2 VSPH 1102/2016-A-24
KSPH 62 INS 5242/2016 2 VSPH 1102/2016-A-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníků Jiřího anonymizovano , anonymizovano , a Vladislavy anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Košátky 75, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 5242/2016-A-19 ze dne 9. května 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 5242/2016-A-19 ze dne 9. května 2016 s e m ě n í tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením shora označeným uložil Jiřímu anonymizovano a Vladislavě anonymizovano (dále jen dlužníci), již se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci navrhovali jako způsob oddlužení zpeněžení majetkové podstaty s tím, že mají ve vlastnictví pozemek p.č. St. 31 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 75 bydlení a pozemek p.č. 338 ostatní plocha, vše zapsáno u KÚ pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, na LV 134, k.ú. Košátky (dále jen nemovitosti), které prodali dne 2. 4. 2015 Iloně Šimůnkové (dále jen kupující), která je zapsána jako jejich vlastník v katastru nemovitostí. Soud dovodil, že úpadek dlužníků nebude možno řešit plněním splátkového kalendáře, neboť nezajištěné závazky dlužníků činí 1.715.921,93 Kč, měsíční čistý příjem Jiřího anonymizovano 20.000,-Kč, Vladislava anonymizovano je bez postižitelných příjmů a společně by uspokojili své nezajištěné věřitele (po zaplacení odměny insolvenčního správce) v přibližné výši 15,71 %. Dále dovodil, že nemovitosti, jež dlužníci nabízeli jako způsobilý předmět zpeněžení pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, již nejsou v jejich vlastnictví, neboť z katastru nemovitostí zjistil, že jsou ve vlastnictví třetí osoby, a jiný zpeněžitelný majetek dlužníci nemají. Tvrzení dlužníků, že nemovitosti jsou stále jejich vlastnictvím, označil za irelevantní. Soud uzavřel, že lze předpokládat, že na majetek dlužníků bude prohlášen konkurs, a proto jim uložil zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč s tím, že z ní budou hrazeny hotové výdaje insolvenčního správce vzniklé v souvislosti s dohledáváním a zajišťováním majetku dlužníků, přezkoumáváním přihlášených pohledávek a odměna insolvenčního správce. isir.justi ce.cz

Proti tomuto rozhodnutí podali dlužníci včasné odvolání a namítali, že závěr soudu prvního stupně o tom, že nejsou vlastníky nemovitostí, není správný, neboť dne 11. 3. 2016 došlo k zániku kupní smlouvy s účinky od počátku. Následný zápis původního vlastníka zpět do katastru nemovitostí je pouze deklaratorní. Na podporu svých tvrzení předložili kopii souhlasného prohlášení ze dne 16. 5. 2016, v němž kupující uznala zánik kupní smlouvy odstoupením a potvrdila, že vlastníkem nemovitostí jsou dlužníci. Prohlášení je opatřeno úředně ověřenými podpisy dlužníků i kupující. Ohledně vlastnictví nemovitostí tedy není mezi dlužníky a kupující sporu a na základě tohoto prohlášení byl podán návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem pro dlužníky. Dlužníci se domnívají, že vzhledem k hodnotě nemovitostí, kterou dokládali znaleckými posudky, je jejich oddlužení zpeněžením majetkové podstaty možné, a není nutné ukládat jim povinnost zaplatit zálohu, neboť náklady insolvenčního řízení mohou být hrazeny z majetku v majetkové podstatě. Proto navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Při posuzování otázky, zda uložit povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení je třeba vždy zvážit, jaký způsob řešení úpadku lze v dané věci očekávat, ev. jakou konkrétní výši nákladů, a poměřit ji s konkrétními majetkovými poměry dlužníka. Tam kde dlužník spojil svůj insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, uloží mu soud její zaplacení, pouze pokud zjistí, že návrhu na povolení oddlužení nelze bez zbytečného odkladu vyhovět.

Dle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle ust. § 396 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Při vydání napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužníkům nebude možné povolit oddlužení, neboť jejich příjmy nepostačují na oddlužení plněním splátkového kalendáře a nemají ani žádný zpeněžitelný majetek. Tvrzení dlužníků, že mají nemovitý majetek, který může sloužit k uspokojení věřitelů v rámci zpeněžení majetkové podstaty, označil za irelevantní, aniž by se s nimi vypořádal, a omezil se na zjištění, že jako vlastník nemovitostí je v katastru nemovitostí označena jiná osoba. V této souvislosti nezbývá, než přisvědčit dlužníkům, že pokud od kupní smlouvy odstoupili s účinky od počátku, zaniká právní titul, na jehož základě nabyla kupující vlastnické právo k nemovitostem. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3568/2006 ze dne 3. 1. 2007, na nějž dlužníci přiléhavě poukázali a podle něhož je mezi účastníky kupní smlouvy po zrušení smlouvy takový právní stav, jaký byl před uzavřením smlouvy, a to nejen z hlediska obligačních účinků smlouvy, ale i účinků věcněprávních. To se projevuje zejména tím, že prodávající (převodce) je nadále vlastníkem nemovitosti a že-bez zřetele k uzavřené kupní smlouvě-vlastně nikdy nepřestal být vlastníkem smlouvou převáděné nemovitosti. Na tomto závěru nic nemění ani to, že podle kupní smlouvy (později zrušené) bylo pro kupujícího (nabyvatele) vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo .

Za této situace má odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zato, že dlužníci jsou osobami, jimž bude možno povolit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jak to v návrhu na povolení oddlužení požadovali, neboť vlastníky takového majetku zjevně jsou.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. června 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík