2 VSPH 1118/2016-B-16
KSCB 28 INS 12082/2015 2 VSPH 1118/2016-B-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Michala Bürgera, bytem Plešivecké náměstí 90, Český Krumlov, adresa pro doručování: náměstí Svornosti 1, Český Krumlov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12082/2015-B-5 ze dne 12. ledna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12082/2015-B-5 ze dne 12. ledna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích prohlásil usnesením č.j. KSCB 28 INS 12082/2015-B-5 ze dne 12.1.2016 konkurs na majetek Michala Bürgera (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2015 (č.d. A-30) byl zjištěn úpadek dlužníka. Zdůraznil, že řešení úpadku dlužníka formou reorganizace či oddlužení přichází v úvahu pouze v případě, že osoba k tomu aktivně legitimovaná podá v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení jedné z těchto forem řešení úpadku, jinak nezbývá než řešit úpadek dlužníka konkursem. Protože v dané věci takový návrh podán nebyl, rozhodl dle ust. § 149 insolvenčního zákona o řešení úpadku dlužníka konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Argumentoval zejména tím, že všechny písemnosti mu v řízení byly doručovány na adresu Plešivecké náměstí 90, Český Krumlov, ačkoliv požadoval, aby mu korespondence byla doručována na adresu Chabičovice 29, Velešín. Namítal, že usnesení o zjištění úpadku mu tudíž nebylo doručeno, proto nemohl vznést ani žádnou obranu. Zdůraznil, že je připraven uhradit veškeré přiznané a splatné pohledávky všem věřitelům a že insolvenční řízení bylo vyvoláno účelově na základě zfalšovaných dokumentů, což je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 149 odst. 1 insolvenčního zákona nejde-li o případ podle ust. § 148 (tj. o případ, kdy soud spojil s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu jeho řešení konkursem dle odstavce 1, reorganizací dle odstavce 2 či oddlužením dle odstavce 3), rozhodne o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ust. § 317 odst. 1 insolvenčního zákona je osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace dlužník nebo přihlášený věřitel. Podle ust. § 318 odst. 1 téhož zákona dlužník, jenž podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku; v ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku. Podle ust. § 316 odst. 2 insolvenčního zákona lze reorganizací řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník-jde-li o právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání -navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením v případech uvedených v ust. § 389 odst. 2 písm. a) až c) insolvenčního zákona. Dle odstavce 3 téhož ustanovení může návrh na povolení oddlužení podat pouze dlužník, přičemž podle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona tak musí učinit spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11.5.2015 na základě insolvenčního návrhu věřitele INKVIZITOR, s.r.o., jenž byl dlužníkovi doručen dne 5.6.2015, kdy jej převzal na poště, spolu s výzvou k vyjádření k návrhu, ke sdělení, zda se vzdá práva účasti na projednání věci, popř. zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců (viz č.d. A-10). Současně ho soud řádně poučil o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 8.10.2015 (č.d. A-30) rozhodl soud o úpadku dlužníka, nerozhodl však současně o způsobu jeho řešení. V zákonné třicetidenní lhůtě od doručení insolvenčního návrhu nepodal dlužník návrh na povolení oddlužení a před schůzí věřitelů svolanou rozhodnutím o úpadku a konanou dne 12.1.2016 dlužník ani žádný z přihlášených věřitelů nepodal návrh na povolení reorganizace.

Z uvedeného je zřejmé, že za popsané situace musel soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka v režimu ust. § 149 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž v době konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku nebylo možné řešit jeho úpadek jinak než konkursem.

V odvolání brojil dlužník ve skutečnosti proti tomu, že byl zjištěn jeho úpadek, přičemž tvrdil, že nebyl osvědčen za situace, kdy má dostatek prostředků na pohledávek uspokojení svých věřitelů a zpochybnil existenci pohledávek některých věřitelů; návrh podle ust. § 158 odst. 2 insolvenčního zákona před rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení svého úpadku však nepodal a opravným prostředkem dosud nenapadl ani usnesení, jímž byl jeho úpadek zjištěn. S odvoláním proti usnesení o prohlášení konkursu, tj. proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nemohl uspět, protože spočívalo toliko na argumentech, jimiž zpochybňoval předpoklady zjištění úpadku, nikoli předpoklady, za nichž bylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení. Insolvenčnímu soudu, jenž rozhodl podle ust. § 149 insolvenčního zákona po zjištění, že úpadek dlužníka nelze řešit žádným ze sanačních způsobů, tak nelze vytknout žádné pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík