2 VSPH 1078/2013-B-13
KSPH 35 INS 1112/2013 2 VSPH 1078/2013-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Vladimíra Janůrka, bytem U Cukrovaru 1087, Kralupy nad Vltavou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 1112/2013-B-6 ze dne 28.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 1112/2013-B-6 ze dne 28.května 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 35 INS 1112/2013-B-6 ze dne 28.5.2013 neschválil oddlužení Vladimíra Janůrka (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs, který bude projednán jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se návrhem doručeným dne 16.1.2013 domáhal dlužník vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSPH 35 INS 1112/2013-A-11 ze dne 27.3.2013 rozhodl soud o jeho úpadku a současně povolil jeho oddlužení. Podle zjištění soudu pochází značná část dluhů dlužníka (více než 43 %) z jeho dřívější podnikatelské činnosti. Dlužník sice v přílohách insolvenčního návrhu uvedl pouze jediného věřitele s pohledávkou pocházející z podnikání, soudem však bylo zjištěno, že má více závazků původem z podnikatelské činnosti a že byl osobou samostatně výdělečně činnou od 1.2.2006 až do 15.1.2013. Proto soud s poukazem na ust. § 389 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona oddlužení neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a schválil oddlužení splátkovým kalendářem. Argumentoval zejména tím, že v insolvenčním návrhu uvedl, že má závazek z podnikání vůči finančnímu úřadu a v seznamu závazků uvedl další závazky, které pocházejí z podnikání. Přitom by tyto závazky nebyly tak vysoké, pokud by do nich nebyly započítány úroky. Dlužník tvrdil, že vzhledem k tomu, že přišel o zaměstnání, snažil se řešit svoji situaci podnikáním, které se mu však nedařilo. Pokud jde o závazky z podnikání vůči finančnímu úřadu a zdravotní pojišťovně, je ochoten uhradit je v celém rozsahu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Pokud jde o výklad pojmu dlužník, který není podnikatelem, obsažený v ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, považoval odvolací soud za vhodné připomenout závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 79/2009, podle nichž se dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení jeho podnikání, četnosti neuhrazených závazků (dluhů) dlužníka z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že bude podrobena režimu oddlužení.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z vyjádření dlužníka uvedeného v protokolu o schůzi věřitelů, která se konala 27.5.2013, vyplývá, že je nyní zaměstnán a že podnikání ukončil až dne 15.1.2013. Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že věřitel PEPSICO CZ, s.r.o. přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 217.642,43 Kč představující nevrácenou část zálohy a nezaplacenou kupní cenu s tím, že se jedná o závazek z podnikání. Finanční úřad pro Středočeský kraj přihlásil pohledávku ve výši 655.379,-Kč představující neuhrazenou daň z příjmů fyzických osob včetně úroků z prodlení za období, kdy dlužník podnikal. Rovněž Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky přihlásila pohledávku z období, kdy dlužník podnikal, ve výši 13.061,-Kč. Celková výše všech přihlášených pohledávek činí 2.131.683,70 Kč.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že ačkoli již dlužník není podnikatelem (jeho živnostenské oprávnění již zaniklo), značnou část jeho závazků v rozsahu přibližně 43 % představují závazky vzešlé z jeho dřívější podnikatelské činnosti. Námitka dlužníka, že na výši těchto závazků má podstatný vliv rozsah úroků z prodlení, je bez významu, protože úroky jsou ve smyslu ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky, a i v této části jsou tedy pohledávkami věřitelů, jež vznikly z podnikatelské činnosti dlužníka.

Protože v daném případě není pochyb o tom, že dlužník má závazky z dřívějšího podnikání a protože věřitelé těchto pohledávek nedali najevo, že jsou s jejich podrobením režimu oddlužení srozuměni, nelze dospět k jinému závěru, než

že ve smyslu ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona dlužník není osobou, jež by byla oprávněna domáhat se řešení svého úpadku oddlužením. Tato okolnost dle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona bez dalšího vylučuje, aby soud povolené oddlužení schválil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval proto odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 16.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová