2 VSPH 11/2015-A-12
KSPH 70 INS 32598/2014 2 VSPH 11/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníků Miroslava anonymizovano , anonymizovano , a Lenky anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Chlebská 155, Oskořínek, obou zast. Ing. Josefem Bartošem, bytem Jiráskova 262, Třebenice, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 32598/2014-A-7 ze dne 3. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 32598/2014-A-7 ze dne 3. prosince 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se manželé Miroslav a Lenka anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v kolonce č. 7 však neuvedli žádné rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jejich úpadek; postrádal přitom zejména konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých závazků a řádné označení věřitelů. Konstatoval proto, že tvrzení dlužníků neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se nacházejí v úpadku ve formě platební neschopnosti, postupoval dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a-aniž dlužníky vyzýval k odstranění nedostatků-insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby byl jejich návrh nadále projednáván . Namítali, že v návrhu označili splatnost jednotlivých závazků měsícem a rokem, a měli na základě toho za zřejmé, že mají minimálně dva věřitele, vůči nimž mají závazky po lhůtě splatnosti. Zdůraznili, že nejsou schopni vše splácet, jejich účet je postižen exekucí a hrozí jim dražba nemovitostí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužníci podali dne 2.12.2014 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v jehož kolonce č. 7 uvedli, že mají dva nezajištěné závazky ve výši 101.361,-Kč a zajištěný závazek, jenž vznikl z titulu ručení za úvěr, ve výši 1.667.076,-Kč. V návrhu přitom označili jednotlivé věřitele jejich názvy, resp. jménem a příjmením, neuvedli však označení jejich sídla, resp. bydliště ani identifikační čísla. Údaje o splatnosti svých závazků pak specifikovali neurčitým údajem označeným od kdy a do kdy , z nějž však není zřejmé, zda jde o údaj o vzniku závazku, splatnosti poslední neuhrazené splátky či splatnosti celého závazku, a není z něj zřejmá ani frekvence případných splátek (týdenní, měsíční, roční); skutečnost, že u závazku vůči Equa bank, a.s. uvedli od kdy 4/2008, do kdy asi 6/2038 s tím, že naposledy hrazeno asi v 11/2014 však napovídá, že údaj od kdy ani do kdy nevypovídá o splatnosti nic. Bez znalosti těchto údajů však nelze dovodit, zda jsou závazky dlužníků po lhůtě splatnosti po zákonem požadovanou dobu delší než 30 dnů, resp. 3 měsíců. K návrhu sice dlužníci připojili zákonem vyžadované přílohy, ty však neobsahují obligatorní náležitosti dle ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, neboť v seznamu zajištěných závazků absentují údaje o jejich zajištění (označení věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, u nichž se uplatňuje uspokojení ze zajištění, označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku) a v seznamu nezajištěných závazků chybí údaje o jejich splatnosti.

Z takto vágních tvrzení vskutku nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měli dlužníci více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky (v konkrétní výši) po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že by je nebyli schopni plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužníci nejsou schopni plnit své peněžité závazky. Přitom povinnost vylíčit rozhodné skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě údajů v kolonkách č. 17 a 20 formuláře, neboť ani v nich dlužníci své věřitele řádně neoznačili a neuvedli data splatnosti jejich pohledávek, ani na základě připojených seznamů majetku a závazků, neboť k nim pro jejich vady nelze v tomto ohledu přihlížet (viz výklad podaný shora).

Za této situace dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud prvého stupně nepochybil, když dlužníkům neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužníci insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podali a aby spolu s ním podali na předepsaném formuláři i řádný společný návrh manželů na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 27. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná