2 VSPH 1108/2013-A-14
KSPH 41 INS 12141/2013 2 VSPH 1108/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Kamily Městkové, bytem Na Cihelně 1330, Český Brod, zast. advokátem Mgr. Tomášem Klineckým, sídlem Tuchorazská 1433, Český Brod, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 12141/2013-A-8 ze dne 13.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 12141/2013-A-8 ze dne 13.května 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Kamila Městková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu popsala rozhodující skutečnosti tak, že v současné době má 10 peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu více než 3 měsíce, z čehož dovozovala, že je v úpadku. Poukazuje na ust. § 3 odst. 1, § 103 odst. 1 až 3 a § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že insolvenční návrh postrádá konkrétní vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, především specifikaci jejích věřitelů a uvedení údajů o výši a splatnosti jejích pohledávek. Dodal, že zákonem předepsané náležitosti neobsahoval ani seznam závazků, který dlužnice připojila k insolvenčnímu návrhu. S ohledem na to, že jde o takové vady návrhu, pro které nelze v řízení pokračovat, postupoval soud dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž sice připustila, že výtky soudu prvního stupně byly-pokud šlo o přílohy návrhu-částečně opodstatněné, nicméně zdůraznila, že podmínky pro odmítnutí návrhu splněny nebyly. Rozvedla, že vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek je (bylo) poněkud stručné, avšak plně korespondující s formulářovou povahou návrhu na povolení oddlužení a jeho vzorovým textem uveřejněným na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz, v jehož kolonce 6 je ještě stručněji než v jejím návrhu uveden následující text: V současné době mám 4 peněžité závazky, které nejsem schopen splácet již po dobu delší než 3 měsíců. Z toho vyplývá, že jsem v úpadku .

Dlužnice dále namítala, že okolnost, že neuvedla všechny identifikační údaje svých věřitelů, neznamená, že jde o vadu návrhu. Identifikace věřitelů totiž není zákonnou náležitostí insolvenčního návrhu nehledě na to, že její věřitelé jsou právnickými osobami, a tudíž nemůže dojít k jejich záměně. Soudu prvního stupně rovněž vytýkala, že ji před vydáním napadeného usnesení nevyzval dle ust. § 128 odst. 2 IZ k odstranění vad seznamu závazků. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužnice v kolonce 6 formuláře co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek omezila pouze na tvrzení, že V současné době má 10 peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu více než 3 měsíců. Z této skutečnosti vyplývá, že je v úpadku . Žádné konkrétní údaje o svých věřitelích a jejich pohledávkách v insolvenčním návrhu neuvedla, přičemž závěr o úpadku dlužnice nelze dovodit ani z kolonek 18 až 21 formuláře, jež neobsahují údaj o splatnosti žádného ze závazků.

Z tvrzení dlužnice nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měla více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Pouhé obecné konstatování, že dlužnice je v úpadku, neboť má 10 peněžitých závazků, které není schopna plnit po dobu více než 3 měsíců, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Odvolací soud současně ověřil, že v seznamu závazků dlužnice neuvedla údaje, jimiž by ve spojení s tvrzeními uvedenými v kolonce 6 formuláře vylíčila rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek, resp. že tento seznam závazků obsahově neodpovídá požadavkům na něj kladeným v ust. § 104 odst. 3 a 4 IZ. Především proto ne, že v něm dostatečně neoznačila (neidentifikovala) své věřitele a neuvedla data splatnosti svých závazků.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Na tomto závěru nic nemění ani to, že dlužnice-jak tvrdí-postupovala při vyplňování kolonky 6 formuláře dle pokynu k jejímu vyplnění a vyplněného vzoru návrhu na povolení oddlužení, jež vydalo Ministerstvo spravedlnosti a uveřejnilo na svých internetových stránkách.

K té části odvolací argumentace, podle níž měl soud postupem dle ust. § 128 odst. 2 IZ dlužnici vyzvat k doplnění zákonných náležitostí seznamu závazků, je třeba uvést, že judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A ze dne 21.12.2011 dovozuje, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí dle ust. § 128 odst. 1 IZ, a nikoli zkoumání a odstraňování vad jeho příloh dle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Skončení insolvenčního řízení nicméně nebrání tomu, aby dlužnice i její manžel Vladimír Městka (jehož insolvenční návrh byl usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 12152/2013-A-9 ze dne 13.5.2013 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 12152/2013, 1 VSPH 1104/2013-A-15 ze dne 24.7.2013 z týchž důvodů jako insolvenční návrh dlužnice odmítnut) znovu podali insolvenční návrhy, jež budou obsahovat zákonem stanovené náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 20.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová