2 VSPH 1114/2012-A-153
MSPH 77 INS 2654/2011 2 VSPH 1114/2012-A-153

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Chemoprojekt, a.s., sídlem Třebohostická 14, Praha 10, zast. advokátem JUDr. Miroslavem Zámiškou, sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, zahájené na návrh a) IDS SLOVMONT LEVICE, a.s., sídlem Karadžičova 8/A, Bratislava, Slovenská republika, zast. advokátem Mgr. Davidem Fiedlerem, sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, a b) ADAMEC-JEŘÁBY, s.r.o., sídlem Okružní 250, Čestlice, zast. advokátem Mgr. Matoušem Hrabalem, sídlem Sokolovská 351/213, Praha 9, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 2654/2011-A-116 ze dne 5.června 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 2654/2011-A-116 ze dne 5.června 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 2654/2011-A-116 ze dne 5.6.2012 v insolvenčním řízení týkajícím se Chemoprojekt, a.s. (dále jen dlužník) zahájeném na návrh a) IDS SLOVMONT LEVICE, a.s. (dále jen navrhovatel a) a ADAMEC-JEŘÁBY, s.r.o. (dále jen navrhovatel b) odmítl návrh, jímž se navrhovatel a) domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by soud ustanovil dlužníkovi předběžného insolvenčního správce, zakázal dlužníkovi nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty bez souhlasu předběžného insolvenčního správce a osobám, které mají vůči dlužníkovi závazky, uložil, aby napříště neposkytovaly plnění dlužníkovi, ale předběžnému insolvenčnímu správci.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) podáním ze dne 30.5.2012 domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by soud ustanovil dlužníkovi předběžného insolvenčního správce, zakázal dlužníkovi nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty bez souhlasu předběžného insolvenčního správce a osobám, které mají vůči dlužníkovi závazky, uložil, aby napříště neposkytovaly plnění dlužníkovi, ale předběžnému insolvenčnímu správci. V návrhu navrhovatel a) uvedl, že po zahájení insolvenčního řízení, resp. po datu 27.6.2011 provedl dlužník 3 transakce ve prospěch obchodní společnosti Petofin AG, jež je jediným akcionářem SAFINA, a.s., jež je jediným akcionářem dlužníka, a převedl na něj své obchodní podíly v akciových společnostech TECHNOEXPORT, VUB Pharma a VUAB Pharma. Tyto skutečnosti zjistil navrhovatel a) z obchodního rejstříku, v němž jako jediný akcionář těchto obchodní společností zapsán od roku 2005, 2008 a 2010 až do května a srpna 2011 dlužník a nově je jako jejich jediný akcionář zapsána obchodní společnost Petofin AG. Z toho navrhovatel a) dovozoval, že se dlužník dopustil jednání v rozporu s ustanoveními insolvenčního zákona, jímž dochází k podstatným změnám ve skladbě jeho majetku, přičemž poukázal na to, že dlužník dosud nepředložil soudem požadované seznamy dle ust. § 104 insolvenčního zákona. Ustanovení předběžného insolvenčního správce by podle navrhovatele a) mělo sloužit ke zjištění a zajištění majetku dlužníka a k přezkoumání jeho účetnictví, jehož správnost a úplnost navrhovatel a) zpochybňoval.

Dále soud citoval ust. § 7 odst. 1, § 111 odst. 1 a § 113 odst. 1 insolvenčního zákona a vysvětlil, že od zahájení insolvenčního řízení je dlužník omezen v nakládání se svým majetkem s tím, že insolvenční zákon a potažmo i trestní zákoník obsahují sankce postihující dlužníka, jakož i třetí osoby pro případ, že by dlužník při nakládání se svým majetkem tato zákonná omezení porušil, a jejich účelem je zabránit dlužníkovi v úmyslném zmenšování či zbavování se svého majetku s cílem zkrátit své věřitele, ale zachovat mu přitom možnost provozu jeho podniku pro případ, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že se v úpadku nenachází.

Dle názoru soudu prvního stupně z návrhu na nařízení předběžného opatření nevyplývá, jakým způsobem a v jakém rozsahu dlužník zmenšuje svůj majetek . Skutečnost, že dlužník provedl shora popsané transakce ve prospěch Petofin AG, sama o sobě neznamená, že by se svým majetkem nakládal nad rámec zachování běžného provozu svého podniku , ze skutečností uvedených v návrhu neplyne, že tyto transakce vedly k podstatnému zmenšení jeho majetku nebo k podstatným změnám v jeho skladbě, využití či určení. Žádné bližší skutečnosti, které by tomuto závěru mohly nasvědčovat, navrhovatel a) netvrdil ani neosvědčil a soudu z jeho činnosti nejsou známy. Návrh na ustanovení předběžného insolvenčního správce za účelem zjištění a zajištění majetku dlužníka a přezkoumání jeho účetnictví označil soud za irelevantní vzhledem k tomu, že mu dlužník dne 31.5.2012 předložil seznam svého majetku a prohlásil o něm, že je správný a úplný, a toto prohlášení podepsal.

Soud uzavřel na tom, že chování dlužníka je dostatečně regulováno insolvenčním zákonem, a protože návrh navrhovatele a) na nařízení předběžného opatření shledal neurčitým, bez dalšího jej odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel a) včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby návrhu na nařízení předběžného opatření v celém rozsahu vyhověl. V odvolání namítal, že v návrhu výslovně uvedl, že je přesvědčen o potřebě zabránit podstatným změnám v majetku dlužníka a označil tři transakce, které provedení podstatných změn v majetku dlužníka představují. V článku II návrhu provedl i podrobnou analýzu výkazů hospodaření dlužníka, k níž se soud v odůvodnění napadeného usnesení vůbec nevyjádřil. Podle jeho názoru trpí napadené usnesení vadami, spočívá na nesprávném posouzení věci a je fakticky nepřezkoumatelné, neboť se soud s jím tvrzenými skutečnostmi svědčícími o podstatných změnách ve skladbě majetku dlužníka a vyplývajících z ekonomických výkazů dlužníka nijak nevypořádal. Návrh odmítl soud jako neurčitý, v odůvodnění napadeného usnesení však neuvedl žádnou okolnost, z níž by bylo lze dovodit, v čem tato neurčitost návrhu spočívá.

Dlužník ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Podle dlužníka je návrh na nařízení předběžného opatření nedůvodný a tvrzení, jimiž byl odůvodněn, jsou zčásti nepravdivá a zčásti jsou výsledkem účelového překrucování ekonomických a finančních údajů vyplývajících z výroční zprávy dlužníka za rok 2010. Dlužník popřel, že by po zahájení insolvenčního řízení provedl jakoukoliv dispozici se svým majetkem, jež by překračovala omezení plynoucí z ust. § 111 insolvenčního zákona. K převodu akcií došlo totiž na základě smluv ze dne 20.12.2010 v případě TECHNOEXPORT, a.s., resp. ze dne 7.1.2011 v případě VUB Pharma, a.s. a VUAB Pharma, a.s. v rámci dlouhodobě připravované změny struktury společností tvořících skupinu SAFINA, tedy před zahájením insolvenčního řízení, a později došlo pouze k zápisu těchto změn do obchodního rejstříku. Pokud jde o jeho účetnictví, poukazoval na to, že jeho účetní závěrky i výroční zprávy jsou kontrolovány renomovaným auditorem a své ekonomické údaje předkládá v pravidelných čtvrtletních intervalech bankám, které je podrobují podrobné analýze. Kromě toho dlužník připomněl, že navrhovatel a) dosud v řízení neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci, přičemž dne 6.7.2012 uzavřel smlouvu o postoupení svých pohledávek MH CIRUS SERVIS, s.r.o. Pokud by tedy pohledávky tvrzené v insolvenčním návrhu vůbec existovaly, navrhovatel a) jeho věřitelem být nemůže.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání uvedlo, že nesouhlasí s konstatováním soudu prvního stupně, že návrh na nařízení předběžného opatření je neurčitý. Podle jeho názoru popisuje návrh dostatečně určitě změny v rozsahu majetkové podstaty dlužníka, navrhlo proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pokud jde o odlišnost úpravy při nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon především ust. § 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, přičemž v poslední větě odstavce 1 výslovně stanoví, že navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu, nestanoví-li zákon jinak. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze úprava obsažená v ust. § 82 odst. 3, podle něhož může insolvenční soud při splnění zákonných podmínek udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele či je naopak zakázat, a ust. § 100 odst. 1, podle něhož může insolvenční soud nařídit povinné osobě, aby ve prospěch věřitele, jemuž způsobila škodu tím, že porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, zaplatila přiměřenou peněžitou částku. Konečně, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle ust. § 113 odst. 1 i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, přičemž je třeba poznamenat, že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení.

Dlužno dodat, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník dle ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Aplikace ust. § 113 insolvenčního zákona proto přichází v úvahu obvykle pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ust. § 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše, odmítl insolvenční soud návrh navrhovatele a) na nařízení předběžného opatření podle ust. § 75a občanského soudního řádu jakožto neurčitý. V rozporu s ust. § 157 odst. 2 a § 167 občanského soudního řádu však v odůvodnění napadeného usnesení ničím nevysvětlil, z čeho tento závěr dovodil a jak k němu dospěl. Napadené rozhodnutí je tak ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 16.října 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová