2 VSPH 109/2015-A-14
KSCB 26 INS 12199/2013 2 VSPH 109/2015-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště Vajgar 555, Jindřichův Hradec, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 12199/2013-A-9 ze dne 21. srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 12199/2013-A-9 ze dne 21. srpna 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Radku Vajčnerovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož plyne, že má nezajištěné závazky v celkové výši 246.960,-Kč, pobírá mzdu ve výši 11.462,-Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ke třem dětem (ke dvěma z nich má soudně stanovené výživné ve výši 3.000,-Kč měsíčně). Dále konstatoval, že dlužník navzdory výzvě nedoložil pro účely plnění oddlužení smlouvu o důchodu ve výši 4.300,-Kč, a vysvětlil, že za této situace po odečtení tzv. nezabavitelné částky a přednostních pohledávek (hotových výdajů a odměny insolvenčního správce a výživného) nezbude z příjmů dlužníka na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nic; dovodil proto, že lze předpokládat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na dlužníkův majetek. S poukazem na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na to, že při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč, vyměřil zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že darovací smlouvu nepředložil proto, že u Okresního soudu v Jindřichově Hradci žádal o zastavení vyživovací povinnosti k dětem , neboť jsou již plnoleté a nestudují, a až do vyřešení situace ohledně výživného nechtěl zatěžovat rodinu svými finančními problémy. Uvedl, že jeho žádost nebyla prozatím kladně vyřízena, a přislíbil, že jakmile se Okresní soud v Jindřichově Hradci k jeho žádosti o zrušení vyživovací povinnosti vyjádří, zašle obratem toto usnesení insolvenčnímu soudu. K odvolání připojil smlouvu o důchodu ze dne 18. 4. 2013 (opatřenou úředně ověřeným podpisem plátce), v níž se Josef Vajčner zavázal poskytovat mu po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře důchod ve výši 4.300,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 30.4.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníka. Z návrhu přitom vyplývá, že má vůči jedenácti věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 246.960,-Kč, pobírá mzdu v průměrné výši 11.666,-Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči třem dětem (vůči synovi, s nímž žije ve společné domácnosti, a soudně stanovené výživné na další dvě děti ve výši 1.700,-Kč a 1.300,-Kč měsíčně) a vlastní pouze movitý majetek (drobnou elektroniku a obvyklé vybavení domácnosti) v hodnotě cca 25.000,-Kč. K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném rozsahu 30% připojil k odvolání smlouvu o důchodu ze dne 18. 4. 2013 (s ověřeným podpisem plátce), v níž se mu Josef Vajčner pro případ schválení oddlužení splátkovým kalendářem zavázal poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 4.300,-Kč měsíčně.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v rozsahu alespoň 30%. V posuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužník vlastní jen drobnou elektroniku a věci tvořící běžné vybavení domácnosti nepatrné hodnoty. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře však lze z příjmů dlužníka z pracovního poměru po odečtení nezabavitelné částky použít částku 2.628,-Kč měsíčně, tj. 157.680,-Kč za pět let, a dále celý příjem z darovací smlouvy, jenž činí 4.300,-Kč měsíčně, tj. 258.000,-Kč za pět let. Po přednostním uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou, resp. pohledávek postavených jim na roveň vzniklých za dobu trvání oddlužení v celkové výši 245.340,-Kč, tj. soudně stanoveného výživného ve výši 180.000,-Kč (1.700,-Kč + 1.300,-Kč měsíčně) a odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 65.340,-Kč (900,-Kč měsíčně + DPH), tak zbývá na nezajištěné věřitele částka 170.340,-Kč, jež představuje 69% sumy pohledávek nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud tak-v důsledku změny situace-na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužník oddlužení splátkovým kalendářem dosáhne, a lze tedy bez zbytečného odkladu vydat rozhodnutí o jeho úpadku a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení. Dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ tudíž dlužníku povinnost zaplatit zálohu uložit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. února 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková