančou, sídlem Mikulášské nám. 11, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 8078/2012-B-10 ze dne 22. října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 8078/2012-B-10 ze dne 22. října 2012 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni schválil usnesením č.j. KSPL 56 INS 8078/2012-B-10 ze dne 22.10.2012 oddlužení Zdeňka Štefla (dále jen dlužník) splátkovým kalendářem (bod I. výroku), uložil mu, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek měsíčně platil prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Petra Brože (dále též jen správce) ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, maximálně však ve výši 6.000,-Kč, z níž správce vyplatí zálohu na svou odměnu a náhradu hotových výdajů, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim naroveň a zbytek rozvrhne mezi nezajištěné věřitele v poměru stanoveném v tomto bodě výroku (bod II. výroku), správci přiznal zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty, je-li jejím plátcem (bod III. výroku), plátci mzdy dlužníka Českým drahám, a.s. uložil provádět srážky ze mzdy a vyplácet je správci (bod IV. výroku), správci uložil povinnosti spojené s plněním splátkového kalendáře a nakládáním s prostředky dlužníka a uložil mu, aby mu každé 3 měsíce podával zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku), věřitelům uložil, aby do 10 dnů sdělili správci bankovní spojení pro určení výplaty pro ně určených částek (bod VI. výroku), a konstatoval, že insolvenčním správcem je Mgr. Petr Brož (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 28.5.2012 rozhodl o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce. Do řízení přihlásilo nepodmíněné nezajištěné pohledávky v celkové výši 527.114,91 Kč pět věřitelů, z nichž správce popřel pohledávku evidovanou pod č. P-1 do výše 60.725,-Kč a dlužník ji popřel do výše 70.000,-Kč a soud ji odmítl do výše 130.725,-Kč, zbývající pohledávky správce i dlužník uznali. Soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody bránící oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vyšel přitom z toho, že dlužník je vdovec bez vyživovací povinnosti a dle současného čistého příjmu ze zaměstnání ve výši 17.777,-Kč měsíčně je schopen platit 9.015,-Kč měsíčně, což zajišťuje úhradu nezajištěných pohledávek v rozsahu vyšším než 30 %. Vzhledem k tomu, že dlužník požádal v návrhu na povolení oddlužení o stanovení nižších než zákonných splátek (na přezkumném jednání upřesnil, že žádá o povolení měsíčních splátek ve výši 4.500,-Kč), posuzoval soud, zda splňuje podmínky ust. § 398 odst. insolvenčního zákona. S přihlédnutím k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, celkové výši jeho závazků, k dosavadní a očekávané výši jeho příjmů a k opatřením, která činí k zachování a ke zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, dospěl k závěru, že s ohledem na předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů převyšující zákonem stanovených 50 % je namístě vyhovět jeho návrhu s tím, že bude platit nižší měsíční částku ve výši doporučené správcem, tj. ve výši 6.000,-Kč, Při této výše splátek bude schopen uhradit nezajištěným věřitelům 295.200,-Kč, t.j. 75 % zjištěných pohledávek.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni, a to v rozsahu bodu II. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v této části zrušil, nebo aby je změnil a výši měsíční splátky snížil. V odvolání uvedl, že soud sice vyhověl jeho žádosti o snížení splátek, ale snížil je nedostatečně, neboť mu po uhrazení nákladů na bydlení, jízdné a jídlo již nezbudou prostředky na lékaře a léky, které musí užívat poté, kdy se psychicky zhroutil ze smrti rodičů. Proto jeho zástupce požadoval na přezkumném jednání, aby byla měsíční splátka snížena na 4.500,-Kč, což umožní uspokojení zjištěných pohledávek v celkové výši 396.389,-Kč v rozsahu 52 %.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle ust. § 277 až § 279 občanského soudního řádu). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30 % limit, a dokonce by představovala vyšší než 50% uspokojení. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Pokud dlužník podal žádost o určení nižších než zákonných měsíčních splátek včas, je insolvenční soud povinen projednat ji zákonem předpokládaným způsobem projednat. Pokud žádost vykazuje nedostatky z hlediska obsahových náležitostí vyžadovaných v ust. § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, je insolvenční soud povinen vyzvat dlužníka k jejímu doplnění. Pokud dlužník tyto nedostatky odstraní, insolvenční soud ji na schůzi svolané za tím účelem předloží věřitelům k hlasování o tom, zda jí doporučují vyhovět, a poté o ní v rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodne. Při běžném běhu věci (je-li žádost podána spolu s návrhem na povolení oddlužení) je tudíž žádoucí, aby insolvenční soud zařadil tuto záležitost na pořad schůze věřitelů svolané při povolení oddlužení, jež je zásadně určena k projednání způsobu oddlužení. Stanoviskem (hlasováním) věřitelů však insolvenční soud při posouzení žádosti dlužníka o nižší splátky není vázán, neboť toto stanovisko věřitelů má pouze doporučující charakter.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení ze dne 26.3.2012 podaném na předepsaném formuláři požádal v položce 15 o stanovení nižších než zákonem určených splátek. Žádost zdůvodnil tím, že se do úpadku dostal proto, že chtěl pomoci své přítelkyni, a vypůjčil si proto peníze, a současně pečoval o nemocnou matku, která před několika měsíci zemřela. Následně řešil situaci dalšímu půjčkami. Požadoval, aby soud snížil splátky tak, že v průběhu oddlužení uhradí nároky správce a pohledávky věřitelů v rozsahu 50 % s tím, že rozhodnutí o snížení splátky ponechává na úsudku insolvenčního soudu. Na přezkumném jednání konaném dne 19.7.2012, jehož se nezúčastnil žádný věřitel, upřesnil dlužník, jehož jeho zástupce, že požaduje snížení zákonné splátky na 4.500,-Kč s tím, že se do platební neschopnosti dostal po smrti své matky, kdy se psychicky zhroutil.

Dle názoru odvolacího soudu nepochybil soud prvního stupně v tom, že vyhověl žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonných splátek, neboť podmínky vymezené ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona v daném případě splněny jsou, a nepochybil ani v tom, že oproti zákonem stanovené splátce ve výši 9.015,-Kč odpovídající čistému příjmu dlužníka stanovil měsíční splátku ve výši 6.000,-Kč zajišťující po odečtení částky připadající na úhradu nároků správce uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 75 %. Odvolací soud považoval na nutné připomenout, že v návrhu na povolení oddlužení a při přezkumném jednání, resp. v odvolání popisoval dlužník odlišně důvody, jež měly za následek vznik jeho úpadku a jimiž argumentoval za účelem dosažení z jeho pohledu co nejpříznivějšího rozhodnutí o snížení splátek. V této souvislosti však považoval odvolací soud za nutné připomenout, že vedle snížení zákonem stanovené splátky tvoří jeho benefit mimo jiné již to, že podle ust. § 170 insolvenčního zákona nebude v insolvenčním řízení povinen hradit příslušenství pohledávek (úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení) z pohledávek přihlášených věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly po vydání tohoto rozhodnutí, a z pohledávek věřitelů, které se staly splatné po vydání rozhodnutí o úpadku, a splní-li řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, rozhodne insolvenční soud podle ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona o jeho osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné, a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 15. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová