2 VSPH 1100/2013-A-61
KSPA 48 INS 2430/2012 2 VSPH 1100/2013-A-61

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka KERAMIZOL, s.r.o., sídlem Kořenovská 1397, Kojetín, zahájené na návrh a) Agro Žamberk, a.s., sídlem Zemědělská 1004, Žamberk, zast. advokátem JUDr. Petrem Nuckollsem, sídlem Barcalova 2, Ústí nad Orlicí, b) KULAGA TRADE, s.r.o., sídlem V Olšinách 254, Háj ve Slezsku, zast. advokátem Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, c) Ing. Františka Svobody, CSc., místem podnikání Arménská 504/7, Brno-Bohunice, d) Avagardo, s.r.o., sídlem Křižíkova 180/28, Praha 8, e) MB elektromontáže, s.r.o., sídlem Šestajovice 25, Jaroměř, f) Piotra Mazura, bytem Szyby Rycerskie 1, 41-909 Bytom, Polská republika, zast. advokátem JUDr. Tomášem Zajacem, sídlem Štefánkova 329, Bohumín, g) BB Com, s.r.o., sídlem Kunčická 465, Letohrad, h) Dinh Vu Nguyena, místem podnikání Prokopská 295/6, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Matoušem Jírou, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, i) RUMPOLD, s.r.o., sídlem Klimentská 1746/52, Praha 1, zast. advokátkou JUDr. Irenou Vikovou, sídlem Svatovítská 361/4, Praha 6, j) FIN GRES, s.r.o., sídlem V Horách 842, Liberec 15, zast. advokátem Mgr. Davidem Hejzlarem, sídlem 1. máje 97, Liberec, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 2430/2012-A-51 ze dne 24.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 2430/2012-A-51 ze dne 24. května 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku uvedeným usnesením uložil shora označeným insolvenčním navrhovatelům a)-j), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu.

V odůvodnění usnesení uvedl, že se navrhovatelé a)-j) svými návrhy domáhali zjištění úpadku KERAMIZOL, s.r.o. (dále jen dlužník), přičemž usnesením ze dne 24.5.2013 soud zjistil úpadek dlužníka a současně na jeho majetek prohlásil konkurs; insolvenčním navrhovatelům tak podle ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vznikla poplatková povinnost v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. S odkazem na ust. § 2 odst. 1 písm. a) a § 2 odst. 8 uvedeného zákona proto všem navrhovatelům uložil, aby zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek podle položky č. 4 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel b) KULAGA TRADE, s.r.o. a namítal, že podle ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu, a nikoli podáním návrhu. Zdůraznil, že usnesením ze dne 13.6.2012 rozhodl insolvenční soud o tom, že se insolvenční řízení ve vztahu k němu zastavuje, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.7.2012. Protože soud nerozhodl o insolvenčním návrhu navrhovatele b), ale o zastavení řízení vůči němu, poplatková povinnost mu dle jeho názoru nevznikla. Dodal, že v době, kdy soud rozhodl o insolvenčním návrhu usnesením o úpadku, již nebyl účastníkem řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení ve vztahu k němu zrušil a řízení zastavil, popř. aby je změnil tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek uloží pouze ostatním navrhovatelům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen "návrh na zahájení řízení"), b) podáním odvolání, c) podáním dovolání, d) podáním kasační stížnosti, e) v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu, f) ve vyrovnacím řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím, jímž soud prohlásí vyrovnání za skončené, g) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti se schválením smíru ve smírčím řízení, h) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, i) v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

Podle položky č. 4 sazebníku poplatků činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění a) za každou nemovitost 5.000,-Kč, b) za každý podnik nebo za každou jeho organizační složku 15.000,-Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak, 2.000,-Kč.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční soud usnesením ze dne 13.6.2012, jež nabylo právní moci dne 4.7.2012, zastavil insolvenční řízení ve vztahu k navrhovateli b), neboť dne 23.4.2012 vzal svůj návrh zpět. Usnesením ze dne 24.5.2013 pak rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Odvolací soud je toho názoru, že povinnost zaplatit soudní poplatek podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích vzniká i v souvislosti se zastavením insolvenčního řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, když zákon o soudních poplatcích stanoví, že soudní poplatek se nevybere (poplatková povinnost zaniká), jen nabude-li právní moci usnesení o zastavení řízení vydané proto, že soudní poplatek nebyl zaplacen (ust. § 9 odst. 7 poslední věta). Zvolenou koncepci (insolvenčním soudem v rozhodnutí plně respektovanou) týkající se poplatkové povinnosti v insolvenčním řízení zákon o soudních poplatcích zachovává i v ust. § 10 odst. 3, jež při zastavení řízení umožňuje vrátit jen takový (již zaplacený) soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení; to ovšem není případ poplatku vyměřeného v dané věci, jenž má být zaplacen až v souvislosti s rozhodnutím soudu. Že jde podle ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích o jakékoli rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, tedy i nemeritorní, plyne rovněž z porovnání textu tohoto ustanovení se zněním ust. § 4 odst. 1 písm. i) téhož zákona, kde je poplatková povinnost v ostatních případech (míněna tím v kontextu posuzované věci řízení jiná než insolvenční) vázána výslovně na rozhodnutí soudu o věci samé.

Odvolací soud je nadto přesvědčen o tom, že i z hlediska věcného náhledu na danou problematiku výklad insolvenčního soudu obstojí. Již z povahy insolvenčního řízení totiž plyne, že v něm mají být ze strany soudu bezprostředně po jeho zahájení činěny příslušné procesní úkony, jež zákon předvídá (viz např. povinnosti soudu upravené v ust. § 101, § 102 či § 134 insolvenčního zákona), proto nelze spravedlivě požadovat, aby náklady na úkony soudu nenesl ten insolvenční navrhovatel, jenž coby osoba od dlužníka odlišná (dlužník je od povinnosti platit soudní poplatek osvobozen) svým dispozitivním úkonem (zpětvzetím návrhu) zapříčiní ukončení své účasti v řízení před meritorním rozhodnutím o insolvenčním návrhu, popř. zapříčiní (je-li jediným navrhovatelem), že o návrhu není meritorně rozhodnuto.

S ohledem na zákonnou konstrukci obsaženou v ust. § 107 odst. 1 insolvenčního zákona-dle níž se další insolvenční návrh považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, a nelze s ním proto zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem (jde o podání, které nevyvolává účinky zahájení insolvenčního řízení)-se na původní insolvenční návrh podaný navrhovatelem a) a na přistoupení k řízení na základě návrhů podaných ostatními navrhovateli pohlíží stejně, jako kdyby šlo o podání učiněná společně původním insolvenčním navrhovatelem i dalšími insolvenčními navrhovateli (viz usnesení NSČR sen.zn. 29 NSČR 20/2012 ze dne 28.3.2012). Proto insolvenční soud nepochybil ani tehdy, když uložil všem navrhovatelům (tedy původnímu navrhovateli i těm, kteří do řízení přistoupili), aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím o (jediném) insolvenčním návrhu.

Námitka, že ke dni uložení poplatkové povinnosti již navrhovatel b) nebyl účastníkem řízení, nemůže obstát, neboť dle ust. § 12 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zaniká právo uložit povinnost zaplatit soudní poplatek až 3 roky od právní moci rozhodnutí, v souvislosti s nímž měla být tato povinnost uložena.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 31.července 2013 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová