2 VSPH 1084/2014-A-13
MSPH 91 INS 11870/2014 2 VSPH 1084/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Roberta Gorola a Margity Gorolové, obou bytem 5. května 1040/38, Praha 4, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 11870/2014-A-7 ze dne 5. května 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 11870/2014-A-7 ze dne 5. května 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 91 INS 11870/2014-A-7 ze dne 5.5.2014 odmítl insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný Robertem Gorolem a Margitou Gorolovou (dále jen dlužníci).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 28.4.2014 doručen insolvenční návrh dlužníků. Cituje § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a § 3 insolvenčního zákona soud uvedl, že navrhovatel musí v insolvenčním návrhu jasně formulovat, čeho se jím domáhá, a petit návrhu musí tomu odpovídajícím způsobem formulovat. To dlužníci neučinili, neboť k podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sice použili příslušný formulář, ale v bodě 7 návrhu nevyznačili, čeho se domáhají-tj. zda navrhují aby soud rozhodl o úpadku nebo o hrozícím úpadku. Z tohoto důvodu soud jejich insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítali, že v insolvenčním návrhu uvedli všechny údaje potřebné k rozhodnutí o jejich úpadku, k návrhu připojili všechny zákonem požadované seznamy a podpisem stvrdili, že jsou správné a úplné. Podle jejich názoru je insolvenční návrh úplný a správný a nepostrádá žádnou ze zákonem požadovaných náležitostí. Důvod jeho odmítnutí jim není zřejmý.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7 (dříve 6, původně 21), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud v daném případě zjistil, že dlužníci podali dne 28.4.2014 společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž v kolonce 7 vyznačili, že se jedná o insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, leč nevyznačili, zda požadují rozhodnutí o úpadku či o hrozícím úpadku, v popisu rozhodujících skutečností však opakovaně výslovně uvedli, že se nacházejí v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, podrobně popsali, jak se do této situace dostali, popsali své majetkové poměry, přesně označili svých 14 věřitelů, popsali závazky, jež vůči nim mají, a zdůraznili, že je nejsou schopni plnit od listopadu 2013. Přestože tedy dlužníci-jak uvedeno shora-nevyznačili ve formuláři návrhu, zda navrhují, aby soud rozhodl o jejich úpadku či o hrozícím úpadku, je z obsahu kolonky 7 návrhu zřejmé, že se insolvenčním návrhem domáhají toho, aby insolvenční soud rozhodl o jejich úpadku s tím, že-jak z obsahu podání dále plyne-požadují, aby soud povolil jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Jinými slovy, na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že petit insolvenčního návrhu dlužníků, tj. údaj o tom, čeho se navrhovatel návrhem (žalobou) domáhá (srovnej např. Občanský soudní řád I, Komentář, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kolektiv, C. H. Beck, 2009), je v daném případě úplný, určitý a srozumitelný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 28. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková